Studénka: Rok poté

 

 

 

 

 

 

Most přes železniční trať ve Studénce na Novojičínsku byl ve čtvrtek po 13 měsících opět zprovozněn. První automobily přes něj projely krátce po 19:00. Jen několik metrů od nové mostní konstrukce je prosté pietní místo, kde lidé mohou uctít památku osmi obětí loňské tragické nehody. Firma ODS - Dopravní stavby Ostrava, která most postavila a po nehodě zrekonstruovala, nepřipravila k otevření mostu žádnou akci s ohledem na oběti neštěstí. Tyto věty přinesla ČTK dne 31.7.2009.

 

 

Byly součástí zdánlivě pozitivní zprávy, jejíž obsah však příliš pozitivní není. Hovoří se v ní o tom, že vyšetřovatelé neštěstí, v jehož důsledku zemřelo osm lidí, 90  bylo zraněno a byla způsobena škoda ve výši 168,68 milionu korun, konečně mají k dispozici všechny potřebné znalecké posudky. Kriminalisté, kteří vyslechli 180 lidí, zatím v souvislosti se zřícením mostu do kolejiště obvinili dva inženýry společnosti Bögl & Krýsl, která se na opravě podílela. Možnost, že budou obviněni další lidé, kriminalisté připustili v lednu, když prostudovali první znalecké posudky. Podle dobře informovaného policejního zdroje výsledky posudků jednoznačně prokazují, že odpovědnost za neštěstí nesou i další lidé.

 

 

Jsou to výsledky přiměřené tak dlouhé době, za kterou se podařilo místo onoho zničeného, původně jen rekonstruovaného, postavit úplně nový most? Laikům to tak nepřipadá. I když odhalení konkrétních pochybení, jichž se zúčastněné firmy zřejmě dopustily, a stanovení osobní odpovědnosti za ně jistě není jednoduché, přece jen se zdá, že se celá kauza příliš vleče. Zejména těm, kdož v důsledku onoho předpokládaného kriminálního jednání ztratili své blízké či byli sami zraněni. A těm všem také vadí to, že se na místě neštěstí stále ještě netyčí ani jeho slibovaný památník.

 

 

Jeho autor i podoba jsou známi, realizaci celého záměru však oddálilo dohadování o vhodné umístění, protože pozemek původně nabídnutý městem Studénka se aktivistům nezdál dost důstojný. A v poslední době zase hledání organizace, která by stavbu památníku zaštítila, protože zpočátku oslovená ADRA má v důsledku opakovaných povodní momentálně starosti právě o oběti jejich řádění. Nicméně snaha všech zúčastněných směřuje k tomu, aby byl památník hotov nejpozději do Památky zesnulých. A věří, že se vše dohodne při dnešním vzpomínkovém setkání pro všechny, kteří se chtějí zastavit, jež ve Studénce pořádá Krizové centrum Ostrava.

 

 

O den dříve se k výročí nehody uskutečnilo jiné setkání, tentokrát zorganizované v Ostravě Českými drahami. Jeho posláním nebyla jen pietní vzpomínka na oběti neštěstí, ale především vyvrcholení snahy našeho státního železničního dopravce, jehož vlak nehoda postihla, přispět ke zmírnění jejích následků. Náměstek generálního ředitele ČD pro provoz Jiří Kolář předal na ostravském hlavním nádraží zástupkyním Krizového centra Ostrava a humanitární organizace ADRA dva šeky v celkové částce 106 000,- Kč. Tato částka je výtěžkem aukce (a prodeje pohlednic na jejich motivy) deseti velkoformátových fotografií Jana Zatorskeho, jež byly součástí putovní výstavy My a Vy – Jedeme vlakem!, která z pražského Masarykova nádraží přes žst. Hradec Králové hlavní nádraží doputovala právě do Ostravy.

 

 

80 000,- Kč je určeno jako příspěvek ostravskému Krizovému centru, které se významnou měrou podílelo na pomoci všem postiženým nehodu ve Studénce, 46 000,- Kč na účtu organizace ADRA se stane základem financování památníku jejích obětí. České dráhy se pochopitelně neomezily jen na tuto spíš symbolickou formu finanční pomoci – do současné doby vyplatily 7 604 247,- Kč jako odškodné zraněným a pozůstalým. Generální dodavatel stavby, která nehodu způsobila, poskytl těmto lidem sociální výpomoc v celkové výši 3 280 000,- Kč. Na rozdíl od něj, tedy a.s. ODS - Dopravní stavby Ostrava, však pravděpodobný konkrétní viník (alespoň podle dosavadního obvinění dvou jeho pracovníků), subdodavatelská firma BÖGL a KRÝSL, k.s., nezaplatil doposud nikomu nic.  

 

 

Nový most slouží automobilům a chodcům, pod ním jezdí nerušeně vlaky maximální rychlostí 150 km/h a lidé kolem žijí své životy. Vše funguje normálně. S takovou představou se Karel Furiš na ono místo před dvěma dny vydal, aby je pro nás zachytil svým fotoaparátem. Jenže zrovna se tam odehrávala tragédie jiná – hořel dům nejbližší místu nehody. Naštěstí nikoliv s nějak fatálními následky. Postižený se sice vždy může utěšovat příslovím, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, či odkazem na úradek osudu, leč asi nikoliv s vědomím jeho naprosté neodvratnosti. Tomu požáru letošnímu i oné nehodě loňské šlo zajisté předejít...