Jak využít SoNe+, aneb výlet z Olomouce přes Ústí nad Orlicí, Letohrad, Hanušovice, Lipovou Lázni, Jeseník zpět do Olomouce

Panové mne ale dostali. Přijeli rychlíkem 939 z Brna. Tak jsme se místo na nástupišti setkali až v nádražní restauraci. Po krátkém občerstvení jsme se rozloučili s 850 008-4 a vydali se autobusem na jedno olomouckého sídliště. Kecali jsme a na kutě jsme šli až kolem půl druhé ráno v sobotu.

Sobotní budíček nebyl moc milý, leč výlet, který nás čekal, nějakou tu oběť musel mít. Vyrazili jsme na nádraží a koupili jsme si dvě jízdenky SoNe+ za 360,-. Na jednu jsem cestoval já se svou přítelkyní Veronikou a na druhou Koko. Teď už jen počkat na R240 Vsacan, který nás měl vézt do Ústí nad Orlicí. Přijel vyjímečně včas, ale nějakých pět minut nabral v Olomouci. Potom už jsme jeli načas. Cestu vlakem jsme si vychutnávali. V Ústí nad Orlicí jsme z pěkně vytopeného rychlíku přestoupili do studeného osobáku. Naštěstí se cesta do Letohradu dala vydržet.

R 757 Klidná síla do Letohradu dorazil včas. Krásná a malebná projížďka mohla začít. Kopce byly zasněžené. Já a Koko jsme z vlaku za jízdy fotili malebnou krajinu Orlických hor a poté i masív Kralického Sněžníku. V Lichkově jsme si všichni tři vyfotili 749.008, která byla včele našeho rychlíku a potom ještě 749.240, která z Polska přivezla R250. Kromě nás tam bylo ještě několik dalších fotografů. Cesta dál pokračovala, my z vlaku fotili jak o život. V Dolní Lipce jsou ještě mechanická návěstidla. Tak z vlaku čouhali jenom dvě hlavy a dva foťáky. Slunce stálo při nás a všechno nám to krásně nasvítilo. Projeli jsme dva tunely a pomalu klesali do Hanušovic, kde 749.008 oběhla soupravu a jelo se dál.

Výjezd z Hanušovic se rovná začátku stoupání, které končí na Ramzovském sedle. Trať se tady krásně vlní. Spousta další míst na focení. V Branné projíždíme po hradem Kolštejn, který se tyčí hned nad nádražím. V Ostružné pro změnu pozorujeme větrné elektrárny, které se nad vesnicí vypínají. Na Ramzové stoupání končí. Pomalu začínáme klesat do Horní Lipové. Tady je v domečku, kde bylo dříve umístěné hradlo, nyní Muzeum Slezského Semmeringu. Je to malé muzeum. Jeho návštěvu doporučuji. Zde se náš rychlík křižoval s 851, která jela od Jeseníku s osobním vlakem. Od nového GVD jsou zde Krokodýli opět k vidění. To je pro fotografy určitě dobrá zpráva.

Z Klidné síly jsme vystoupili v Lipové Lázni. Vydali jsme se směrem k tunelu, který je kousek za nádržím na trati z Lipové Lázně do Javorníku ve Slezsku. Každý jsme si tady udělal pár fotek. Cestou zpět na nádraží se nám povedlo vyfotit jednu 810 a 831. Poté se prohnal R756 Klidná síla a 751.052 s nákladem od Jeseníku. To už jsme ale byli daleko od trati. Za chvíli byl slyšet opět charakteristický zvuk 751. Tentokrát šlo o 751.041, která přivezla náklad od Javorníka ve Slezsku. Po cestě zpět na nádr v Lipové Lázni vyfotil Koko nějaké čtyřnohé kočky. O bezva zábavu se nám na nádraží postaral Designer, který chtěl mermomocí koupit něco v automatu na kafe nějaké slečně. Ta mu ale dala košem. Z Lipové Lázně jsme se R923 přemístili do Jeseníku. Tam si přišel Designer na své. Včele Sp do Olomouce byl stroj 851.013. Tak se fotilo a chvíli se kecalo s fírou. Potom hups do R924 Praděd, který nás měl odvézt zpět do Olomouce. Ještě před odjezdem se mi podařilo vyfotit 843.028, která se na koleje vrátila po dlouhodobém odstavení, v Krnově ji opět uvedli do provozuschopného stavu.

Přesně načas se dala do pohybu nejmodernější loko z řady 749, 749.265, která nás táhla do Zábřeha na Moravě. Koko si udělal ještě pár fotek z vlaku za jízdy, abychom měli dokumentovaný návrat do Olomouce. Cesta zpět probíhala ve znamení zábavy a dělaní si naschválů. Veronika zasukovala Kokovi tkaničky u bot. Koko pro změnu nenechal Designera spát. Došlo i na schovávání věcí. V příjemně vytopeném vlaku cesta ubíhala rychle. Do Olomouce jsme dorazili včas. Na nádraží jsme se potkali s 850 008-4, který se Pradědem vracel zpět do Brna.

Jelikož se kluci vraceli ještě týž domů, tak jsme se rychle přesunuli k nám, kde jsme si dali segedínský guláš, který Veronika dopředu připravila. Pánové si posbírali svých pár švestek  plus nějaké pozdravy na Slovensko a já s Veronikou jsme je vyprovodili na autobus, který je odvezl zpět na hlavní nádraží v Olomouci. Odtud se vydali nejprve R623 Bečva do Přerova,  potom dalším rychlíkem do Břeclavi a Slovenskou strelou do Bratislavy.

Cesta z Olomouca do Bratislavy ubiehala pokojne. Využívame služby dopravného podniku mesta Olomouc. Autobusom sa premiestňujeme na Olomoucké hlavní nádraží. Pri našom príchode na stanicu už Bečva stála pri druhom nástupišti. Zaujímame miesto v prázdnom kupéčku. Vlak ide načas a tak nie je problém stíhať náš prípoj v stanici Přerov. Sprievodkyni predkladám svoj SONE+ lístok. V Přerove vlak zastavuje vedľa prípojového rýchlika do Břeclavi a tak nemusíme ďaleko chodiť. Presadáme do úplne prázdneho vlaku. Zanedlho pokračujeme v ceste do Břeclavi. V Břeclavi máme pol hodinu času do príchodu EC137 Slovenská Strela. Kedže je už pár minút po 21ej hodine sú všetky bufety zavreté. Mimoriadne na 1. nástupišti je pristavený osobný vlak do Hrušovan nad Jevišovkou zložený z rekonštruovaného prívešaku radu 021 a zvláštneho 022.002, ktorý je delený na služobný oddiel s povôdnými poštovými priehradkami a priestorom pre bicykle a na časť pre cestujúcu verejnosť. Využívame čas a podnikáme prehliadku tohto vozu. Čas je neúprosný a do stanice vchádza naše ECčko. Presúvame sa teda na druhé nástupište, kde nastupujeme do vlaku.

Výlet dokonale zaklincoval slovenský sprievodca vlaku EC137 Slovenská strela svojím uvítacím prejavom: „Vážený cestujúci. Vítame Vás na území Slovenskej Republiky vo vlaku EC137 Slovenská Strela“. Nebolo by na tom nič neobvyklé, keby za oknami vlaku nebolo nástupište železničnej stanice Břeclav.

A jaké to tedy bylo. Naprosto perfektní. Přálo nám počasí a nálada byla výborná díky pomerančům značky „F“.