Mé cesty do železničního ráje (2)

Do Švýcarska jsme vyrazili vlakem R 352, neboli v té době přímým nočním vlakem Praha – Stuttgart. Odtud rychlíkem až do Zurichu, kam jsme dorazili v 10.47 hod. Po zdokumentování Pendolína ETR470-6 společnosti Cisalpino jsme pokračovali vlakem do Churu, který vezla lok 460.016 SBB. Na trati již v té době byl zaveden hodinový takt, jak tomu bylo v té době na většině tratích Švýcarska. Ve stanici Wädenswill jsme potkali i lokomotivy 477.913 + 911 společnosti SOB (ex DR). V Churu již na nás čekal vlak v čele s lokomotivou Ge 4/4III což v té době byla nejmodernější lokomotiva společnosti RhB (vyráběna v letech 1992-1994 v počtu 9 ks). Její hmotnost je 62t, výkon činí 2500 kW a max. Rychlost je 100 km/h.

Vlakem jsme dojeli do stanice Filisur. Odtud vychází druhá větev společnosti RhB, která míří přes Davos, Landguard do stanice Chur. Nedaleko této stanice najdeme známí Lanwasserviadukt, o kterém už byla řeč v první části. Cesta k viaduktu je vyznačena žlutými směrovkami s vyobrazení viaduktu, která nás dovede až na místo z něhož je most velmi dobře fotografovatelný. Nám se na něm podařilo zachytit lokomotivy Ge 4/4 III 648, 641 a 643 s osobními vlaky a Ge 4/4 I s nákladním vlakem. Druhý den jsme se rozhodli pro procházku po fotostezce Bergün – Preda, z níž se otevírají nádherné pohledy na trať i na řeku Albulu. Při ranním odjezdu ještě ve stanici dokumentujeme lokomotivu Ge 4/4 II 628. Tyto stroje byli vyráběny v letech 1973 – 1985 v počtu 23 ks. Jejich hmotnost činí 50 t, výkon je 1700 kW a maximální rychlost 90 km/h. Stezka s Bergünu do Predy vede na řekou Albulou a je označena směrovkami s emblémem „Krokodýla“ (tedy ne zvířete, ale lokomotivy RhB. Krokodýl je dokonce na pomníku nedaleko stanice Bergün. 

Traťový úsek Bergün - Preda je asi nejzajímavějším úsekem trati Chur – St. Moritz. Bergün leží ve výšce 1372 m.n.m. Úsek k vrcholovému tunelu, jehož portál je na výjezdu ze stanice Preda (1789 m.n.m.). Za stanicí Bergün trať stoupá ve třech patrech k výhybně Muot. Následuje série spirálových tunelů, smyček a kamenných viaduktů vybudovaných kolmo na osu údolí. Po přejetí spodního viaduktu vlak smyčkou v tunelu vystoupá na předmostí dalšího, postaveného s potřebným převýšením a blíže k vrcholu. Tento děj se několikrát opakuje. Maximální stoupání nepřesahuje 35‰. Nám se podařilo na tomto traťovém úseku zachytit stroje Ge 4/4II s nákladním vlakem a Ge 4/4 III čísel 642, 643, 648 a 649 vlaky osobními.

Pokud chcete fotografovat na na projití této stezky potřebujete nejméně dvě hodiny. Osobní vlaky jezdí v hodinovém taktu, nákladní dle potřeby (více samozřejmě ve všední dny). Ve stanici Preda se nám podařilo zvěčnit stroj Ge 6/6II 702, který má hmotnost 65 tun, výkon 1776 kW a maximální rychlost 80 km/h. Bylo jich vyrobeno celkem 7 ks. Ze stanice Preda jsme ještě vyrazili do Svatého Mořice, centra této krásné oblasti. Ze stanice Preda trať vede 5585 metrů dlouhým vrcholovým tunele. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zahlédl stát ve stanici Samedan postávat „Krokodýla“ Ge 6/6 415 na nákladním vlaku. Následoval zrychlený výstup a rychlá dokumentace této lokomotivy. S pomocí své chabé němčiny jsem zjistil že mířil na trať směr Scuol.

Lokomotivu jsem nafotil, pokochal se jejím rozjezdem a poté pokračoval vlakem do Svatého Mořice. Po prohídce St. Moritze jsme se večer přesunuli zpět do Filisuru kde jsme nocovali. Ráno nás čekala návštěva další soukromé tratě a to tentokrát normálněrozchodné BLS ( Bern – Lötschberg – Simplon). Černé mraky na ranní obloze však nevěstily nic dobrého a již při cestě do Churu začalo pršet. To nejhorší nás však teprve čekalo. Pokračovali jsme přes Zürich a Luzern na trať BLS Bern – Spiez – Brig. Poté co jsme dojeli do Spiezu, přidal se i studený vítr a na trať BLS klesla mlha a mraky. Projeli jsme tedy s Luzernu přes Spiez až do Brig, s tím že za kopečky by mohlo být lépe. Bohužel nebylo. V Brigu jsem se rozhodl že si dojdu před nádraží vyfotit stroje společnosti Furka Oberalp (FO). Podařilo se mi zachytit stroje HGe 4/4 II 104 FO a shodný stroj Hge 4/4 II-2 společnosti BVZ, což jsou nejrychlejší ozubnicové lokomotivy na světě.

Kromě toho tu stála i starší lokomotiva HGe 4/4 I. Než jsem udělal tyto tři snímky byl jsem „durch“ mokrý. Zkusili jsme štěstí na trati z Brigu do Lausanne a doufali, že přestane pršet a my najdeme nějaké místo na nocleh. Za stálého deště jsme vystoupili ve stanici Montreux, kde začíná trať společnosti MOB do Zweissomenu. V Montreux jsme udělali několik snímků místních vozidel a odjeli jednotkou společnosti MOB do Chamby kde jsme nalezli místo pro nocleh. Celou noc však nadále pršelo a tak jsme se ráno, potom co jsme spatřili další příval černých mraků, rozhodli jsme se ze Švýcarskem rozloučit a odjet za teplem do sousední Itálie.

Již po průjezdu Simlonským tunelem se na nás usmálo sluníčko a Itálie nás přivítala nádherným teplem. Ale to už je jiná země a jiná kapitola.

(Tato reportáž vychází z článku z roku 1997, napsaného pro papírový K-Report.)

Titulní snímek: 26.08.1997 - Filisur: Ge 4/4 RhB © Václav Vyskočil