Lepší část výuky

Nasedli jsme do auta a po chvilce jsme již vystupovali u vstupní brány zdejšího depa. Při průchodu moderní vrátnicí jsem způsobil mírný rozruch tím, že jsem prošel plný kovových částí detektorem kovů. Byl jsem však upozorněn, ať nerušeně pokračuji dál, protože je to tu spíš pro ozdobu. Nová hala, ve které se provádí modernizace, byla vybudována zhruba před osmi lety. Provádí se zde přestavba lokomotiv 2M62. Jsou zde rozebrány do posledního šroubku a poté znovu sestaveny. Při sestavování je dosazována nová elektroinstalace a motor Caterpillar. Modernizují se zde lokomotivy i pro lotyšské železnice. Rozdíl tkví v typu motoru. Lotyšské lokomotivy dostávají šestnáctiválec a litevské dvanáctiválec CATERPILLAR 3512 HD. Tyto lokomotivy je možno v provozu snadno rozeznat podle šedého rámu a pluhu. Ve této hale se rovněž opravují válce starších dvoutaktních motorů.

Naše exkurze pokračovala ve druhé hale. Tato se nachází ve staré rotundě, která pochází z devatenáctého století. Zde se provádí remotorizace Sergejů 2M62. Původní dvoutaktní motor je zde nahrazován novým čtyřtaktním ruské provenience. Zbytek lokomotivy zde prochází pouze kontrolou a případnou renovací. Poté jsme pokračovali do haly oprav osobních lokomotiv, ve které nás na hříži vyhlížela TEP60-0927. Ještě než jsem se do ní podíval prozkoumal jsem zajímavý typ dvojkolí, který je na této lokomotivě použit a na který jsem byl ve škole upozorněn. Zajímavost je ta, že kolem osy dvojkolí je trubka, na níž je nalisováno ozubené kolo pro přenos hnacího momentu a z trubky se moment přenáší na kolo pomocí čepů na trubce, které jsou skrz kolo, ojniček a čepů přímo na kole. Mezi čepy a ojničkami je pryž, což zaručuje jistou míru volnosti a částečně zajišťuje odpružení trakčních motorů vůči dvojkolí. Toto ostatně není jediná zajímavost na této lokomotivě, ale o tom se nejspíš zmíním v nějaké další reportáži. Po důkladném prozkoumání strojovny a stanoviště strojvedoucího jsme se vydali do další části depa, ve které se opravují motorové jednotky a lokomotivy určené pro posun. Pro našince může být trochu zvláštní, když lokomotivu ČME3 nazývají malou posunkou.

V první hale nás přivítal jediný zdejší zástupce řady motorového vozu, který má obě stanoviště. Pro zajímavost je nazýván Autobus ( zkuste srovnat s našimi 81x ). Vůz má velmi pěkně zrenovovaný interiér a je vybaven i kabinou pro průvodčího, který přímo v ní může prodávat jízdenky. Po procházce touto halou následovala hala těžké údržby, ve které se nacházely dvě lokomotivy 2M62 na lakování, několik motorových vozů a v neposlední řadě i lokomotivy řad ČME3 a TEM2. Po prohlídce rozebraného Čmeláka jsme se přes halu určenou pro opravy dvojkolí vydali do nového pracoviště, ve kterém se provádí řezání vodním paprskem. Bylo mi předvedeno mnoho zajímavých předmětů, které tento stroj umí vyřezat a na památku jsem dostal otvírák ve tvaru žraloka. Poté jsme jenom prošli kolem prostor pro údržbu trakčních motorů a generátorů a po prohlídce váhy nápravových tlaků a nezbytné fotce mé maličkosti s profesorem jsem se mohl pln zážitků odebrat zpět.

V závěru ještě mohu uvést, že kromě remotorizací a modernizací litevské železnice obnovují lokomotivní park novými lokomotivami. Jedná se o ruské lokomotivy s označením TEP70 BS, které byly vyrobeny v roce 2006. Lietuvos Geležinkeliai vlastní čtyři tyto a v nejbližší době by mělo být dodáno 34 lokomotiv typu Euroruner od firmy Siemens. Díky tomu ale nejspíš budou z provozu vystrnaděny lokomotivy TEP60. Smutné však je, že v Litvě se podle mých informací nachází již jen jedna širokorozchodná parní lokomotiva. Ta se nachází na pomníku v Novém Vilniusu. Nejsmutnější na tom však je, že parní lokomotivy byly shromážděny na jedno místo pro účel muzejního zachování, bohužel cca před deseti lety byly sešrotovány.

Abych ale nekončil tak smutně jenom podotknu, že jsem již objevil železniční muzeum, které jsem měl celou dobu prakticky pod nosem (cca 10 minut chůze od fakulty), takže se v dohledné době dočkáte další reportáže.