Zápisky z cesty do země Kazimierza (I.) – páteční večer 24.10. + sobota 25.10. 2008

8.3.2009 8:00 Tomáš Kraus, Aleš Svoboda, Rastislav Štangl

Zápisky z cesty do země Kazimierza (I.) – páteční večer 24.10. + sobota 25.10. 2008

V následujícím čtyřdílném cestopise Vás pozveme na návštěvu země našich severních sousedů. Na polské území jsme vstoupili pod štíty Vysokých Tater a postupně jsme navštívili Zakopane, Wieliczku, Warszawu, Wrocław, Długopole Zdrój, Międzygórze či Bystrzycy Kłodzku.

Cesta to byla na (nejen železniční) zážitky velice bohatá, proto jsme se rozhodli podělit se o ně i s ostatními čtenáři serveru VLAKY.NET. První díl Vás seznámí s cestou z Prahy přes Zakopané do Krakova a zároveň Vám nabídne rychlokurz „cestovatelské“ polštiny. 



Nultý den akce začíná v pátek večer na pražském hlavním nádraží u rychlíku 1421 Vihorlat. Jelikož nápad uspořádat takovouto akci přišel necelý týden předem, nevybyly na nás již místa v ubytovacích vozech (ani jiných nočních spojů). Zabíráme tak předem rezervovaná místa k sezení ve voze B ZSSK, o jeho kondici netřeba vyprávět. V pražském uzlu ten den vše funguje, takže odjíždíme jen se zpožděním 10 minut, které postupně stahujeme až na nulu. Kolem Zábřehu začneme vážně uvažovat o spánku, ale brzy zjišťujeme, že ve třech lidech v kupé to není úplně ono. Jízda rychlíku probíhá podle plánu až do Třince. Poté, co je ohlášen odjezd vlaku, na pragotronu naskočí v kolonce zpoždění číslo 20, což obratem potvrdí i staniční rozhlas. Jak je na tratích SŽDC zvykem, ohlášená doba zpoždění se může změnit. A také že se mění. Přes hodnoty 30 a 40 se pozvolna dostáváme až na 60 minut. Poté konečně přijíždí „Protivihorlat“ (doposud čekající u návěstidla před stanicí) s více než 3 hodinami zpoždění, a tak konečně můžeme vyrazit dále. Náš vlak má již více než 70 minut zpoždění, což ovšem na překažení našeho plánu bohatě stačí. Z Liptovského Mikuláše jsme totiž chtěli využít SADku do Podbanského, pěšky pokračovat na Kasprowy Wierch a lanovkou dolů do Kuźnice a dále do Zakopaného. Leč na přestup bylo „pouhých“ 30 minut. Naštěstí během čekání v Třinci zvládl Rasťa Tomášovi do mobilu nainstalovat Operu, díky čemuž jsme „wyszukali“ alternativní spojení do Zakopaného přes Trstenou.

Z vlaku vystupujeme v Ružomberku a zakupujeme jízdenky do Trstenej. Rasťa před nádražím ještě zaútočí na trafiku, v jejíž výloze uvidí v rohu mezi časopisy cosi jako sušenky (Tomáš tvrdí, že je to mucholapka). Na dotaz, zda je příslušný objekt sladký nebo slaný prodavačka není s to odpovědět. Za chvíli přijíždí osobní vlak z Liptovského Mikuláše do Žiliny, s nímž se svezeme do Kraľovan. Typický osobní vlak tvořený peršingem a čtyřmi „Bétéčky“ nepřekvapí, zato však zastávky podél trati ano, neboť snad na žádné z nich nefungovalo osvětlení…V Kraľovanech přestupujeme na Os směr Trstená - příjemně náš překvapí bageta (řady 813 ZSSK). Ještě více ovšem překvapí průvodčí, který oznamuje zpoždění z důvodu čekání na zpožděný Excelsior. Stanovil ho na minutu přesně, a tak své společnosti možná udělal ještě větší reklamu než její tiskový mluvčí. Mezitím ve stanici zastavuje rychlík Slovenka složený z různých klimatizovaných vozů – kam se na tento vnitrostátní řadový rychlík ZSSK hrabe lecjaký mezistátní EC v soupravě ČD. S cca +20 minutami odjíždíme, zajímavá cesta údolím Oravy probíhá bez komplikací a v Trstenej jsme naprosto včas. Na trati potkáváme tři další bagety.

„Na hranici nejedu, kočárek Vám nevemu!“

Jelikož autobus dopravce SAD LM odjíždí do Suché Hory až za hodinu, jdeme pěšky do obce Liesek. Bohužel musíme jít po silnici, která je navíc za Trstenou velmi zablácená kvůli blízké stavbě přeložky. Na zdejší zastávce zkontrolujeme vylepený jízdní řád, kde je jako cílová zastávka našeho spoje uvedena Suchá Hora, štátna hranica. Autobus přijíždí včas: žádná stařičká Karosa, ale nový Irisbus Arway. Chceme tedy zakoupit jízdenky až na hranici, řidič však říká, že v Suché Hoře jede jen k Jednotě a vylepený jízdní řád ho příliš nezajímá. (Nutno dodat, že chyba byla zřejmě skutečně na vylepeném jízdním řádu, než na řidičově straně). Na další zastávce čeká paní s kočárkem, ve vozidle ovšem místo pro kočárek chybí a tak řidič jen zavrtí hlavou a paní nevěřícně zůstává na zastávce pozorujíc odjíždějící autobus. Vystupujeme tedy v Suché Hoře u Jednoty, na hranici zbývá cca 0,5 km. Jen o něco více je to po rekonstruované „EU-cestě“ se značkami stop od bočních polních cest do polské obce Chochołów, odkud nám v 11:33 odjíždí bus společnosti PKS Zakopane do Zakopaného.

Na zastávce v této jinak krásné obci s rázovitými dřevěnými domy a majestátním chrámem „rozklad jazdy“ chybí, pouze zde visí leták jakéhosi soukromého dopravce (nadepsaný jednoduše „prywatna linia“) s časy odjezdu do Zakopaného, jeden z nich je 11:27. Kolem půl dvanácté přijíždí typická polská maršrutka pro cca 15 osob. Jízdné na cca 20 km do Zakopaného stojí 4 PLN. Jízdenky se nevydávají, byť vůz je vybaven (funkčním) strojkem na jejich výdej. Řidič jednou rukou drží cigaretu, zatímco druhou rukou: a) ladí rádio, b) mění kazetu, c) zvyšuje hlasitost, a teprve ostatními částmi těla se věnuje řízení. Nemusí se bát, na vše dohlíží Panna Maria zavěšená na zpětném zrcátku. Starší cestující, která se pokouší vystoupit, místo otevírání dveří otevře okno. Inu, cestování na polský způsob… Po půl hodině jízdy vystupujeme v Zakopaném na autobusovém nádraží, které je v těsné blízkosti vlakového. Dojezdu na „dworzec“ předcházelo zdlouhavé kodrcání po rozbitých objížďkách ve městě. 


Gołąbki radši ne, aneb trapas v Giewontu

Jako první jdeme zakoupit Bilety Turystyczne. Jízdenka je nepřenosná a k jejímu vydání je nutný občanský průkaz. Po menším hledání nalézáme pokladnu té správné společnosti (PKP PR). Naštěstí, pokladník je velice přívětivý a ochotný, a tak je vydání dokladu poměrně rychlé a za pár minut máme jízdenky v ruce.
Pro informaci o jízdním dokladu Bilet turystyczny: tato jízdenka platí jako síťová jízdenka s neomezeným počtem jízd a přestupů ve všech vlacích provozovaných společností PKP Przewozy Regionalne na území Polska ve 2. nebo 1. třídě (do 30. Listopadu 2008 v ceně 69 PLN pro 2. třídu, resp. 99 Pln pro 1. třídu).  Do konce listopadu totiž PKP PR provozovaly jak vlaky regionální (Osobowy), tak rychlíky (Pospieszny). Od počátku prosince 2008 však PKP PR (až na výjimky) provozují pouze vlaky Osobowe, proto se cena Biletu turystycznego snížila na 39 PLN - s možností využití v 1. i 2. třídě. Pozitivní informací pro české cestovatele budiž to, že tyto jízdenky je možné využít i v rychlících Praha – Wroclaw přes Lichkov. Jeho platnost je od 18:00 dne předcházejícího dni pracovního volna do 6:00 dne následujícího po dni volna (zpravidla tedy od pátečního večera do pondělního rána). Krom toho je za 55 PLN nabízen Bilet turystyczny + ČD, který je možno využít i v českém pohraničí. Společnost PKP IC, která nově provozuje vlaky kategorie Pospieszny, nabízí obdobnou nabídkou Bilet weekendowy za 119 PLN (resp. o něco levnější, nově zavedený „Bilet Podróżnika“ pro vlaky „TLK“ a „Pospieszny“) jejich použití je ale díky častému povinnému místenkování poněkud složitější, že by vystačilo na samostatný článek.


Osobní vlak do Krakowa odjíždí až v 14:35, takže máme dostatek času na prohlídku tohoto velice rušného města. Nejdříve se však chceme vyzkoušet speciality místní kuchyně, zkoušíme proto nádražní restauraci. Na první pohled nás osloví nabídka „Gołąbki“ za 8 zlotých. Leč jaké bylo naše překvapení, když záhy po otevření vstupních dveří se na nás vyvalila specifická vůně tohoto tradičního polského pokrmu. Zareagovali jsme okamžitě a rychle jsme tyto prostory opustili. Vydáváme se směrem do centra, kde zkoušíme restauraci v hotelu Giewont, která za 14 PLN nabízí poměrně výhodnou „ofertu“.

Vstupujeme tedy do historického sálu s vykládaným stropem, křišťálovými lustry a skulpturou leoparda, který už na první pohled je určen pro jinou klientelu, než jsou 3 zablácení návštěvníci z ČR. Vše vyvrcholí tím, když servírka začne stůl před našimi zraky prostírat čistoskvoucím ubrusem a přidá vyleštěnou sadu příborů. Formální výraz zachová i poté, co ji Rasťa poprosí o dobití „telefonu komórkowego“ a z hloubi krosny začne soukat nabíječku. Jídlo je ale poměrně chutné – snad jen škoda, že porce je spíše společenská, než aby zasytila. Po krátké prohlídce města a prodírání se přehlídkou koňských povozů míříme zpátky na nádraží, kde na nás již čeká typický polský panťák – pekelný stroj řady EN-57.


Gomulka panoramatyczna

Bzučák u dveří zabzučí, vlak s sebou mohutně škubne a vydává se na více než 3h trvající cestu do Krakova. Krátce za osobním nádražím míjíme mini-depo: sem jsou odstavovány v sezóně vlaky, které ráno z všemožných částí země přijedou, aby večer zase odjely. Typicky polská je nerovnoměrná hustota spojů - zatímco v denních hodinách přijíždí do Zakopaného třeba jen 1 vlak za 3 hodiny, v ranních hodinách to jsou spíše 3 (i více) vlaků za 1 hodinu. Nápodobně mimo sezónu je zde sotva 5 párů dálkových vlaků, zatímco v sezóně jde téměř o 20 párů. Projíždíme poměrně vysokou rychlostí (odhadem kolem 80 km/h) širokým údolím Bílého Dunajce až do města Nowy Targ. Zde řeka mění směr, a trať začne stoupat do sedla Pyzówka, kde trať křižuje hlavní karpatská turistická magistrála. Tento cca 10 km dlouhý úsek trati patří k tomu nejlepšímu z celé jízdy, stoupání po loukách s četnými protisměrnými oblouky je velice působivé. Z Pyzówki poměrně strmě klesáme krásným a osídleným údolím do stanice Chabówka. Na otočku zajedeme do města Rabka-Zdrój, kde zaúvraťujeme a vracíme se do Chabówky.

Nádraží Rabka-Zdrój totiž leží na trati Chabówka – Nowy Sącz, kde je již osobní doprava zastavena (pouze několikrát za rok tudy projedou zvláštní vlaky). Aby však město o vlaky nepřišlo, zajíždějí sem „Osobowe“ z trati Kraków – Zakopane. Nu což, úvrať je stejně nevyhnutelná a tak pár minut zajížďky už moc nezdrží, navíc přistupující frekvence v Rabce do té doby poloprázdný vlak téměř zaplnila. Další úvrať nás čeká ve stanici Sucha Beskidzka, kde se připojuje trať ze stanice Żywiec. Do tohoto úseku se jedná o údolní a stále poměrně zajímavou trať. Dále pokračujeme přes poutní místo Kalwaria Zebrzydowska Lanckorona stále hornatou krajinou již ne pouze údolím, ale místy i částečně nad ním. Ve stanici Skawina se pak připojuje trať z Oświęcimi. To již hory opouštíme a po několika zastaveních v krakovských předměstích přijíždíme do uzlu Kraków- Płaszów. Zde nás čeká třetí, a poslední úvrať tohoto vlaku a po několika minutách jízdy vystupujeme před 18. hodinou, na minutu přesně, na hlavním krakovském nádraží. Pragotron na nástupišti ukazuje „ Zakopane, przyjazd, Pociąg konci bieg“.

PKP Bonus pro trpělivé čtenáře

Pro čtenáře, kteří vydrželi dočíst až sem, jsme na závěr připravili dárek. S ohledem na to, že tato cesta do Polska nebyla zdaleka naší první, vytvořili jsme si mezitím již poměrně obsáhlý přehled o tamních reáliích. Vzhledem k vzájemné blízkosti našich jazyků sice lze oprávněně předpokládat, že se na cestách „vždy nějak domluvíte“, přesto by se Vám mohla hodit alespoň základní slovní zásoba v rozsahu necelých 150 pojmů / obratů.

Pochopitelně jsme se při výběru do našeho „Glosariusza“ zaměřili hlavně na ta polská slova, sousloví či fráze, která mají k železničnímu světu nejblíže. Přesto jsme dali omezený prostor rovněž i jiným dopravním prostředkům a v tabulce nechybí alespoň pár vybraných gastronomických pojmů, jejichž znalost může být na cestách také užitečná… Některé pojmy si zase své místo v tabulce zasloužily díky tomu, že se při cestách touto zemí vyskytují (často ve formě nápisů) až nápadně často či zkrátka proto, že dobře ilustrují tamní reálie.

GLOSARIUSZ – tabulka ke stažení ve formátu MS Excel (XLS)

Galéria

Súvisiace odkazy