Z Ostravy do Žiliny

Po výjezdu z Ostravy je možno vidět těžební věže černého uhlí a haldy z vytěžené hlušiny. Před příjezdem do Českého Těšína vede trať kolem řeky Olše, která zároveň tvoří státní hranici se sousedícím Polskem. V Českém Těšíně jsme čekali na příjezd vlaku od Bohumína, byl trochu čas tak jsem se šel podívat po nádraží. Mají zde zrekonstruovanou halu nádražní budovy a na kolejích se prohání lokomotivy Polských a Slovenských drah. Pokud někdo chce nafotit trochu ciziny tak zde k tomu 100% šanci. Opět sedím ve vlaku a jedem směr Třinec. Ten je téměř za dalším obloukem. Před příjezdem na Třinecké nádrží se projíždí kolem dalšího ocelového kolosu na Severní Moravě a to Třineckých železáren. Mezitím, co nastupují cestující, si prohlížím z okna vlaku tento gigant. Je to opravdu až děsivé. Strojvedoucí zavírá dveře a my se opět rozjíždíme. Krajina mírně přechází v kopce. Je dokonce vidět i zasněžená Lysá Hora. Přizdíme do stanice Jáblůnkov-Návsí. Vše je tu pod sněhovou peřinou, na kterou svítí ranní slunce a tomu všemu dodává kouzlo kouř ze starých dřevěných domků. Z této stanice začíná náročné stoupání. Některé vlaky, obzvlášť velmi těžké zde mají problémy. Za pár minut se ocitám v Mostech u Jablůnkova. Vlakem prochází celníci a kontrolují doklady. Po jejich kontrole výpravčí vypraví vlak a jedem směr Čadca. Projíždíme uměle vytvořený tunel a zastavujeme na poslední moravské zastávce na této trati. Já jsem se rozhodl, že pojde dál až do Čadce. Po velmi náročném stoupání, až 26‰, míjíme hraniční patník a ocitáme se na Slovensku. Kolem trati je spousta popadaných stromů od nedávné sněhové kalamity, při které strhl těžký sníh na stromech i trakční vedení. Po klesání se ocitám v Čadci.

Zde ale zjišťuji, že zde není žádný provoz jak jsem očekával. Měním si peníze a kupuji zpáteční zlevněný lístek do 30km vzdálené Žiliny za 65 slovenských korun. Vlak projíždí pěkným údolím. Jsou zde velmi dobrá místa na focení.

Po příjezdu do Žiliny si jdu prohlédnout místní depo. Převažuje zde hodně 163 a 363 (362) a také výhradně slovenské 183. Z motorové trakce zde jsou modernizované 811 v oranžověbílem nátěru, 771 a také zamračené. Také zde objevuji 140.001. Vyfotil jsem si i odstavené žehličky.

Mám čas a rozhodl jsem se, že půjdu pěšky na nejbližší stanice ve směru na Čadcu. Cestou potkávám ženské, které stříkají vyhybky proti zamrznutí. Ty se mě ptají co fotím. Když odpovím, že vlaky, tak následuje smích a odpověď: „ jestli si nechci vyfotit je“. Zasměji se a pokračují dál.

Cestou potkávám polskou el. jednotku na R 339 Olza směřující z Katowic do Žiliny. Po ní jede kontrolní vůz. Na jejich pozdrav odpovídám zvednutí pravé ruky. Asi třech kilometrech přicházím do malé stanice Brodno. Podle lidí na zastávce usuzuji, že brzy pojede vlak. Mám hlad a tak si dávám svačinu, co jsme si připravil. Kousnu a z oblouku se vyřítí vlak v čele s českou 151. Zřejmě jde o IC jedoucí do Prahy. Vlak k mému údivu zastavuje, poberu věci a nastupuji. Je to pro mě zajímavé, že mezi Čadcí a Žilinou jezdí nasazený banán na osobním vlaku. U nás tyto lokomotivy totiž tahají pouze vlaky vyšší kategorie a vybrané rychlíky. Přijíždím do Čadce. Tady udělám poslední fota. Kupuji si lístek do stanice Mosty u Jablunkova-zastávka. Odtud si koupím lístek u průvodčího bez přirážky. Nasedám na osobní vlak až do Ostravy a odjíždím.
V Mostech u Jablůnkova proběhne celní kontrola a jedem dál. Něco kolem 23 hodiny večer přijíždím do Ostravy-Svinova.

Byl to podařený den. Počasí mi přálo a já dojel taky v pořádku.