Mé cesty do železničního ráje (1)

Švýcarská konfederace je vnitrozemský stát, který se rozkládá ve střední části evropského kontinentu v horské oblasti Alp. Rozloha je 41 293 km², hlavní město Bern. Největší město Zürich má 376 tisíc obyvatel, následují Basel 183 000, Genève 150 000, Lausanne 131 000, Winterthur 88 000, St. Gallen 75 000 a Luzern 63 000 obyvatel. Správní členění čítá 23 kantonů. Oblast Švýcarska je bohatá na jezerní oblasti, které jsou z větší části ledovcového původu. Největší je Ženevské s rozlohou 582 km² a největší hloubkou 310m. Následují jezera Bodamské, Neuchatelské, Vierwaldstätterské, Zurišské, Brizenské, Thunské a další. Orná půda zaujímá 6,3 % rozlohy, následují louky a pastviny 22,4 %, horské pastviny a alpské louky 23,8 %, lesy 23,8 %. V nižších polohách převažují listnaté lesy, které ve vyšších výškách přecházejí do pásma jehličnatých lesů se smrky, borovicemi a jedlemi. Do nadmořské výšky zhruba 2800 m sahá pásmo alpských holin. Nad nimi je pásmo sněhu, ledu a holých skal.

Na území Švýcarska se nachází nejvyšší hora Evropy – Mont Blanc, která měří 4807 metrů. Ale i další vrcholy se nenechají zahanbit a se svou výško přes 4000 m.n.m patří j nejvyšším v Evropě. Monte Rosa měří 4634 m.n.m., Dom 4545 m.n.m, Weishorn 4506 m.n.m., Matternhorn 4478 m.n.m., Jungfrau 4158 m.n.m., Bernina 4049 m.n.m. a Eiger již jenom 3970 m.n.m. Švýcarsko je průmyslově vyspělý stát s největším podílem národního důchodu na obyvatele. Zeměpisná poloha Švýcarska určuje jeho důležitost v evropské mezinárodní dopravě jako významné tranzitní země, která ovládá Alpské průsmyky, přerušující ve výškách přes 2000 m.n.m. hřebeny Alp. Jsou to průsmyky St. Bernard ve výši 2472 m.n.m., Simplon ve výši 2009 m.n.m., Gotthard ve výši 2108 m.n.m., Splügen ve výši 2115 m.n.m., Bernina ve výši 2326 m.n.m.. Na území Švýcarska se nacházejí i nejdelší tunely v Evropě a to jak v železniční tak i v silniční dopravě. Není bez zajímavosti, že si Švýcarsko udržuje i druhou největší námořní flotilu z vnitrozemských států. Vnitrozemská vodní doprava se provozuje na velkých jezerech, na Rýně a na několika průplavech, především na průplavu Rýn – Mohan – Dunaj.

Důležitou páteř železniční sítě tvoří Švýcarské státní dráhy SBB – CFF – FFS které provozují 74 km tratí rozchodu 1000 mm a 2847 km tratí normálního rozchodu 1435 mm. Všechny tratě jsou elektrifikovány jednofázovou trakční proudovou soustavou 15 kV 16 2/3 Hz. První železniční trať na území dnešního Švýcarska vznikla v roce 1844. Postupem času vznikla základní síť soukromých železnic, včetně tunelů přes alpské průsmyky. Gotthardský tunel v délce 15 km slouží provozu již od roku 1882, elektrický provoz byl zahájen v roce 1920. Tunel Simplon I o délce 19,8 byl zprovozněn v roce 1906 a parní provoz byl ještě v témže roce nahrazen elektrickým. Simplon II, který je o 23 m delší než Simplon I byl předán do pravidelného provozu v roce 1922. Nejdůležitější soukromé železnice byly postupně vykupovány státem. Tak vznikly v letech 1901 – 1909 Švýcarské spolkové železnice jejichž tratě tvoří páteř železniční dopravy dodnes. Za 100 let prodělaly Švýcarské spolkové dráhy celou řadu úspěchů i neúspěchů. V dnešní době se však prezentují SBB jako moderní a rychlá železnice, která poskytuje služby na velmi vysoké úrovni.

Tak to by jsme měli něco málo z encyklopedií a teď něco o cestách mých vlakem po této zemi. Poprvé jsem se dostal do Švýcarska na jaře roku 1994 a to na pouhý jeden den. Má cesta vedla po trase Stuttgart – Zürich – Luzern – Interlarken – Spiez – Montreux – Lausanne – Basel – Německo. V té době jsem měl informace o Švýcarsku asi tak ty že je to v Evropě a jsou tam vysoké kopce. I když už to bylo nějaký ten rok po revoluci tak se u nás člověk o Švýcarských železnicích moc nedozvěděl. O internetu, odkud většina z nás v dnešní době čerpá informace pro své cesty, jsme ještě ani nesnili a v časopisech o tom také moc informací nebylo. Při mé první cestě mně udivovalo asi naprosto vše, nádherné vysoké kopce, čisté a téměř včas jezdící vlaky vlídný personál, žádný problém při focení. Mohu říct že jsem si Švýcarsko zamiloval ihned při této první cestě.

Proto se do Švýcarska vracím v roce 1996. Již mnohem lépe teoreticky připraven, jak s dostupné literatury v té době již i západní, tak s informací od přátel a železnicí postižených lidí. Př i této cestě je cíl jasný a to úzkorozchodná Rhétská železnice (RhB), nacházející se v jihozápadní části země v kantonu Graubünden. Naše cesta po Švýcarsku vedla po trase Stuttgart – Zürich – Airolo – Göschonen – Art-Goldau - Pfäffikon SZ - Chur – Filisur – St. Moritz – Poschiavo – Brusio – St. Moritz – Filisur – Chur - Pfäffikon SZ – Samstagern – Zurich – Wien. Musím říct že mně tratě společnosti RhB učarovaly jak nádhernou krajinou tak v té době řízením provozu, tak přístupem zaměstnanců.

Již po cestě vlakem nás průvodčí upozorňoval na některé zajímavosti na trati a pak hlavně na Lanwasserviadukt. Tento 130 metrů dlouhý a 65 metrů vysoký je veden v oblouku o poloměru 100 metrů a ve stoupámí 20‰. kamenný viadukt o šesti obloucích je doslova přilepen na strmou skálu, ve které obloukovým tunelem pokračuje trať k Filisuru. Úžasná je též cesta vlakem po tzv. Berninské železnici ze Svatého Mořice do Italského Tirana. Patří mezi tratě, které překračují Alpy bez vrcholového tunelu. Do svého nejvyššího místa ležícího u stanice Ospizio-Bernina ve výšce 2253 m.n.m. Stoupá s obou stran úseky se sklony až 70 ‰ bez použití ozubnice. Další zajímovostí této tratě je smyčka u stanice Brusio, jejíž podstatnou část tvoří kamenný viadukt.

Je to už dost dávno tak zážitků už moc není, takže se dál nebudu rozepisovat a raději Vás pozvu k prohlídce přiložené fotogalerie. Prosím omluvte kvalitu snímků, jedná se o skeny diapozitivů Fomachrom, focené fotoaparátem Zenit a kinofilmů, focené dnes už historickými foto přístroji Zenit a Praktica.

Titulní snímek: Re 4/4 11450 SBB (15.04.1994 - Luzern) © Václav Vyskočil