Putování pod trolejí – Tatenice s KŽC

Když jsem se v sobotu ráno vzbudil, tak počasí nebylo na nějaké bůhví jaké výšlapy, ale o to zajímavější to pak byl výlet. Pár lidí to možná odradilo šlapat za částečně přeháňkového počasí někde na česko–moravském pomezí, ale já jsem ten typ člověka, který se na zajímavé výlety doslova hlásí.

Po příjezdu do Přerova jsem měl asi hodinku na přestup. To je tak ideální čas k tomu, aby jeden nadšenec s foťákem v ruce obskákal a nafotil novinky a změny v blízkosti DPOV Přerov. Po 8 hodině jsem měl odjíždět osobním vlakem směr Česká Třebová. K mému překvapení jsem zjistil, že vše je úplně jinak. Na svědomí tomu byl výlukový jízdní řád pro Olomoucko, který jsem neměl zrovna vůbec po ruce. Co čert nechtěl, tak jsem si nevzal ani klasický jízdní řád a spoléhal jsem na výpis z IDOSU v mém laptopu. Na dotaz k průvodčímu, který byl po hlase lehce přihřátý a měl dle mého názoru taky ve věci pěkný chaos, jsem se dozvěděl, že tento vlak jede pouze do Olomouce. Další spoj směr Krasíkov mě jede až v 10:30, což je problém, když tam na stejný čas už máte být! V Olomouci čekal naštěstí zpožděný vlak, který dle výlukového jízdního řádu čekal na vlak od Přerova.

Tuto informaci jsem netušil ani já, ani zmatený průvodčí. Vlak před odjezdem směr Česká Třebová už v duchu výluk chytl z Olomouce 20 minut sekeru. To však nebylo všem překvapením konec. V osobním vlaku jsem narazil na velmi milou starší paní, která se právě chytala na výšlap z partií kamarádek ze Zábřehu na Moravě. Při cestě vlakem jsme si ještě dělali srandu, že buďme rádi, že to dneska vůbec jede. Turistka jako manželka nádražáka to brala velice sportovně až do chvíle, než se vlak zastavil ve stanici Lukavice na Moravě. Tam náš vlak stál dobrých 10 minut.Po chvíli mojí spolucestující rupli nervi, zvedla se a vystoupila z vlaku. Při odchodu se mi jen zmínila, že si zavolala raději jiný odvoz, aby se tam ještě dneska dostala.

Zákon schválnosti fungoval i tady. Hned, co paní zmizela v útrobách nádražního podchodu, dal se náš vlak do pohybu. Bez dalších větších problémů jsem dorazil i z bandou olomouckých turistů až do Krasíkova. Vlak nakonec dorazil s 30 minutovým zpožděním. Tam jsme pak spolu čekali na druhou partii, která měla dojet vlakem od České Třebové. Přijela jen půlka. Druhou část pak dovezl rychlík Emil Zátopek, který se tak stal historicky prvním rychlíkem, který zastavil v Krasíkově na objednávku partie z Prahy. Důvodem zastavení byl fakt selhání lokomotivy ČD, která včas nedorazila do České Třebové na přípojný osobní vlak směr Krasíkov.

Po dojezdu všech cestujících nastalo již klasické focení pro kroniku. Každý účastník pak nafasoval stručný popis cesty a pamětní list, který Pavel Musil, jako organizátor akcí pod trolejí pečlivě hlídá, aby jej dostal jen ten, kdo se na akci objevil. Po přechodu lávky přes Moravskou Sázavu jsme se vydali směr Krasíkovský tunel. Ten ČD nechali z jedné strany zasypat návozem hlíny, aby se již o tento tunel nemuseli více starat. Druhá strana zůstala v původním stavu, jen před tunelem byl odstraněn most přes řeku, aby se dle mého názoru trochu zkomplikoval přístup k tak významné železniční památce. Krasíkovský tunel byl známý tím, že zde velice neradi zastavovali strojvedoucí, kteří měli pak velký problém, se soupravou se vůbec rozjet. Tunel je obklopen řekou, která zapřičiňovala zvýšenou vlhkost a prokluzování souprav při rozjíždění v blízkosti tohoto tunelu.

V Krasíkově byl vybudován tunel o délce 146 m, jedná se o první dvoukolejný tunel u nás. Tunel byl vybudován v otevřeném zářezu jednozrnkových pískovců hlubokém cca 18m. Horní klenba tloušťky 0,7m je vybudována z pálených cihel, spodní část pak z lomového kamene. Při opravách v letech 1931 – 1932 byl použit u nás poprvé jako novinka stříkaný beton. Do konce svého provozu byl tunel také vybaven ocelovými skružemi s dřevěnou výztuží. Pro malou osovou vzdálenost kolejí byla vždy dvě za sebou jdoucí návěstidla z každé strany vybavena indikátory pro dvoukolejný a jednokolejný provoz. Provoz tunelu byl ukončen 26. 08.2004 v 07:00 hodin.

Po prohlídce tunelu jsme měli pokračovat po bývalé trati směr Tatenice, ale jak dál, když tu nebyl most? Jedna z možností byla se vrátit zpět a hledat tak nějaký most pro pěší. Ta druhá možnost pak zkusit štěstí podél řeky. Nastalo lidové hlasování, ve kterém se rozhodlo jít podél řeky. Pochod se zdál být kratší, ale také nejzajímavější cestou. Překonávání některých míst připomínalo partu horolezců, kteří se derou do výškového tábora. Naštěstí nikdo nepadl a někteří dorazili do Tatenic trochu zmožení.

V Tatenicích byla vybudována nová zastávka a to na mostě mezi dvěma tunely. Velice pěkné místo k fotografování vlaků, řekl by laik fotograf. Naše pěší túra pokračovala dále a směr Hoštejn. Za novým tunelem před zastávkou v Tatenicích se napojuje dnešní trať na původní přeložku, jež směřovala ke Krasíkovskému tunelu. Zářez před tunelem k obci Tatenice byl kompletně zahrnut navážkou hlíny, cihel a jiného odpadu z obce. Další část trati je dnes využívána jako vedlejší cesta spojující obce mezi sebou. Putováním kolem nové trati, poskytuje mnoho zajímavých pohledů. Toho by měl využít každý fotograf pro opravdu zdařilé snímky. Naše výprava se dále vydala po silnici č. 315 směr obec Hoštejn.

V obci jsme jako správní turisté hledali záchytný bod. Tím se stala restaurace Pod Hradem, která otevírala bohužel až ve 14 hodin. Došlo tak i na malý výlet k bývalému místu a dnes již pouze pomníku hradu Hoštejn. Po půlhodinovém výletu, kdy jsme měli možnost si prohlédnout Hoštejn z ptačí perspektivy, došlo na rychlý přesun do otvírající restaurace. Doslova přišla vhod držková polévka z kvalitním moravským pivem. Tato kombinace potěší snad každého turistu.

Řádně posilnění jsme se vydali na poslední část cesty, tady nás čekala trojice napolo rozebraných mostů, které osiřeli po likvidaci původních přeložek. V místě 37km původní trati se napojovala i naše cesta na dnes již hlavní tah směr Česká Třebová. Dorazili jsme tak za pěkného počasí k cíli naší cesty, k zastávce Lupěné. Pak již nastal pouze přesun směr Zábřeh na Moravě, kde se naše akce oficiálně ukončila. Závěrem celého výletu lze dodat, že nikdo nepadl a všichni tuto túru přežili ve zdraví.

Pramen: