S turistickými vlaky a tramvajemi společnosti Ferrocarril de Sóller S.A. se rozloučíme slíbenou virtuální projížďkou po železnici ze Sólleru do Palmy, doplněnou, kromě základních informací o trati jako takové a jejích vozidlech, také o několik slovních a fotografických postřehů z provozu na ní v jiné dny a v jinou denní dobu, než jsme jej zažili my samotní v roli cestujících.
V předcházejícím dílu jsme se rozloučili před sóllerským nádražím, kam jsme s Helenou dorazili ve stavu mírně upachtěném po pěším výletu podél tramvajové trati do Port de Sóller. Má souputnice byla nejen upachtěná výrazněji, ale také jevila značnou přesycenost kolejovými dojmy. Takže jsem netrval na pro mne přitažlivé variantě setrvat v Sólleru až do odjezdu následujícího (a toho dne posledního) vlaku do Palmy, ale své úsilí jsem napřel k rychlé dokumentaci dění v depu a ve stanici a k zaujetí výhodného místa v plnícím se soupravě. Ta byla ve finále (na rozdíl od rána) obsazená téměř do posledního místečka k sezení. Které jsem já ovšem nepotřeboval, protože jsem hodlal cestu strávit na otevřené plošině posledního vagónu.
Ten nápad jsem pochopitelně neutrpěl sám, takže jsem se tam tísnil s kameramanem zřejmě germánského původu, jeho synem, mužem neznámé provenience, který nebyl žádným optickým přístrojem vybaven, a dvěma velkými kufry. Vozy FS totiž nejsou nijak zařízeny na přepravu objemnějších zavazadel, protože se zřejmě příliš nepředpokládá využití vlaku pro jiné než ryze turistické účely. Měl jsem poněkud obavu, co na toto uspořádání plošiny řekne průvodčí, ale ten jen zkontroloval jízdenky, protlačil se do vozu a po celou cestu si nás už nevšímal. Mezi tím na nástupišti zazvonil pan přednosta na výpravní zvonec a vlak se vydal do pohybu.
A teď nastává chvíle pro dříve už slíbenou zmínku o trati samotné, i když zde spíš jen letmo připomenu a možná trochu doplním to, co zde bylo už loňského roku téměř vyčerpávajícím způsobem
uvedeno. Na Mallorce byla v letech 1875 – 1897 zbudována poměrně rozsáhlá síť státních železnic o rozchodu 914 mm (3 stopy), o níž bude v tomto seriálu ještě řeč. Do ní ovšem nebylo pojato město Sóller, oddělené od rovinaté části ostrova nepříliš prostupným pohořím Serra de Tarmuntana. To se představitelům města nelíbilo a rozhodli se to napravit vlastní iniciativou. Založili dodnes existující společnost Ferrocaril de Sóller S.A. a v letech 1907 – 1912 postavili 27,2 km dlouhou parostrojní trať shodného rozchodu do hlavního města Palmy.
Jde o technicky velice náročné dílo, ze značné části charakteru horské trati, se třinácti tunely, zajímavým viaduktem a řadou dalších umělých staveb. Vzhledem k tomu, že roku 1913 na trať z ekonomických důvodů (zajištění státní podpory, možné jen pro soukromé železnice o délce minimálně 30 km) navázala nám už známá tramvajová trať Sóller – Port de Sóller, není divu, že i na hlavní trati společnost posléze přešla na elektrickou trakci. Stalo se tak v roce 1930, bylo zvoleno napájení 1 200 Vss a hnacími vozidly se staly dodnes jezdící elektrické vozy AABFHV čísel 1 až 4, vyrobené roku 1929 firmou Carde y Escoriaza, Sociedad Anonima Zaragoza s elektrickou výzbrojí Siemens Schuckert-Industria Eléctrica Madrid.
Tato hnací vozidla jsou dnes řazena do souprav se zpravidla šesti osobními vozy, které dílem pocházejí ještě z doby zahájení parního provozu, dílem byly dodány v průběhu elektrizace. Jsou částečně modernizované, ovšem velice citlivě, aby nebyl narušen jejich historický ráz. Některé sice mají třeba koženkové sedačky. i ty dřevěné s opěradly překlopitelnými podle směru jízdy, ale na všechny vozy byla po předchozích rekonstrukcích zpětně dosazena okna původního vzoru, tedy se spodním dílem vysunovatelným nahoru (k nerušenému pohledu do krajiny v sedě). Na trati byla od počátku provozována poměrně čilá nákladní doprava, až do sóllerského přístavu, která však postupně ztratila význam, zejména po otevření
silničního tunelu pohořím v roce 1997, takže byla zastavena.
Ale vraťme se z výšin teoretických (k nimž najdete dostatek informací v odkazech) zase na plošinu posledního vagónu vlaku ze Sólleru do Palmy. Nebudu zde popisovat to, co najdete v galerii, ale neodpustím si pár vět doplňujícího komentáře. Z nádraží začíná trať stoupat nejprve stísněna mezi zástavbou a zahradami, pak volným terénem, způsobem povýtce „semmeringským“. Traverzové stoupání nabízí opakované výhledy na sóllerské údolí a cestujícímu se zdá, že se výchozímu bodu trati nějak nevzdaluje. Vysvětlení je prosté – vlak se musí vyšplhat do nadmořské výšky 238,8 m, čehož dosahuje prostřednictvím právě už zmíněných umělých staveb, třeba vratného tunelu Cinc-cents, v němž se otáčí o 180 stupňů. Poslední pohled na Sóller nabízí vyhlídková zastávka Mirador Pujol de'n Banya, kde zrovna stál protijedoucí vlak.
Po dalším stoupání a překonání onoho svého nejvyššího bodu, který leží v nejdelším tunelu o délce 2 876 m, zvaném proto Túnel Major, trať začíná pozvolna klesat směrem k hlavnímu městu, charakter krajiny se mění, hory se vzdalují, ale stále je k vidění něco zajímavého. Mne trochu mrzelo jen to, že se mi díky mému ne zcela výhodnému stanovišti uprostřed poněkud přeplněné plošiny nepodařil toho ranního lepší záběr oné zajímavé
lokomotivy č. 4010, které pozvolna chátrá poblíž zastávky Sta Maria, a o níž jsem se zmínil už v
reportáži první. Inu, nic není dokonalé. Ostatně onen nefotící pán posléze z plošiny odešel do vozu a já jsem tak získal větší prostor k zachycení dějů dalších – především souběžně vedeného povrchového úseku metra a pak průjezdu ulicemi Palmy.
Po příjezdu do koncové stanice jevila Helena zájem projít se pro změnu po ulicích metropole, takže jsem se omezil už jen na pořízení několika snímků na nádražíčku a nakoukl také do oné remízy, přetvořené ve velice zajímavou galerii s pro mne poněkud nezajímavými obrazy momentálně probíhající výstavy
Cinquanta paisatges de Mallorca. (Padesát krajin mallorských). No a ještě jsem si dovolil pořídit něco snímků budov sousedního původního nádraží státních železnic, kam byla také trať Ferrocarril de Sóller do roku 1972 napojena. Dnes už neexistuje ani ono propojení, nemožné po změně rozchodu tratě
Serveis Ferroviaris de Mallorca (SFM) na metrový, ani původní nádraží SFM. To se přestěhovalo v rámci vybudování terminálu
Estació Intermodal do podzemí, ale o tom bude řeč v reportáži další.
Pak mi bylo vydat se do ulic, už prostých všeho, co by připomínalo železnici. To vše v zájmu klidného chodu domácnosti, ale především s výhledem na další kolejové aktivity, které jsem teprve plánoval na další dny našeho pobytu na Mallorce. V jejich rámci jsem se pak ještě párkrát dostal do kontaktu také s provozem na nádraží či trati Ferrocarril de Sóller. Buď záměrně, když jsem si odběhl vyfotit výjezd vlaku z areálu stanice do ulice, nebo náhodně, když jsme se vydali na „zkušební jízdu“ tamním metrem. Obdobně jsem se na nádražíčku FS zastavil i jindy, třeba abych viděl větší ruch při odjezdu už značně plnějšího druhého vlaku do Sólleru – či naopak naprostý klid na uzamčeném nádraží po večerním ukončení provozu. Takovéto snímky najdete na samém konci připojené galerie.
V dalším pokračování seriálu se projedeme po trati SFM, nicméně už z některých výše uvedených (raději) nesmělých poznámek vyplývá, že drážní doprava nemohla, ba ani neměla být jedinou náplní našeho pobytu na Mallorce. Byl to jen takový bonus k hlavnímu programu patnáctidenního pobytu u moře – tedy běžnému koupání, opalování i poznávání neznámých míst. Takže jsem pochopitelně fotil také věci jiné – od místní katedrály přes jachty až třeba po nechtěně navštívený večerní program oslav španělské armády. Jenže naše stránky jsou především o železnici popř. jiné hromadné dopravě, takže zvěsti a obrázky z běžných oblastí turistického života ponechávám stranou. Ale slibuji, že se zde přece něco takového objeví, v souvislosti s plánovaným článkem o MHD v metropolitní oblasti Palmy.
Prameny a odkazy:
- Tren de Sóller - Ferrocarril de Sóller S.A. (kastilsky, anglicky, německy)
- Ferrocarril de Sóller – Wikipedia (německy)
- Ferrocarril de Sóller - Wikipedia, the free encyclopedia (anglicky)
- Tren de Sóller – Viquipèdia (katalánsky)
- Trens de les Illes Balears - Ferrocarril de Sóller (katalánsky)
- Ferrocarril de Sóller Nr. 1 bis 4 – Wikipedia (německy)
- El ferrocarril en Mallorca (kastilsky)
- Eisenbahn auf Mallorca (německy)
- Trainweb: Espagne – Mallorca (francouzsky, německy, anglicky – volba v hlavním menu)
- „Dráhy na Mallorce“, M.Grisa – J.Lutrýn, in „Dráha“ 6/1998
- „Novinky na kolejích španělských ostrovů“, R.Tyller, in „Dráha“ 10/2007
- "Mallorca", N.Schmid, nakl. Jan Vašut s.r.o., Praha 2006
- Ferrocarriles Vascongados - locomotres BoBo Nº 1 a 10 (katalánsky)
Titulní snímek: Elektrický vůz AAB 3 v čele vlaku do Palmy na sóllerském nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský
