VLAKY.NET u vítkovických železničářů
2.12.2009 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský
Čas od času utrpí některý z našich členů nápad někam se vypravit a aby mu nebylo smutno, přizve si k tomu pár kamarádů. Zvláště, jde-li o místo, kam se lépe proniká organizované skupince, než jen pouhému jednotlivci. Tak nějak se čtyřčlenná „delegace“ našich stránek ocitla právě uprostřed minulého týdne úderem hodiny deváté před branou a.s. VÍTKOVICE Doprava.
V tomto případě byl pachatelem Vašek, který poslal na adresu vedení podniku prostý mail: Dobrý den, zajímám se o historii lokomotiv v provozu ČD i na vlečkách. Vím, že vaše společnost provozuje větší množství vlečkových lokomotiv. Chtěl bych se zeptat, zda by byla možná exkurze několika členů našeho klubu VLAKY.NET do vaší společnosti s možností prohlídky a fotografování vašich lokomotiv. Předem děkuji za odpověď. Ta byla kladná, a tak zbývalo jen sehnat těch několik členů, telefonicky dohodnout podrobnosti a mohlo se vyrazit tam, „kde pro nás jezdí už od roku 1856“.
Vzhledem k různým bydlištím jsme cestovali různě. Sám organizátor měl díky absenci vhodného spojní cestu nejkomplikovanější a sám si ji nijak neusnadnil, protože z Náchodska cestoval na noc přes Prahu. Já jsem toho také moc nenaspal, protože jsem musel opustit pelech pár hodin po půlnoci. Ale zato jsem si nemusel dělat starosti, jak si na pardubickém hlavním nádraží vyfotím „mašinku, co mne veze“ a zároveň zajistím místo v Ex 141 „Beskyd“, neboť to mi ve voze (který v té soupravě podle oficiálního řazení neměl co dělat) už držel Josef, jedoucí jím z Kolína.
Ve dvou se to prý lépe táhne a tak jsme v družném hovoru (při němž možná někteří naši členové škytali) dorazili, dokonce v souladu s jízdním řádem, do železniční stanice Ostrava-Svinov, kde jsme se měli o osmé hodině setkat jak s Vaškem, tak se čtvrtým příslušníkem našeho expedičního sboru, domorodcem Karlem. Ten měl pochopitelně cestování nejjednodušší, protože bydlí takřka za rohem. A coby „Ostravak razovity“ měl také za úkol dopravit nás na místo určení. Před tím nám pomohl zakoupit jízdenky na tramvaj a že do jejího odjezdu zbývalo něco času, vydali jsme se na fotografickou potulku po svinovském nádraží.
Na železničních kolejích se dělo stále něco zajímavého, nicméně bylo třeba se od nich odpoutat a přesunout se ke kolejím pouliční dráhy. Byť jsme si neopustili ještě pohled prostý i skrze záznamové zařízení na svinovské nádraží z viaduktu. Tramvaj nás bez problémů odvezla a s jistými problémy (danými nejistotou našeho domorodého průvodce, na které že zastávce ji opustit) také dovezla před bránu vítkovických dopraváků. K ní se po našem ohlášení velice rychle z opačné strany dostavil pracovník pověřený naším doprovodem, ale k sobě jsme hned nemohli. Příslušníku ostrahy poměrně dost dlouho trvalo, než nám vyrobil elektronické „vstupenky“. Aspoň jsme měli dost času na prohlídku železničního pomníku před objektem.
Když jsme se konečně ocitli na druhé straně vstupního turniketu, v souladu s naším přáním jsme byli neprodleně zavedeni do místního depa. Prohlídku jsme zahájili v jeho hale, kde bylo pokladů tolik, že jsme nevěděli, kam nejdříve zaměřit svou pozornost a své objektivy. A to jsme ještě chtěli poslouchat zasvěcený výklad našeho průvodce i doplnění místních pracovníků. Depo disponuje kolejemi jak normálního, tak úzkého rozchodu, přičemž onen druhý má rozměr 790 mm. Vcelku není divu, že jsme věnovali prvotní pozornost hlavně mašinkám úzkorozchodným, zastoupeným zde jinak ojedinělým typem DH 200.
K dalším zajímavým objektům patřila T 239.1010 alias 709.510-2, rosnička 710.698-2, podbíječka PLASSERMATIC 08-275 SP a několik dalších mechanismů, třeba pojízdná zametadla, byť ta byla už dílem rozložena. Co jsme tam potkali dále, nebudu zde vypisovat, připojená galerie vám poskytne přehled zajisté poživatelnější. Další, už kompletní exemplář zmíněného zametacího pomocníka nás čekal před halou, v čele zástupu tří malých prasátek. Ale hlavně tam pózoval jeden ze zástupců známé vítkovické „zvířecí flotily“ (jehož druhové před námi pak při další pouti po areálu spíš mizeli do dálav), takže jsme neodolali příležitosti zapózovat také.
Naše další kroky směřovaly k hale s podúrovňovým soustruhem, na němž se zbavují nerovnosti dvojkolí nejen vozidla jeho vlastníka, ale také externích zákazníků. A že k nim patří také České dráhy, to nám nemusel nikdo z místních pracovníků vysvětlovat - učinil tak za ně Najbrt 61 54 19-51 011-5 Aee145, který na nás vykoukl zpoza jedné z budov. A nebyl tam sám. Po shlédnutí interiéru pracoviště soustružení kol jsme se jali zkoumat odstavená neprovozní vozidla stojící vedle – od domácí parní lokomotivy 1435 CP 600 až po druhý prototyp veselé krávy, tedy 714.002-3, odkoupený od Českých drah.
Když jsme se do sytosti potěšili s onou sbírkou nepojízdné historie, přeskočili jsme současnost a nahlédli do už nedaleké budoucnosti. V další hale se totiž rodí cosi, co jinde u nás nemají – lokomotiva na zemní plyn. Není to nějaký výstřelek, ale součást dlouhodobého programu ekologizace dopravy, který má dokonce přesáhnout rámec samotné skupiny VÍTKOVICE MACHINERY, jak naznačuje její tiskový materiál. Rodící se první lehký posunovací stroj jsme sice viděli, hodně jsme se o něm dověděli, ale vyfotit si jej nesměli. Takže místo jeho obrázku vám poskytnu snímek celkové zaměření na plynofikaci dopravy dokumentující.
Všechno bylo velice pěkné, ale zejména Vašek toužil vidět také lokomotivu v provozu. Těch sice jezdilo po vítkovickém areálu celkem dost, jenže žádná nesplňovala hlavní parametr, který našeho přítele v tu chvíli zajímal – nejezdila po „úzké“. A ačkoliv nás náš průvodce zrychleným přesunem vodil na všechny místa, kde bychom jedinou toho dne využívanou DH 200 byť jen zahlédli, nepovedlo se. Zřejmě měla zrovna co na práci v některé z výrobních hal, kam jsme za ní, nepoučeni a nevybaveni přilbou, nemohli. Tak jsme museli vzít zavděk jen statickou ukázkou úzkorozchodné dopravy.
Naším posledním cílem se stalo tzv. horní nádraží, jedno z několika, která mají vítkovičtí oceláři k dispozici. Rozhodně jsme neprohloupili, když jsme našemu kustodovi kladně zodpověděli dotaz, zda se chceme ještě asi 20 minut projít. Cestou jsme si mohli udělat, byť jen kusý, obrázek o tom, jak velkou železnicí VÍTKOVICE Doprava disponuje. Nejen pokud jde o rozsah kolejiště a jeho vybavení, ale také v oblasti speciálních vozidel. Potkali jsme kolejový jeřáb EDK 300/2, vítkovické traťováky s muvkou, ale také třeba tárovací vůz, jehož moderní podobu jsem ještě neměl možnost vidět.
V nejzazším bodě naší vycházky jsme mohli sledovat při práci další vítkovickou podivuhodnost, dálkově ovládanou lokomotivu 729.605-6, která se činila ve spolupráci s místním kolejovým jeřábem EDK 80 při nakládání bram. Pan strojvedoucí (skoro by se lépe hodil česky chápaný slovenský termín „vodič“, protože mašinu vodil jakoby na provázku) k nám, když viděl náš zájem, zašel a ochotně se svým přenosným stanovištěm zapózoval. A to jaksi zaujalo opodál stojícího příslušníka ostrahy, což mělo mít zajímavou dohru. Ale zatím jsme v klidu dál pozorovali jinde nevídané představení.
A nastal okamžik návratu. Ne, že bychom snad spěchali my, klidně bychom u vítkovických železničářů ještě nějakou dobu pobyli, ale náš průvodce musel jít plnit jiné úkoly a nechat nás v objektu samotné dost dobře nemohl. Přísné normy pohybu cizích osob nám ostatně připomněla osádka vozidla bezpečnostní služby, která se nás, zřejmě na zavolání výše zmíněného kolegy, přijela zeptat, kdo nám dovolil v podniku fotografovat. Vše se ovšem vyřídilo ke spokojenosti obou stran a my jsme směřovali zpět k vrátnici. A mudrovali o tom, jak ochranka dobře pracuje, a co by se stalo, kdyby tomu tak nebylo. Třeba s tím vším železem.
Bránu podniku jsme opustili přesně za dvě hodiny po našem vstupu a plni dojmů opět použili služeb místního dopravního podniku, abychom se vrátili do výchozího bodu našeho ostravského putování. A nebyli bychom to my, abychom nezamířili opět rovnou ke kolejím svinovského nádraží, kde byly zase k vidění věci přitažlivé. A vzhledem k tomu, že jsme sice jednoho rodu, ale přece jen zájmů mírně odlišných, odnesli jsme si odtud snímky rozmanité. Když jsem podle svého zvyku podrobně dokumentoval jistý řídicí vůz, prošvihl jsem pár zajímavých mašin, které při průjezdu nádražím zachytili kamarádi. Ale i tak jsme měli důvod k úsměvu všichni.
Protože doba nebyla ještě příliš pokročilá, nastal čas položit si otázku, co dál. Kamarádi byli nakloněni tomu, nejprve dostat něco vařeného do žaludku (například pivo) a pak vyrazit do Hranic na Moravě fotografovat dění související s momentálně zastaveným provozem přes Jablunkov. Vzhledem k tomu, že já nepožívám režijních výhod a cestoval jsem na zpáteční lístek, musel jsem se tohoto řešení vzdát. Ostatně mé fyzično už také dost výrazně hlásalo značné známky únavy, takže jsem se jeho názoru podvolil, rozloučil se s přáteli a zaujal místo v právě přistavené soupravě EC 234 „Detvan“. Tedy až po tom, co jsem zvěčnil její lokomotivu.
Cesta k domovu ubíhala klidně a já jsem měl dostatek času na bilancování výpravy, na kterou se mi ani trochu, po předchozím rovněž cestovatelském dnu, nechtělo. Ale nelitoval jsem a velice děkuji jak Vaškovi, že tu exkurzi vymyslel a zorganizoval, tak Ing. Jaromíru Scelavíkovi, výkonnému řediteli a místopředsedovi představenstva a.s. VÍTKOVICE Doprava, že nám ji umožnil. A pochopitelně našemu průvodci, jehož jméno mi bohužel vypadlo, i dalším pracovníkům, že se nám tak věnovali. Bylo vidět, že je náš zájem o jejich železnici těší, což dokumentuje i jejich pozvání na budoucí Den otevřených dveří..Rád ho využiji, protože ve Vítkovicích je opravdu co vidět a obdivovat.
Odkazy:
- VÍTKOVICE Doprava, a.s.
- VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
- Vítkovice Doprava - Wikipedie, otevřená encyklopedie
- Vznik společnosti Vítkovice Doprava
- Vítkovice Doprava zahájila provoz na síti SŽDC
- „Motorové úzkorozchodky ve Vítkovicích“, V.Kroupa in „Železnice“ 2/1994
- Lokomotiva na plyn vzniká ve Vítkovicích
- Společnost Vítkovice Machinery vyvíjí lokomotivu na zemní plyn
Titulní snímek: VLAKY.NET a 729.616-3 na jednom z vítkovických přejezdů © PhDr. Zbyněk Zlinský
Galéria
Súvisiace odkazy
- Pravidelný vlak ČD jel poprvé na plyn, 19.1.2015 8:00
- Prvomájový den strojařů aneb Metrem po Ostravě, 5.5.2011 16:00
- Nádražím Ostrava-Svinov s kamerou v ruce, 8.8.2010 8:00
- Na 1. máje s Karlem na ulici 1. máje čili Narozeniny Vítkovických železáren s mašinkami, 17.5.2009 12:00
Diskusia
