Blízká setkání praštěného druhu

31.5.2007 12:25 PhDr. Zbyněk Zlinský

Blízká setkání praštěného druhu

Kterak jinak nazvat onen fenomén, jehož východiskem je odhodlání jistého jedince vzdát se zaslouženého odpočinku a jeho podstatou pak trmácení se během jednoho dne třeba po dobu delší 18 hodin vlakem po jeho celkové trase zvíci 1 210 km za účelem spíš letmého spatření doposud jen elektronicky vnímaného individua stejného druhu. Totiž vlakofilního.

 
 
 
 
Ale takové věci se prostě dějí. A mne takovýto jev postihl (byť jen coby objekt oněch dějů) v  době nedávné hned dvakrát po sobě. První případ byl pro mne ovšem zcela nenáročný, neboť setkání se událo na mé domácí půdě, konkrétně na peronu královéhradeckého hlavního nádraží. Na jeho povrch jednoho rána uprostřed týdne vkročily dolní končetiny dvou mladých mužů, známých na těchto stránkách coby „Krokodilko“ a "362.001", kteří vážili (ve větší či menší míře) onu výše popsanou anabázi za mnou a tím, co se na zdejších kolejích dá spatřit a optickou cestou též zvěčnit.  
 
 
Případ druhý už byl pro mne náročnější: jistý popradský Američan (nám všem dobře známý) zorganizoval meeting v Matičce stověžaté (pod průhlednou záminkou, že tam už 16 let nebyl) a zabudoval do něj velice šikovně i našeho přítele „Čmoudíka“. Organizace to byla jistě náročná, neboť zejména já jsem se jistou dobu vzpíral. Ne, že bych z principu odmítal po prvé na vlastní oči spatřit onoho žertéře podtatranského, jen jsem měl na týž termín sjednáno také něco jiného. Nicméně nakonec jsem se na ono památné setkání přece jen vypravil.
 
 
 
Obě tyto události měly přes rozdílnost prostředí i různorodost účastníků mnohé společné rysy. Především v obou případech byl konkrétním dopravním prostředkem z krajin dálněvýchodních rychlík „Cassovia“ a ten si také shodně pořídil po přejezdu státní hranice znamenité zpoždění. V důsledku čehož návštěvníci z daleka byli značně ukráceni na době svého pobytu v prostoru setkání. Za druhé se setkání nesla (jak jinak) v duchu vzájemného porozumění a přátelské výměny názorů. Za třetí pak ona naznačená přátelská komunikace probíhala poněkud přerušovaně, řízena objektivními danostmi pohybu železničních vozidel v blízkém okolí. No a na závěr se v obou případech zúčastněné strany shodly na stanovisku, že setkání bylo příliš krátké a příště je bude třeba zorganizovat lépe, promyšleněji a všeobecně pokrokověji. Tedy shrnutě řečeno: výrazně méně praštěně.
 
 
 
Posledním společným rysem bylo to, jak se návštěvníci ze strany jitřní na závěr omlouvali, že mne zdrželi (v případě prvním) či vytáhli do Prahy (v případě druhém). Jakékoliv provinění jsem jim pochopitelně vyvracel a upřímně tvrdil, že udělali jen a jen dobře. Samozřejmě, že jsem je rád viděl (dva z nich dokonce poprvé), rád s nimi o všem možném promluvil (a některé nepřítomné všemožně pomluvil), rád se nechal vytrhnout ze stereotypu každodennosti. A jsem jim naopak vděčný, že jako vítaný bonus k tomuto setkání jsem od nich dostal (krom nezměrně milých dárečků z cizích krajů) příležitost fotograficky se zmocnit drážních vozidel, která mi vesměs v archivu doposud chyběla, či získat řadu nových informací.
 
Zejména návštěva depa vršovického s dopravní a průvodcovskou službou naprosto dokonalého „Čmoudíka“ neměla po této stránce pražádnou chybu. Nicméně cosi nového a vytouženého jsem ulovil dokonce také při onom setkání prvním, v kolejišti svém domovském. A že nekecám, to mají právě ukázat jim i vám všem připojené obrázky. Vybral jsem to nejzajímavější, co jsem během obou dnů potkal a co by mohlo zaujmout i vás. Další pořízené snímky pak zajisté nanejvýš vhodně doplňují některá má jiná už publikovaná či připravovaná dílka o věcech konkrétnějších.
 
 
 

Galéria

Súvisiace odkazy