CZ LOKO: Jihlava

 

 

 

 

Onen příměr ovšem platí výhradně jen o velikosti areálu a budov, v Jihlavě se rozhodně nedělá v menším měřítku totéž co v Třebové, zdejší zaměstnanci pracují na jiných úkolech a jinak. Ale to vše se náš cestovatel může dovědět jen tehdy, přijme-li pozvání k prohlídce zdejších provozů. Předpokládejme, že tak učinil a opět jej doprovoďme. Nejprve se musíme z 2. nástupiště jihlavského nádraží vydat podél trati směrem k havlíčkobrodskému zhlaví, přejít koleje po víceméně oficiálním a varovnou tabulí opatřeném přechodu a ocitneme se v bývalém depu.

 

 

Dnes zde v režii Českých drah viditelně funguje jen opravna nákladních vozů a někdejší slávu depa tak připomíná už jen točna se znakem okřídleného kola na pozadí či pomníkové dvojkolí opodál. Formálně ovšem v Jihlavě sídlí také provozní pracoviště PJ Havlíčkův Brod DKV Brno osobní dopravy ČD a provozní pracoviště PJ Brno SOKV Ostrava ČD Cargo. V další části bývalého depa můžeme najít také i jiné složky (zatím ještě, před převedením na SŽDC) Českých drah - správu dopravní cesty a správu sdělovací a zabezpečovací techniky, ale hlavně místní provozovnu CZ LOKO, a.s., kam směřují naše kroky.

 

 

Naše návštěva nezačíná jako posledně na vrátnici (tu tady zatím nemají), ale rovnou v kanceláři personálního ředitele firmy pana Tomáše Brancuzského, s nímž se ostatně známe už z České Třebové. Tam nám jeho pracovní rozvrh dovolil jen letmé seznámení, zato zde si pro nás vyhradil dostatečný časový prostor, aby nás mohl něco povědět o historii i současnosti zdejší výrobny. Onen pojem „výrobna“ je nepochybně na místě. Na rozdíl od České Třebové, kde se v nemalé míře provádějí také opravy hnacích vozidel nezávislé i závislé trakce, v Jihlavě se od počátku zaměřili především na modernizace a později také novostavby motorových lokomotiv.

 

 

Někdejší Jihlavská lokomotivní společnost vyvinula pro účely modernizací lokomotiv unikátní stavebnicový systém, při jehož aplikaci se na původní repasovaný a upravený rám a pojezd usazují nově vyrobené bloky jednotlivých agregátů a nová kabina. Tato konstrukce kromě mnoha jiných předností přinesla možnost dodávat ucelené komponenty už ve finální podobě (tedy včetně povrchové úpravy a namontovaných vnějších prvků) pro přestavby lokomotiv také jiným výrobcům, zcela podle jejich požadavků. První externím odběratelem stavebnicových modulů se staly ŽOS Zvolen, k těm zatím posledním patří Vilniaus lokomotyvu remonto depas (Vilnius), provádějící modernizaci lokomotiv pro litevské železnice, a ukrajinský opravárenský závod TRZ Poltava.

 

 

Pokud jde o spalovací motory, které jsou při jihlavských modernizacích na lokomotivy osazovány, jde (stejně jako v České Třebové) vesměs o různé typy z produkce firmy Caterpillar, dodávané česko-německou firmou Phoenix-Zeppelin, spol. s r.o. jako jejich výhradním dovozcem pro Českou republiku i Slovenskou republiku. CZ LOKO, a.s. s touto firmou ostatně nejen dlouhodobě spolupracuje v roli odběratele či spoluvystavovatele na různých veletrzích a specializovaných výstavách, ale je s ní také (což není žádné tajemství) majetkově propojena.

 

 

To vše si však mnohem lépe ozřejmíme až při samotné prohlídce místních dílen, pro niž jsme svěřeni do (naprosto příkladné, jak se ukáže později) péče technika přípravy výroby Vlastimila Budaře. Ten nám nejprve ukazuje, jak se jihlavská provozovna rozrůstá a mění po stránce stavební – kromě už dokončené budovy nového skladu vidíme stavbaře usilovně pracující na novostavbě administrativní budovy i na dalších místech komplexu. Výrobu sice máme podle možností projít od samotného jejího počátku, ale ještě před vstupem do kovodílen vidíme hned její konec: hotové čelní bloky představků připravené k expedici na Slovensko.

 

Pak už vstupujeme do vlastních dílen, procházíme vlastně celým výrobním procesem a můžeme tak sledovat vznik kabin a modulů od dělení materiálu až po konečnou montáž. Ale také třeba odstrojování lokomotivy určené k modernizaci (kterou jsme ostatně potkali v České Třebové ještě ve stavu uceleném) či přípravu už odstrojeného rámu. Popisovat zde vše, co jsme viděli a dověděli se, by bylo určitě poněkud pracné pro autora a zřejmě značně únavné pro čtenáře – jednodušší pro prvního a stravitelnější pro druhého je jistě odkaz na připojené obrázky a jejich popisky.

 

 

Jako bonus pro nás (a následně i každého příznivce železnice, který tyto stránky navštěvuje) je součástí „prohlídkového okruhu“ po areálu také návštěva konvoje lokomotiv odstavených „v kopřivách“, které tam trpělivě čekají na své budoucí znovuzrození. Ony omšelé mašinky, momentálně kromě jediné „rosničky“ a „dráteníka“ samá „prasátka“, jsou vidět z 2. nástupiště jihlavského nádraží a asi tam lákají (jako lákaly kdysi nás) kdejakého vlakofila k bližšímu seznámení. Není tedy divu, že se při této příležitosti snažíme, za vydatné a obětavé pomoci našeho průvodce, o jejich identifikaci i přiměřeně důkladnou dokumentaci.

 

Prohlídka místního „železničního skanzenu“ je z prostorových důvodů včleněna do našeho sledování výrobního procesu, takže se po ní vracíme do opět dílen, tentokrát elektrikářských. Když neodborník sleduje montáž všelikých těch rozvaděčů, bloků pomocných pohonů, řídicích pultů a dalších dílů skládačky modernizované lokomotivy, tak si uvědomí, jaký je to rozdíl od dob ne až tak dávných, kdy v motorových lokomotivách objemově převažovaly mechanické části. Náš průvodce to komentuje slovy, že takový moderní stroj je vlastně „malá elektrárna“.

 

 

U elektrikářů naše prohlídka končí. S jistým zklamáním, protože jsme neviděli žádnou hotovou mašinku. Podle pana Budaře jsme měli prostě smůlu – kdybychom se v Jihlavě ocitli o něco dříve nebo naopak později, určitě bychom si nějakou mohli prohlédnout. Nicméně hotovou lokomotivu z jihlavské provozovny CZ LOKO můžeme potkat leckde, ale jak vzniká, to jsem se mohli dovědět jen tady. A za to, jak nám to pan Budař ukázal a vysvětlil, mu velice děkujeme a loučíme se s tím, že se sem možná ještě někdy vrátíme, protože v jihlavských dílnách je k vidění stále něco nového.

 

A jdeme se ještě rozloučit také s panem ředitelem Brancuzským, jednak abychom odtud nezmizeli jako nějací uličníci, ale hlavně abychom mu velice poděkovali za to, že nám návštěvu umožnil. A když už na závěr chvíli v jeho kanceláři sedíme a hovoříme, ptáme se také ještě na nějaké věci obecnější, které nás během prohlídky napadly – zejména kolem fungování holdingu CZ LOKO, a.s, a vzájemné spolupráce jeho jednotlivých součástí. S díky a odvoláním se na další povinnosti, které nás čekají, odmítáme pozvání na oběd a opouštíme nejen pracovnu personálního ředitele, kde se nám tak hezky povídalo, ale také komplex provozovny CZ LOKO, kde se nám tak příjemně a objevně procházelo.

 

Na rozdíl od reportáže minulé nejdeme hned vyprovodit našeho obrazného cestujícího na nádraží, ale ještě s ním zajdeme někam, kde se doufáme setkat s alespoň jednou mašinkou, která prošla dílnami CZ LOKO. S prostory bývalého jihlavského depa sousedí rozsáhlý komplex dřevařské firmy KRONOSPAN CR, spol. s r.o., což je firma vyskytující se na seznamu zákazníků CZ LOKO. A skutečně se nám daří zachytit modernizovaný stroj 740.713-3 její dopravní společnosti KRONOTRANS Jihlava, s.r.o. nejen v hloubi oploceného areálu, ale také při posunu na výtažnou kolej už za jeho branou. Teprve teď se můžeme už spokojeně odebrat na nádraží a Jihlavu opustit.