Co nového na hradeckém nádraží (3)

Onoho dne jsem vůbec žádné fotografování neplánoval, ale po trpkých zkušenostech z minula, kdy jsem se proklínal, že sebou nemám přístroj, se už na nádraží či do jeho okolí bez patřičného vybavení raději vůbec nevydávám. Tentokrát bylo mým úmyslem zmocnit se takové šikovné škartky, která opravňuje občanstvo pokročilého věku k výhodnému cestování po železnici. Takže jsem v ČD centru předložil patřičné doklady a stal jsem se oficiálně substrátním důchodcem. U vytržení nad tímto vítězstvím (přes půl roku jsme válčil s ČSSZ, než jsem se doručení výměru předčasného důchodu vůbec domohl) jsem se odebral v povznesené náladě na nástupiště.

U něj postávala „veselá kráva“ v takovém poklidu, že jsem neodolal a učinil snímeček. A rázem bylo po pohodě – její fíra se na mne z kabiny rozeřval, co že ho fotím, že mi to nedovolil, že on mne také nefotí, ať mu přístroj neprodleně vydám atd. atd. U mašiny stojící posunovač při tom všem lamentování nevěděl, kam s očima. Podotýkám, že strojvedoucí naprosto nic, co by se mohlo vykládat jako činnost (či nečinnost) proti předpisům, nevykonával. Prostě hleděl z mašiny čekající na volno k posunu. Neměl jsem čas se s ním nějak dohadovat (v kolejišti jsem zahlédl daleko zajímavější objekt, než jeho dobytče), i zapředstíral jsem mazání posledního snímku (na němž stejně dotyčný hrubián rozeznatelný nebyl) a sám mazal nádražím dál. Inu i muži mají své dny!

Na kolejích postávalo tolik zvláštností, že jsem musel nejprve vyhodnotit možnost jejich odjezdu a tím i zmizení z mého dosahu. Na první pořadí se dostala dvojice „kocourů“ společnosti OKD Doprava, která čekala s pracovním vlakem na volno k další jízdě. Jak se ukázalo, má volba byla správná a bezprostředně po pořízení patřičných snímků vlak odjel. Tím odhalil v pozadí vedle sebe stojící podivnou trojici vozidel. No, podivný byl především stroj prostřední, jaký jsem ještě neviděl. Bližší ohledání na místě a následné pátrání doma v něm odhalilo prototypový (a zatím jediný) štěrkový pluh se zásobníkem SPZ 5-01 z produkce MTH Praha. Vedle něj postával hradecký „dráteník“ MVTV 2-013, o němž jsem se domníval, že se také někam vydá, ale nakonec vyšlo najevo, že bude vyvíjet činnost přímo na nádraží.

Na opačném konci kolejiště pózovaly první „Peršing“ 163.001-1, který je domovem v Bohumíně, a (zatím ještě) českotřebovská „hrbatá“ 130.034-2. Sice světelné podmínky nebyly valné, ale jelikož nesbírám jen mašinky krásně nasvícené, tak jsem se je vydal zvěčnit též. Mezi tím ruch v kolejišti nějak podezřele utichl a teprve když jsem si všiml, že na vlak do Chlumce nad Cidlinou nastoupila „zamračená“ 749.019-6 coby nezavěšený postrk, bylo mi jasné, že je trakční vedení ve stanici vypnuté. Bohužel jsem moc dokumentačních snímků nepořídil, protože vše šlo ráz na ráz: „zamračená“ po návratu bezprostředně a plynule najela na postrk vlaku směrem opačným. Mezi tím se „dráteník“ přemístil ke druhému nástupišti a jeho osádka se dala do opravy troleje. Já jsem na chvíli kolejiště pustil z dohledu, abych se podíval, co je nového na výstavbě terminálu hromadné dopravy (o čemž ovšem budu referovat jinde).

Po několika minutách jsem se vrátil a zastihl kolejiště už opět v plném provozu – „dráteník“ odjel zřejmě do svého nedalekého útulku a vlaky jezdily už v elektrické trakci. Tedy samozřejmě ne všechny. I když jsem už spěchal k domovu, přece jen jsem si vyfotil ještě motorový spěšný vlak z Doudleb nad Orlicí, v jehož soupravě mne zaujal přípojný vůz 053.030-3 s úplně čerstvým lakem III a hlavně už úplným mezinárodním označením na bočnici. Věřím, že bych těch zajímavostí onoho dne viděl ještě více, nicméně kdo by toužil po tom jíst studený oběd? (O poslouchání jistých nesouhlasných stanovisek strany blondýnkovité nemluvě.)

Titulní snímek: MVTV 2-013 při práci a 749.019-6 ve šturcu © PhDr. Zbyněk Zlinský