2007: Železniční odysea

Je to ovšem poněkud nemoudré, neboť taková „gorila“ či „princezna“ vám nevynadá, když její obrázek, ostatně zajisté slušivý a nejlépe s nasvíceným čelem, někde prezentujete. Od těch mých objektů se ovšem protestů, byť i nikoliv zle míněných, dočkat určitě mohu, jak už se tady několikrát stalo. Zachtělo se mi totiž na počátku nového roku pár řádky textu a přehršlí většinou už zveřejněných fotografií zavzpomínat na setkání s přáteli stejně praštěnými železnicí, ke kterým v různých koutech naší vlasti k mé (a doufejme že i jejich) nevýslovné spokojenosti došlo v roce už minulém.

Většina z nich byla pečlivě a mnohdy vysoce sofistikovaně plánována, jiná nikoliv, ale na všechna velice rád vzpomínám. Potkal jsem se při nich s přáteli už dobře známými, ale také s těmi, které jsem doposud znal jen virtuálně, prostřednictvím našich stránek. Když už mám bilancovat, pak mohu v úvodu velice spokojeně zaznamenat, že těch setkání a poznání se v loňském roce urodilo poměrně slušné množství, a to vzdor skutečnosti, že jsem se nemohl z objektivních důvodů zúčastnit masovějších aktivit vlakyneťáckých, zejména narozeninových jízd či srazu historických vozidel na Rendezu. Takže se pojďme s pomocí odloženého už kalendáře projít po roce 2007:

13. ledna – Ústí nad Orlicí/Letohrad

První akce roku byla ve skutečnosti „tradiční“ poutí za mašinkami odloženou z podzimu roku minulého. Iniciátorem byl kmotr, toužící nezměrně po „bardotkách“ letohradských, který na tento námět nalákal i karla.f a mou maličkost. Přes ono údajně nešťastné datum a jistou nepřízeň počasí se nám podařilo nejen pořídit potřebné obrázky mašinek zamračených i jiných, ale také prohodit hojně řečí a pomluvit (jak už to tak bývá) nepřítomné.

7. dubna – Olomouc/Přerov

Rovněž tradiční „kontrolní den“ na nádraží a v depu hanácké metropole a v relativně nedalekých přerovských opravnách v podání populárního dua kmotr – Zbyněk, z nichž první je čistokrevný místní domorodec a ten druhý jen míšenec, díky svým dávným hanáckým kořenům. Já jsem pochopitelně nadšeně lovil především zvěř v krajích mého současného táboření neznámou, tedy „krokodýly“, ale na své si přišel i můj průvodce a po absolvování celého okruhu jsme se rozcházeli nadmíru spokojeni.

14. a 15. dubna – Hradec Králové/Jaroměř/Česká Třebová

Na rozdíl od obou akcí předchozích, bylo toto setkání premiérou, dokonce dlouho odkládanou a toužebně očekávanou. Přítel Shalomek se totiž dokázal konečně nejen pracovně uvolnit pro svou „východočeskou misi“, ale dokonce zlomit ke dvoudennímu pobytu. V jeho rámci jsme spolu navštívili královéhradecké hlavní nádraží i depo a jaroměřskou muzejní Výtopnu (kde jsme ke své nezměrné radosti potkali místního člena VLAKY.NET s nickem Bulík), pořídili něco snímků v Opatovicích nad Labem a Chocni a prošli se třeba po českotřebovském lokomotivním pohřebišti.

10. května – Hradec Králové

Zatímco výše zmíněné praštěnce jsem už znal osobně dávno, tohoto dne jsem se seznámil s jedním, jehož podobu jsme si mohl představovat jen na základě obšírných a zajisté fundovaných (mnohdy na jejich posouzení mé znalosti nestačí) příspěvků. Přijeli mne totiž navštívit Krokodilko, jehož jsem už potkal alespoň letmo, a 362.001, kterého jsem poznal až nyní, bohužel také jen letmo, protože návštěva obou přátel slovenských byla z pochopitelných důvodů časově ohraničena na až nepřijatelnou míru. Takže jsme jen prohučeli místním nádražím a okrajem depa, prohodili něco mouder a zase se museli rozloučit.

19. května - Praha

Jestliže setkání předchozí bylo přinejmenším dopravně praštěné, pak toto bylo ještě praštěnější. Jeho prvotním hybatelem byl jistý doposud mně rovněž osobně neznámý GG-1, který zorganizoval summit své a mé osoby s Čmoudíkem dislokovaným v Praze. Vláčkařskou náplní společnou se pak stala návštěva PJ Praha-Vršovice, kde nám byl průvodcem právě náš pražský usedlík, soukromě jsme pak lovil ještě na místech jiných. Ultimativní praštěnost této exkurze spočívala totiž v tom, že slovenský účastník této „Vé trojky“ se v Praze zdržel jen několik desítek minut a pak mazal zpět. Musel, bohužel.

23. června – Lužná u Rakovníka

Na rozdíl od předchozích dějů došlo v železničním muzeu k přátelskému střetu zcela náhodnému. No, náhodnému asi ne, protože nás tam svedl společný zájem – takže spíš neplánovanému. Návštěva „Setkání motorových vozů“ mi totiž přinesla bonus v podobě Čmoudíka a koka (o psu nemluvě). Vzhledem ke kvasu na místě i momentálně částečně rozdílným zájmům jsme však pouze setrvali v krátkém přátelském rozhovoru a pak se už jen několikrát zahlédli na dálku. Ještě méně času zbylo na to, aby se mnou mohl pořádně seznámit Designer, který nás aspoň zvěčnil:

16. července – Meziměstí

Další vylodění této odysey se odehrálo na samém pobřeží českém, v pohraniční stanici Meziměstí, kam jsem dorazil nejprve já, pak Venice Simplon Orient Express a nakonec, ač je tam doma, také zatím také jen virtuální přítel -vv- . Seznámili jsme se osobně zcela neplánovaně a zprvu opravdu jen za pochodu, protože dění kolem legendárního vlaku kolotalo vpravdě bouřlivě. Na seznámení bližší jsme však měli řízením příznivého osudu času víc než dost, protože jsme spolu cestovali do Týniště nad Orlicí a tam ještě nějakou dobu čekali na své vlaky.

28. července - Hanušovice

Tento bod naší pouti připomínal množstvím rozličných překážek Odysseovu cestu do podsvětí. Jeho původním cílem a smyslem byla účast při jízdě parního vlaku na Anenskou pouť ve Starém Městě pod Sněžníkem. Nejprve jsme zjistil, že se k odjezdu onoho vlaku z Hanušovic nemohu nijak dostat, pak organizátoři pouti Anenské odřekli účast parní mašinky, poté odřekl organizátor poutí naší kmotr účast svou a nakonec mi týž během dne oznámil prostřednictvím nestarořecky moderního komunikačního zařízení, že přece jen jede. Takže jsme se setkali skutečně jen na velice krátkou dobu mezi příjezdem vlaku jeho a odjezdem vlaku mého. Ale jinak to byl krásný výlet.

22. září – Liberec

Za setkání další mohlo rovným dílem vedení Libereckého kraje, libereckého dopravního podniku a přítele -vv-, kteří mne svými záměry navedly k cestě na předčasný liberecký Den železnice a Den otevřených dveří DPML. Jeho provedení pak patřilo k těm podrobně plánovaným, se společnou jízdou účastníků (tedy mne a přítele meziměstského s jeho následníkem) a jejich organizovaným pohybem po místě konání akcí. Tedy aspoň do chvíle, kdy se naše kroky rozešly v zájmu dělby dokumentační práce.

25. srpna – Břeclav

Mise lundenburská měla být odvetou za onu misi hradeckou, při níž byl mým milým hostem Shalomek. Nepovedla se tak docela podle představ hosta ani hostitele: první byl zklamán nepřítomností alespoň jednoho prototypového „kvatra“ v jeho bydlišti, druhý pak pouhou jednodenní povahou návštěvy. Když jsem se po jinak ovšem krásně stráveném a slunečném dnu rozcházeli, netušil jsem ani zdaleka, že se sídelní město Shalomkovo pro mne stane Odysseovým ostrovem Lótofágů, k němuž budu přitahován tak mocně, že se na něj budu muset zanedlouho vrátit.

29. září – Břeclav

K návratu do města nad Dyjí mne motivoval Den železnice, který sliboval přítomnost nejen kýženého prototypu „kvatrálního“, ale též několika dalších členů našeho klubu. Nakonec se dostavil kromě mne a výše zmíněného domorodého vládce jen kmotr a Laci, nicméně i v tomto kvartetu jsme dokázali za opět krásného dne pravé divy. Také díky našemu hostiteli, který neváhal transportovat naše tělesné schrány i s jejich fotografickou výbavou jedním ze svých gumokolních přemísťovadel též na fotogenická místa okolních tratí.

 27. listopadu – Ostrava

Dvanácté a poslední zastavení na této pouti se odehrálo v Ostravě, bylo nejmasovější a také nejpropracovaněji organizované. Není divu, šlo o exkurzi česko-slovenské skupiny členů našeho klubu v provozech a.s. ČKD VAGONKA Ostrava. V jejím rámci došlo k četnému prvotnímu reálnému kontaktu doposud jen internetových kamarádů. Byla to akce vpravdě náročná, nicméně ve svém výsledku určitě pro všechny přínosná a hodná opakování jinde a jindy.

A když jsem se dopustil v náladě novoroční tohoto poněkud suchého souhrnu, pokusím se jej trochu okořenit také už v úvodu slíbenými obrázky rázu povýtce dokumentačního – výslovně tedy nikoliv okrasného.

Titulní snímek: Zbyněk dokumentuje tabulku prohlídek na 163.040-9 v PS Letohrad dne 13.1.2007 © Karel Furiš