Konec „bratislaváku“, část třetí

Na úvod stručná rekapitulace: 2. srpna přejel přes původní most naposledy vlak a následovalo postupné porcování železné konstrukce plameny autogenu na množinu ocelového šrotu. Demolice mostního objektu, pocházejícího z amerických dodávek UNRRA skončila v závěru první dekády měsíce září.
Okamžitě po převedení dopravy z UNRRA mostu na nové dílo začala likvidace traťové koleje, která musela ustoupit základně pro stavbu nové konstrukce. Vzhledem k oblouku trati, která se směrem k vjezdovému návěstidlu žst. Břeclav stáčí doprava, byly podmínky pro stavbu nové konstrukce značně omezené. To vedlo mimo jiné k tomu, že pozdější cesta mostu na místo sestávala ze dvou přesunů. První z místa sestavení přes vodu, druhý pohyb byl pak v úhlu devadesáti stupňů, most pak musel urazit ještě 2,9 metru, aby se dostal do sousedství o několik týdnů staršího sourozence. Vlastně pak musel následovat ještě jeden pohyb. Po přípravě ložiskového uložení klesla konstrukce na pilíře.
Most v délce necelých sedmdesáti metrů (67m, 560 tun) putoval na místo ve formě jednotlivých konstrukčních částí v délce třetiny  celkové délce mostu. Uznání zaslouží především řidiči trajlerů, kteří s dlouhým nákladem jezdili po úzkých a rozbitých cestách. Ve finálě na ně ještě čekalo vyjet stoupák a přejet kolej trati do Lanžhota. Až pak mohli skložit svůj rozměrný náklad a absolvovat martyrium po úzké cestě zpět. Mimochodem, když jsem zmínil přejetí koleje, protože se jednalo o časově náročný úkol, bylo nutné vyřešit bezpečnost. Provizorní přejezd byl proto opatřen závorami se závislostním klíčem. V Břeclavi i Lanžhotě mohl výpravčí postavit odjezdové návěstidlo do polohy, povolující jízdu jen tehdy, pokud byly závora uzavřeny a klíč byl držen v zabezpečovacím zařízení. Pouze v případě jízdy vlaku z Břeclavi do Lanžhota, bylo možné po opuštění příslušného oddílu autobloku uvolnit klíč a zvednout závory dříve, než vlak dojel do Lanžhota.     
Pilíře mostu spočívají na pilotech, sahajících do hloubky 17 metrů (levý břeh) a 14 metrů (pravý břeh). Oproti původní konstrukci s předmostím, zasahujícím do koryta a vlastním mostu na pilířích v řece, nový ctí současné požadavky – nemít v korytě žádnou překážku. Několik snímků přibližuje jak vznik mostu, tak i jeho stěhování. Poslední díl reportáže pak podchytí už konečný stav, otevření celého rekonstruovaného úseku Břeclav (mimo stanici) – Lanžhot (mimo stanici).