Na skok ve Vrútkách aneb zvrtlo se to do fénů

Měl jsem v souvislosti s činností této soutěže jisté povinnosti a tak jsem se vydal na cestu, pochopitelně vybaven i přístrojem pro pořizování obrázků. Takže? Kam? No, protože měl oficiální hosty dopravit na veletrh sonderzug, zamířil jsem pod Strečno. Jelikož kompa “premává” až úderem osmé hodiny, dal jsem si cestu na své oblíbené místo zajížďkou ve směru od Martina přes Žilinu. Přijel jsem v předstihu, protože jsem chtěl mít pár podzimních obrázků a vyplatilo se mi to, protože Modrý šíp, jemuž byla svěřena vozba zvláštního vlaku, jel teprve do Žiliny. A můžu říct, že hukot jeho motoru při svižné jízdě a v ranním oparu byl velmi silným zážitkem.

Modrý šíp uhání pro cestující do Žiliny

Příjemné ranní překvapení - bublinkové eso

Podzimní klasika gorila a Strečno

A po chvíli i očekávaný Modrý šíp

A ještě jednou gorila pod Strečnem

Projelo pár vlaků, z nichž některé jsem stačil vyfotit, než se Modrý šíp vracel s hosty do Vrútek. Pak už nastal čas na pomalý přesun směr Vrůtky. Ještě jeden grilovací fén v čele rychlíku a už se toulám místem akce.

Hvězdou veletrhu byla souprava 471 City elefant ČD, která se zásluhou menší bitvy s předpisy a směrnicemi mohla v dalších dnech blýsknout vcoby zvláštní vlak do Žiliny a zpět, ale to už mi nebylo přáno zvěčnit.

City elefant se cudně schovává za rekonstruovaným strojem řady 736, který jej na koleji bez troleje zásoboval elektřinou.

Fotosoutěž, která měla na akci premiéru, byla do značné míry záležitostí členů klubu VLAKY.NET. Čekal jsem, že se jí zúčastní i někteří další fotografové, leč bohužel. Nevím proč, zda to bylo skutečností, že snímky byly poskytnuty gratis, nebo jim na srovnání nezáleželo, ale i tak bylo na co se dívat. Bohužel, předání cen bylo dle scénáře akce naplánováno na všední den, takže jsme na mnohé úspěšné soutěžící čekali marně. V každém případě ale bylo na místě pár členů klubu, takže jsem si den zpříjemnil setkáním s kamarády.

Dalibor Zelený coby kmotr knihy... sakra, jak je to dávno, co jsem jej zppovídal, coby GŘ ČD? 

Cen se ve fotosoutěži dostalo i vlakoneťákům

A abych si cca 240 km zpáteční cesty užil, naplánoval jsem si ještě jednu malou fotopauzičku. A zase se mi do cesty, teda do objektivu, připletl jeden z fénů.

A to je pro dnešek vše. Jen dodám ujištění, že všechny kopce, domy, kostely apod. na snímcích zachycené, odpovídají realitě a nejsou stěhované.