Tuniské „metrovky“ (IV. část)
V hotelu ještě všechno spalo. Pohříchu i recepční. Inu přáli bychom mu to – jen kdyby nespal kdesi v nedostižnu a vchodové dveře nebyly zamčené. Když nereagoval na naše halekání, už jsem začal podléhat dojmu, že ranní přímý vlak do Tunisu odjede bez nás. Ale vždy je nutno hledat další řešení – v tomto případě to byly nezamčené dveře do hotelové zahrady. A tak jsme se přes sousední hotel, jehož ostraha naštěstí bděla (a kouřila) u brány, ocitli za několik minut volni na ulici a mohli směřovat své kroky doposud tichým městem Nabeul k nádraží. Pokračovanie... Autor: PhDr. Zbyněk Zlinský
