Hodonínské lokálky zažily motorovou invazi

A program měl skutečně nabitý. Organizátoři, Lukáš Hučko a Leoš Tomančák, dali dohromady zajímavý výjezd. Z Břeclavi do Hodonína, dále přes Mutěnice do Kyjova. Pak následoval výjezd do Nemotic a cesta po lokálce do Koryčan. Odtud zpět přes Nemotice a Kyjov do Veselí nad Moravou a poté opět jednokolejkou do Strážnice, Sudoměřic a Rohatce. Odtud je už jen skok do Hodonína a podle programu výjezd do Holíče.

Na dubňanské straně mutěnické spojky 

Program tedy zajímavý, nechybí ani tratě, kde už pravidelné vlaky nejezdí. Pořadatelé ale neměli asi “správné” konexe “nahoře” a tak sobotní ráno nezačalo příliš dobře. Přiznám se, že ranní pohled z okna na směsici čehosi bílého mokrého a čehosi jen mokrého, budil všd možné, jen ne chuť vylézt z domu. Mohl bych se na něco vymluvit, ale pocit spoluzodpovědnosti k dalším aktérům, protože absence by zavinila zdražení ceny pro ostatní, velí vyrazit.

Předzvěst do Kyjova.

Na nádraží v Břeclavi už motorák stál, kolem dokola ale skoro nikdo. Vše se naštěstí změnilo a tak při odjezdu už máme slušně plno a další avizují nástup cestou. Jen to počasí není žádný zázrak. První fotozastavení na mutěnické spojce a v Mutěnicích tedy nepatří mezi ty zrovna uchvacující. Ovšem jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a tak k našemu potěšení zjišťujeme, že je okolí trati parazitů prosté. Proto ani nebylo nutné náležitě upravit vizáž vozu, byť třeba jen onou proslulou antiparazitní vestičkou. Nicméně naštěstí přestalo pršet a my pokračujeme v cestě, zpestřované fotohalty.

Za Nemoticemi

Z Mutěnic do Kyjova jedeme po trati, kde v prosinci 2004 skončil pravidelný provoz vlaků osobní dopravy. Bohužel, železnici tady chyběly trumfy v souboji s autobusy. Cestu z Kyjova do Hodonína totiž zvládají rychleji, levněji a hlavně, staví přímo u domů, což třeba o nádraží v Dubňanech či Svatobořicích-Mistříně neplatí. Jediné dopravní vzrušení (prosím nezaměňovat s jinými druhy) tak na uvedené dráze letos zajistily jen zvláštní vlaky s Hrbatou Máňou T211.0689 a pak jízda 464.202 z 13. října (viz jiná reportáž), a tato akce s M 262.018.

Sudoměřice, pár metrů od hraniční čáry. 

Přes Kyjov se dostáváme do Nemotic a čeká nás další mrtvá dráha z Nemotic do Koryčan. Motor přestavuje na odjezdovou kolej lokálky, což je příležitost k focení zákoutí s mechanikou. Na lokálce zažívají fotografové šok. Objevuje se totiž i Slunce! Pravda, jen občas, nicméně hned je den veselejší.

Z Koryčan fofrem do Veselí nad Moravou a hnedle i do Strážnice na další fotky včetně skupinové. A pak Sudoměřice. Drobné zadrhnutí zavinilo, že z fotky motoráku přímo na hranici sešlo a tak vznikají snímky jen u vjezdového návěstidla od skalice, samozřejmě tedy ze strany od stanice. A také další společná foto, tentokrát ne šotoušů, ale tří různých motorových vozů.

Sudoměřice

Dalším stěhováním měníme pozici. Via Hodonín směr Holíč. Hodonín zastávka přináší setkání s policisty, a po odbavení vyrážíme v pořadí již třetí nevyužívanou, ovšem elektrifikovanou tratí do Holíče. Tamější hlídka slovenských policistů sice upustila od podrobné kontroly bandy šotoušů, zato jim ale vrtá hlavou, co je to za lidi, když jehou za hranici si fotit motorák, který přeci mohli zvěčnit v Hodoníně. No, nevadí, pár fotek a jedem zpět. Fotí se i na trati, jenže ani tentokrát nelze udělat slušný záběr motoru a hraniční tabule. Ta totiž jaksi ehm zmizela.

Sudoměřické setkání 

Následně je prostor na “industriální” foto s dominantou hodonínské elektrárny a poté, co vyčkáme na příjezd policistů, aby se přesvědčili, že jsme přijeli v pořádku, přejíždíme do Hodonína a do Břeclavi.

Hodonín zastávka a prcek, pro kterého byla kolej vysoká 

Závěrem patří poděkování organizátorům, kteří našli odvahu jít do nejistého podniku, vždyť připravit takovou akci znamená riskovat, že zaplatí případné ztráty. A to riziko je velké. V každém případě to kluci vymysleli šikovně a já jsem rád, že mě zařadili do skupiny těch, kterým směřují pozvání na privátní podniky. Budiž tato reportáž vnímána jako můj dík.

A ještě, fotky zachycují realitu, ani jeden kostel nemusel měnit místo, nejsou klonovány, ani doostřovány.