Projekt Winton Train aneb vlak napříč půlkou Evropy

Pracovní cesta měla za účel naše střetnutí a první jednání se zástupci různých společností ohledně připravovaného velkého projektu Českých drah a.s. na příští rok, který nese název Winton Train. Naše první zastavení bylo pro nás známé místo muzea v Augsburgu, které již dobře známe z naší podzimní jízdy na Gotthard. Do Augsburgu jsem přijeli v 12:42, zrychleným vlakem z Norimberka, kde jsme na něho přestoupili z již zmíněného rychlíku R 450. Bylo to pro nás první seznámení s DB AG,když si to motorová jednotka v pohodě vykračovala 160 km/h rychlostí a samozřejmě v obloucích nechybělo typické naklánění, které známe z domácí produkce od tolik tiskem a televizí přetřásaných italských výrobků.

V Německu 11.5. a 12.5. právě měli státní svátek, tak jsme v pozdním odpoledni byli jedinými odpoledními a vlastně privátními  návštěvníky evropského muzea v Augsburgu. Muzeum bylo totiž pro veřejnost uzavřeno.  Roli průvodce se zhostil náš kamarád a dobrý známý Norbert Hoffmann ze spolku DGM, který provozuje a vlastní parní lokomotivu 41.018.

Po prohlídce muzea a nezbytném pracovním jednání, jsme zavítali do bavorské metropole Mnichov, kde jsme v jednom z místních parků ochutnali dobré bavorské pivko a dali něco k snědku. Pak už jen následoval večerní přesun do hotelu v Augsburgu, a prvé nocování mimo domov.

Druhý den se nesl ve znamení přesunu z Německa do holandského přístavního města Rotterdam, kde bylo naplánované střetnutí se zástupci z klubu SSN, který v Holandsku vlastní několik německých a holandských parních lokomotiv. Několik  z nich je v provozním stavu a jedna, přesněji 01.1075, by měla v příštím roce Winton Train převést přes holandské území.

Po jízdě přes německé území, přestupu v Kolíně nad Rýnem soupravami ICE, přestupujeme v Utrechtu na patrovou jednotku IC, která nás dopraví do Rotterdamu. Byl to velký rozdíl, když jsme přestoupili z ICE, které si to s námi chvilkami uhánělo rychlostí přes 300 km/h,do patrové jednotky holandských státních drah. Zde nefungovala klimatizace a jízda navíc trvala o 20 min déle, než bylo plánováno, protože na plánované trase byly výluky. Tudíž jsme jeli náhradní trasou z Utrechtu přes Haag do Rotterdamu, ale nutno dodat, že to bylo lepší, než jet autobusem.

Všem nepříjemnostem tento den nebyl ovšem konec, pro přesun z nádraží do deponie klubu SSN, která slouží též jako muzeum, jsme použili místní taxi. Řidič samozřejmě neměl po předložení adresy ani potuchu, kde se muzeum nachází, a tak s pomocí GPS se pokusil nás dovést do cíle. Moc se mu to ovšem nedařilo, tak nakonec nás vysadil asi kilometr od muzea se slovy, že cestu k muzeu nezná a ani navigace ho tam nedovede. Trochu jsem si ulevil pár neslušnými českými slovy, které samozřejmě řidič, nejspíše turecké národnosti, jistě neznal a spolu s Marianem se posléze vydali ověšeni svými zavazadly na pěší tůru do muzea.

V areálu muzea, k naší velké radosti, měli pořadatelé zatopeny dvě parní lokomotivy a s nimi se proháněli po místním areálu a také i s jednou akumulační lokomotivou. V Holandsku v tento den měli stejný svátek jako v sousedním Německu. Toto milé překvapení nám samozřejmě spravilo naši nedobrou náladu a dalo zapomenou na naši ne příliš veselou dopravu z nádraží do muzea. Po přivítání členů z klubu SSN následovalo jednání a fotodokumentace místního areálu muzea, které vzniklo i s provozní budovou na zelené louce. Též našim objektivům neunikly všechny přítomné parní lokomotivy, ať již provozní, či pouze ve vystavovatelném stavu.

Po skončení návštěvy v areálu klubu SSN jsme se přesunuli hezkou procházkou na hotel se ubytovat a poté k prohlídce města, kterou jsme spojili s naplněním našich hladových a žíznivých těl. Nutno podotknout, že zde měl Marian perfektní prozíravost a vybral dokonalou restauraci, na kterou vzpomínáme dodnes. Jídlo bylo vynikající a pití taktéž. S velkým očekávání následujícího dne asi kolem půlnoci usínáme. Říkáte si proč ? Tu je odpověď. Následující den máme v plánu využít k přepravě po železnici z Holandka do Anglie nejprve soukromé vysokorychlostní el.jednotky provozované společností THALYS pro úsek z Rotterdamu do belgického hlavního města Bruselu a pro úsek z Bruselu do Londýna soukromé vysokorychlostní el.jednotky provozované společností EUROSTAR. V Anglii jsem již byl několikrát, ale vždy jsem se přepravoval trajektem, tudíš to byla jak pro Mariana , tak i pro mě jedna velká premiéra. Nutno ještě dodat, že ve všech vlacích jsme cestovali v prvé třídě a samozřejmě se všemi službami s tím souvisejícími.

A máme tu úterý 13.5., náš den D z hlediska cestování. Netrpělivě postáváme na rotterdamském nádraží a vyhlížíme el.jednotku v barvách společnosti THALYS. Nikde nenacházíme informační panel s řazením vlaků a tak po všech úvahách zůstáváme stát v přední polovině nástupiště. Čas odjezdu 09:26 je tu,ale vlak nikde. Přijíždí s desetiminutovým zpožděním. Předvídavost slavila úspěch a usedáme do vlaku, který nás má dopravit do Bruselu. Při odjezdu měl vlak již zpoždění asi třináct minut, které s příjezdem do cílové stanice naprosto v pohodě odstranil a ba co více přijíždíme asi s pětiminutovým náskokem. Nutno ještě podotknout, že v tomto vlaku byla asi nejvíce obsazena první třída i když občerstvení v ní nebylo nijak prvotřídní. Káva zdarma je samozřejmostí např. ve všech vlacích typu IC v Anglii.

Máme tu Brusel a náš přestup do vlaku společnosti EUROSTAR. Odbavení se zde odehrává, tak jako by jste byli na letišti, neboť Velká Británie se nepřidala k schengenské dohodě mezi státy EU a strach z teroristů je tu velmi velký. Jízda vlakem této společnosti v nás zanechala velmi příjemný pocit a mohu všem doporučit. K přesunu z evropského kontinentu na britské ostrovy je tato varianta ideální. Po necelých dvou hodinách jízdy, během kterých jsme ujeli 368 km, velmi dobře jsme se najedli a vypili pár dvojek bílého a šálků kávy s mlékem, vystupujeme na moderně zrekonstruovaném nádraží St. Pancras Internacionál v Londýně. Nádraží je velkolepě zrekonstruováno a je v provozu teprve třetím měsícem, neboť dříve vlaky EUROSTAR končily svoji jízdu na nádraží Waterloo.

První kroky na anglickém území vedou po střetnutí s naším kamarádem Peterem do nejdelšího šampaňského baru v Anglii ( má 98 m ), který je přímo na nádraží, zde si dáváme skleničku originál francouzského šampáňa na přivítanou a přesunujeme se ještě před ubytováním na vedlejší nádraží King´s Cross, kde se nachází proslulé nástupiště 9 ¾. Jistě víte, odkud je tolik známé. Následuje ubytování a transport do centra města, dále prohlídka pro náš projekt velmi důležitého nádraží London Liverpool Street. To vše doplňuje nezbytná fotodokumentace a poté večerní posezení při pivku v jednom z anglických pubů nedaleko nádraží Euston s dalším našim kamarádem Jeffem. Tím končíme náš první den v Anglii přesouváme se do hotelu, kde se ukládáme k tolik vytouženému spánku.

Následující den se nese v pracovním duchu od rána až do pozdního večera, nejdříve následuje po snídani přesun na nádraží Victoria, k tomu využíváme služeb místního metra, odkud má odjezd v 08:46 hod. místního času zvláštní parní vlak „ The Cathedrals Express“ v čele s parní lokomotivou Britten, která je typovou sestrou rekordní parní lokomotivy Mallard. Což je patrné i z fotografii v galerii, liší se pouze v barevném provedením. Bohužel se musíme přesunout do nácestné stanice, neboť došlo k poruše dieslové lokomotivy, která měla přivést zvl.vlak na nádraží Victoria. Angličané,tak jako Švýcaři nejsou hold mistři improvizace a proto usedáme do regionální soupravy a míříme na nádraží Clapham Junction. S desetiminutovým zpožděním se vřítí do nádraží typická parní lokomotiva s proudnicovými tvary a fotoaparáty místního šotoustva nestihají. Lokomotiva Britten  bude nejspíše po anglické území v čele Winton Trainu, tudíš naše účast na akci měla své opodstatnění. Jízdu zvláštním parním vlakem končíme ve stanici Oxford a zpět do Londýna využijeme místní soupravu vlaku IC, který nás dopravil na další londýnské nádraží Paddington. Následuje rychlý přesun opět do centra Londýna k jednáním ohledně zabezpečení projektu Winton Train.
Po nekonečných, ale příjemných jednáních se přesouváme do deponie historických vozů a opravny historických dieslových lokomotiv, které jsou též využívány při jízdách zvláštních vlaků. Do těchto prostor není možná přístup žádným lidem, kteří zde nepracují, a proto přiložené fotografie v galerii jsou velmi ojedinělé. Navíc, tyto prostory depa a opraven se musí během dvou měsíců uvolnit pro stavbu olympijské rychlodráhy. Dodávám, že to byla velmi zajímavá a poučná návštěva.

Poslední den pobytu v Anglii se nesl především v návštěvě Národního železničního muzea v Yorku a nezbytnými odpoledními jednáními v Londýně. Navštívil jsem již několik železničních muzei na evropském kontinentu, ale návštěva muzea v Yorku předčila veškerá naše očekávání. Prostě a jednoznačně se tu hodí věta, kdo neuvidí, tak neuvěří. Návštěvu tohoto skvostu mezi železničními muzei mohu každému jen doporučit, opravdu to stojí za to, navíc vstup je zcela zdarma. Doufám, že Marianova fotodokumentace bude tou nejlepší pozvánkou.

Přeprava z Londýna do Yorku a zpět se opět odehrávala místními vlaky kategorie IC, kde v prvé třídě je naprosto běžná káva a k tomu minerální voda zdarma. Též přepravní rychlost vlaků IC okolo 200 km/h je tu naprosto normální a běžná. V pozdním večeru již usedáme opět do vlaku EUROSTAR, který nás bezpečně rychlostí přes 300 km/h dovezl na nádraží Brusel MIDI, kde jsme přestoupily na noční vlak z Paříže do Berlína EN 243. Ranní probuzení před Berlínem od vlakového průvodce a následné snídani bylo rychlým rozloučením s tímto vlakem a následoval přestup do vlaku EC 173 VINDOBONA , který nás přepravil zpět domů do Prahy, kam jsme dorazili asi s 15 minutovým zpožděním. Upřesňuji pouze pro mě znamenala Praha konečnou, Marian pokračoval dále do Bratislavy, po nezbytném přestupu v Břeclavi. 

Závěrem lze pouze konstatovat jediné, pokud chcete opravdu poznat historii železnice, tak je k tomu zapotřebí navštívit Velkou Britanii a zde najdete odpovědi na vše, co s historii a samotným vznikem železnice souvisí.

Samotný projekt Winton Train spatří světlo světa teprve až příští rok a bude to projekt, který v evropském měřítku nebude mít obdoby. Samozřejmě o jeho přípravách a následné realizaci vás budeme průběžně dál informovat.