Meziměstí: V.S.O.E. a jiné jevy

21.7.2007 12:05 PhDr. Zbyněk Zlinský

Původně jsem se domníval, že odolám „mediálním tlakům“ a místo toho, abych v rosničkami věštěných tropech cestoval kamsi na česko-polské pomezí sledovat průjezd vlaku bohatců, naložím se někde do chladivých vln. Nakonec jsem se ale rozhodl jinak, jsa do Meziměstí lákán též jinými atrakcemi, k nimž v neposlední řadě patřila možnost osobního seznámení s dalším členem našeho klubu tamtéž se vyskytujícím.

Takže jsem nabil baterie, namazal nějaký ten krajíc a nezapomněl připravit též hojnost tekutin. To vše s věcmi dalšími jsem pak poskládal do batůžku a vyrazil v toto památné pondělí za ranního kuropění na cestu. Cestu jsem zvolil přes Týniště nad Orlicí, neboť odtud měl odjíždět vlak vedený jednou z nových hradeckých Regionov, které jsme neměl dosud příležitost spatřit. Jenže pokrokový vláček se nekonal, takže jsem se vydal na pouť za luxusními vagóny nepohodlně natřásán v krabičce řady 012. Cestou jsem sledoval spolucestující, z nichž někteří jevili nepřehlédnutelné markanty šotoušství, najmě v podobě fotobrašen, stativů a ustaraných čel. Řada z nich však vystupovala už cestou, aby se přidala k těm traťovým lovcům, kteří už více než dvě hodiny před možným průjezdem Orient Expressu porůznu čněli v terénu kolem trati.

Na místě samém se zatím celkem nic nedělo (pomineme-li takové jevy jako horlivé zametání nástupiště či plení přilehlého okrasného záhonu), takže jsem se odebral do místního depa. Tam mne zaujal především motorový vůz 860.002-5, který zde osiřel (po odvezení jedničky do Chomutova) a snad čeká na přemístění do Lužné u Rakovníka. Už dlouho. Krom toho zde bylo k vidění i něco „zamračených“ zjevně provozních i zjevně neprovozních a pár dalších mašinek. Když jsem vše poctivě obešel, vrátil jsem se sledovat dění na nádraží. Tam se začaly soustřeďovat skupinky vlakofilů i občanstva zcela normálního a začaly si vybírat to nejvhodnější stanoviště ke sledování i v místním tisku slibované ojedinělé podívané. Skupinky se stávaly četnějšími, slévaly se až posléze vytvořily vcelku kompaktní masu na nástupišti a na lávce přes kolejiště. Krom těchto aktivit občanských, takříkajíc neziskových, probíhaly i přípravy oficiální, tedy zejména shlukování příslušníků polské pasové služby a cílené pobíhání železničních zaměstnanců.

Nervozita všech rostla úměrně tomu, jak vzrůstala disproporce mezi ohlášeným příjezdem Orient Expressu a aktuálním údajem časomíry nádražních či osobních chronometrů. Konečně zaklinkaly a padly závory na nedalekém přejezdu a právě o půl hodiny později proti jízdnímu řádu (tedy až v 9:00 hod.) se na obzoru objevila zelená mašinka oblých tvarů v čele modrých vagónů Venice Simplon-Orient-Expressu. A vydala se pochopitelně přesně na tu kolej, kterou si za své jedině možné stanoviště zvolila řada kameramanů a fotografů. Takže nastalo všeliké přesouvání a pobíhání veliké. Další děj si jistě umíte představit a jestli ne, tak vám snad pomohou připojené obrázky. Krom jejich pořizování jsem také poslouchal povídání kolem. A z něj jsem vyzvěděl třeba i to, že původně měla souprava v Meziměstí dobírat vodu do vagónů (leč stalo se tak už na polském území) a měla tu být též obrácena na trianglu (avšak přijela už obrácená). Ta první skutečnost naštvala jistého místního zaměstnance, který podle svých nadávek „týden na tom makal a pak je to na h…“, skutečnost druhá pak způsobila, že se stroje ČD určené pro další vedení expresu musely přesouvat na jeho druhý konec až na poslední chvíli.

Jisté potíže nastaly i po připojení obou našich lokomotiv, protože si zjevně se soupravou nějak nerozuměly. O co šlo, to jsem už nepochytil, neboť ke skupince řešitelů problému jsem se přes celou délku soupravy dostal až v okamžiku, kdy pracovník VSOE vzkazoval strojvedoucím, že už je to O.K. Zatímco se se hýbalo mašinkami, cestující byli podrobeni na svých místech pasové kontrole a vlak se mohl vydat na další cestu. Před tím ovšem musel couvat na severní zhlaví a pak ještě počkat na odjezd vlaku do Broumova. V 9:40 oba brejlovci zabrali a vydali se soupravou onoho luxusního vlaku na jeho další pouť. Jejich úkol měl skončit v Ústí nad Orlicí, tedy nedaleko jejich domovské provozní jednotky letohradské.

Po odjezdu vlaku se celé nádraží bleskurychle vyprázdnilo. Motorizovaní šotouši naskákali do svých gumokolek a mazali lovit ještě nějaké snímky traťové, většina ostatního obecenstva se vydala bojovat s dehydratací do blízkých osvěžoven či svých domovů. Na nástupišti jsem z onoho původního diváctva zůstal prakticky sám. To však netrvalo dlouho, neboť posléze se ke mně připojil v úvodu zmíněný domorodý člen klubu Vlaky.net, skrývající se zde pod nickem -vv-. S ním jsme se sice poznali (díky jeho vlakyneťácké ústrojové kázni) už v davu obdivovatelů expresu, ale to nebylo zrovna místo na nějaké povídání. Takže jsem si to vynahradili až po akci, ba dokonce ještě cestou vlakem do Týniště n.O., neboť on také putoval tím směrem.

Přiznám se, že domů jsem doputoval zmořen tropickým (rosničky nelhaly!) žárem, zcela promočen potem a téměř na pokraji svých sil. Avšak spokojen s prožitým dopolednem i splněním „naplánovaných úkolů“. Ono se mi totiž i ony zmíněné dvě nové hradecké Regionovy, které jsem marně toužil spatřit na trase Týniště n.O. – Meziměstí, podařilo po příjezdu do Hradce Králové odhalit přímo v jejich doupěti…

Dodatky:

Foto Orient Express na Slovensku: Martin Paučo (přidáno do Galerie 17.7.2007)
Foto z polské strany hranice, Teplic n.M. a bonus "Sergejový": Václav Vyskočil (přidáno do Galerie 21.7.2007)
Link na reportáž z této i starších jízd na webu JRtrain (přidáno do Pramenů a odkazů dne 21.7.2007)