Další trať pod dráty aneb Z bývalé vojenské vlečky přímo do centra Prahy

Řeč je o dnešní trati č. 232 Lysá nad Labem – Milovice, která tuto možnost poskytne právě ukončenou elektrizací. 
 

 

 

 

 

Než spolu staneme na prvním nástupišti pražského hlavního nádraží, abychom se v reportáži společně vydali elektrickou jednotkou řady 471 na slavnostní ukončení stavby Elektrizace trati Lysá nad Labem – Milovice (o níž na této stránce už byla zmínka v článku o něčem jiném) do Lysé nad Labem a Milovic,  podívejme se trochu do historie této necelých šest kilometrů dlouhé železniční spojnice oněch dvou sousedících polabských měst.

 

 

Milovice jsou v povědomí současné generace spojeny především s „dočasným“ pobytem Sovětské armády, který zde započal po 21.8.1968 a byl definitivně ukončen dne 30.6.1991. Ale jen starší pamětníci či zájemci o historii si uvědomují, že vojsko bylo s Milovicemi spjato už desítky let před tím. V roce 1904 zde vznikl vojenský prostor tehdejší rakousko-uherské armády, kterou po převratu v roce 1918 vystřídalo vojsko československé. Jeho součástí byl také železniční náhradní prapor dislokovaný v Lysé nad Labem, který byl pověřen vybudováním vlečky z tamní železniční stanice do rozvíjejícího se vojenského újezdu Mladá.

 

 

Vlečka byla uvedena do provozu dne 21.9.1921 a jejím vlastníkem i provozovatelem byly Československé státní dráhy. To jistě usnadnilo její přeměnu ve veřejnou trať, k níž došlo v důsledku narůstající potřeby dopravy také civilních osob a nevojenského materiálu v březnu 1923. Kratičká trať se tak stala nejmladší lokálkou u nás. Sledovat její další osudy by bylo jistě zajímavé  ale odvedlo by nás to od hlavního tématu. Případný zájemce najde dostatek základních informací na historické téma v odkazech na konci článku a my se vraťme k současnosti.

 

 

Vojenský výcvikový prostor Milovice-Mladá byl zrušen v roce 1995 a o rok později byla zahájena jeho revitalizace. S řadou problémů, souvisejících s poněkud překotně organizovaným vystrnaděním „bratrské armády“, po níž zůstala řada použitelných, leč zbytečně devastaci ponechaných staveb, ale také velká ekologická zátěž. Nicméně během posledních let z Milovic začalo vznikat satelitní sídlo našeho hlavního města a jeho obyvatelé si podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a dalších orgánů zaslouží přímé vlakové spojení s Prahou. A cestou k němu byla právě elektrizace železničního napojení na hlavní trať.

 

 

Elektrizace, jejímž investorem byla Správa železniční dopravní cesty, s.o. a generálním projektantem SUDOP Praha, a.s., byla zahájena dne 1.9.2009 a termín ukončení byl stanoven na 9.12.2009. Zhotovitelem stavby Elektrizace trati Lysá nad Labem – Milovice bylo stejnojmenné sdružení společností Elektrizace železnic Praha, a.s., Chládek & Tintěra, a.s. a GJW Praha, spol. s r.o., podzohotovitelem pak firma Viamont DSP, a.s. Financování nákladů v celkovém objemu 354 672 915 Kč zajišťoval Státní fond dopravní infrastruktury s příspěvkem z Operačního programu Doprava Fondu soudržnosti Evropské unie ve výši 204 684 789 Kč.

 

 

Prospekt stavby uvádí, že před zahájením stavby po trati projíždělo denně 32 párů osobních vlaků jako přípoje ke spojům vedeným po hlavní trati Praha – Nymburk a dva páry nákladních manipulačních vlaků. Jak vypadala osobní doprava v období platnosti GVD 2008/2009 si můžete ověřit v jízdním řádu. Práce probíhaly celkem ve třech nepřetržitých výlukách, pro které byl vydán výlukový jízdní řád. A když už jsme u těchto provozních záležitostí, můžete nahlédnout také na vedení osobních vlaků po ukončení prací a zahájení dopravy podle GVD 2009/2010, v němž ovšem elektrická trakce bude hrát svou roli jen ve dny pracovní. O sobotách, nedělích a svátcích bude zachován provoz motoráků a přestup v Lysé nad Labem.

 

 

V rámci stavby byla rekonstruována železniční stanice Milovice, v níž došlo k demontáži stávajících výhybek č. 2, 6 a 7 a snesení koleje č. 1, aby se uvolnil prostor pro eventuální vybudování nového nástupiště u koleje č. 3. Kolej č. 2 byla zkrácena, přiléhající nástupiště prodlouženo na délku 200 m a jeho výška upravena na 550 mm nad temenem kolejnice. To vše s předpokladem provozu dvou spřažených jednotek řady 471. Ve stanici byla provedena opatření k usnadnění orientace a přístupu osob se sníženou pohyblivostí. Zmíněné úpravy kolejiště můžete porovnat s plánkem stanice před rekonstrukcí:

 

 

Změny nádraží v Milovicích pochopitelně nebyly jedinými předelektrizačními úpravami trati. Rekonstrukce samotné trati se dotkla úseku mezi km 0,63 a km 5,7 a byla při ní provedena sanace železničního spodku a nový železniční svršek S 49 HSH v délce 4 640 m. Jediný železniční most na trati se podrobil opravě nosné konstrukce, 7 propustků bylo rekonstruováno a jeden byl zrušen. V rámci stavby bylo obnoveno 6 úrovňových přejezdů, rekonstruována spínací stanice v Lysé nad Labem a v potřebném rozsahu modernizováno zabezpečovací a sdělovací zařízení.

 

 

Pokud jde o vlastní elektrizaci, trať byla v celé délce zatrolejována trakčním vedením vzorové sestavy „J“ s napětím 3 kV, jejíž použití bylo nutné vzhledem na možné zatížení při provozu zdvojených elektrických jednotek. Elektrizovány byly obě ponechané koleje železniční stanice Milovice a celková délka nového trakčního vedení činí 5 450 m. Kromě už zmíněné kompletní rekonstrukce spínací stanice si elektrizace nevyžádala žádné speciální objekty, všechna další technologická zařízení byla instalována do stávajících budov. Další podrobnosti o stavbě si můžete přečíst v tiskové zprávě či v jejím prospektu:

 

 

 

Elektrizace byla, jak už zaznělo v úvodu, dokončena v termínu, a tak se můžeme vrátit ke včerejšímu ránu na prvním nástupišti žst. Praha hlavní nádraží. Zprvu bylo pusté – až na co socha nehybně stojícího Sira Nicholase Wintona s dětmi a naopak jako fretka kmitajícího uklízeče s pojízdným vysavačem. Ten první tam stojí už navěky, onen druhý se zjevuje v případech, že se na peróně má dít něco mimořádného. Ale kolem čtvrt na devět začalo v řečeném prostoru postav pozvolna přibývat, na informačním panelu se objevil nápis „Zvl R Milovice – Zvláštní neveřejný vlak“ a na přilehlou kolej tiše přijela zatím poslední dodaná jednotka řady 471 s inventárním číslem 58.

 

 

Vzdor tomu, že odjezd vlaku, vypraveného jako protokolární k slavnostnímu zahájení elektrického provozu na milovické lokálce, byl stanoven na hodinu devátou, pozvaní se měli dostavit už o 30 minut dříve. To aby se pozdravili, nápoje na přivítanou popili (já vím, jak se tomu říká „englicky“, ale jde mi to proti srsti) a něco jednohubek zakousli. Ale hlavně, aby zapředli neformální hovory odlehčující jinak formální ráz celé akce. Mnozí byli také uchváceni samotnou elektrickou jednotkou, takže si ji podrobně prohlíželi, fotografovali ba i pro snímky s ní pózovali. Inu, všichni vlakem přece jen běžně nejezdí. Byli ovšem i jedinci, které ne jednotce zajímalo něco jiného, třeba výrobní štítky jejích vozů. Každý se tedy nějak zabavil.

 

 

Proto ona půlhodinka uběhla rychle a nastal čas zaujmout místa ve vlaku a vydat se na cestu. Během ní mohli (nepříliš četní) cestující číst informační materiály o stavbě či jejím investorovi, vést rozhovory vážné a oficiální i nevážné a přátelské, hledět do krajiny či využívat služeb stevardek roznášejících drobné občerstvení z provizorních barů vtipné zřízených v oddílech pro přepravu invalidů a jízdních kol v hnacím i řídicím voze. Jejich stanoviště pak měla „den otevřených dveří“ pro kameramany i jiné zájemce. Po 34 minutách jízdy vlak zastavil u prvního nástupiště žst. Lysá nad Labem, kde bylo už vše připraveno k hlavnímu bodu programu.

 

 

Slavnostno zahájil Bc. Pavel Halla, vedoucí oddělení komunikace SŽDC, s.o., který na pódium pozval svého nejvyššího šéfa, generálního ředitele Ing. Jana Komárka, jenž pak nejen hovořil z titulu své funkce, ale také další dění moderoval. Přítomnému obecenstvu postupně představil náměstka ministra dopravy JUDr. Jaroslava Krále, ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury Ing. Jaroslava Krautera, náměstka hejtmana Středočeského kraje pro oblast dopravy Robina Povšíka, náměstka generálního ředitele ČD pro osobní dopravu Ing. Antonína Blažka, starosty Lysé nad Labem i Milovic Mgr. Jiřího Havelku a Milana Krause a konečně za zhotovitele generálního ředitele a.s. Elektrizace železnic Praha Ing. Karla Moru (na snímku zprava doleva):

 

 

V uvedeném pořadí také zazněly jejich projevy, v nichž zaznělo především mnohé z toho, co je uvedeno v prvních odstavcích této reportáže – tedy o historii a současném bouřlivém rozvoji Milovic, jejichž obyvatelstvo se od doby odchodu sovětských vojsk zosminásobilo, o někdejším, současném i budoucím provozu na trati, o jejím rostoucím významu i o stavbě samotné. Ing. Komárek neopomenul vyzvednout, že nejen díky její elektrizaci, ale také v důsledku dokončení Nového spojení, se cestování z Milovic do Prahy zkrátí téměř o čtvrt hodiny. JUDr. Král poněkud překvapivě hovořil o připravované realizaci uvažovaného prodloužení milovické lokálky směrem k Mladé Boleslavi. A středočeský dopravní radní si zase pochvaloval spolupráci s Českými drahami, které „kraji za své peníze nakoupily nové vlaky“.

 

 

Pak nastal vrcholný okamžik, všichni jmenovaní obdrželi střižné nástroje a už poněkud ztuhlé hostesky, držící po celou tu dobu stuhu symbolicky zatím uzavírající inovovanou trať, byly „na tři“, jak se říká v amerických seriálech, zbaveny svého břemene. Už před přestřižením pásky zazněla z úst Ing. Komárka nejen závěrečná slova děkovná, ale také přání k už blížícím se vánočním svátkům i do nového roku. A hlavně vinš naší železnici, aby se zdárně rozvíjela. Vzhledem k tomu, že jízdní řád zvláštního vlaku mu na lyském nádraží nařizoval pobyt zvíci 46 minut, zbylo ještě dostatek času na další aktivity spojené s podobnými akcemi, především tedy na vyslýchání představitelů jednotlivých orgánů a organizací médii.

 

 

V 10:20 se vlak vydal konečně na trať, o níž bylo už mnohé řečeno, aby takříkajíc pokročil od teorie k praxi. Desetiminutová jízda, podél koleje sledovaná dobře informovaným šotoušstvem, skončila na milovickém nádražíčku, které takový nával veřejnosti asi nezažilo od doby, kdy tady druhdy končil Cкорый поезд Москва – Милoвице. Na peronu i v jeho okolí bylo k vidění množství národa obojího pohlaví, vybaveného kamerami, fotoaparáty, kočárky, pejsky, ale také dotazy, připomínkami a náměty. Třeba jeden starší pán (s pejskem) se rozčiloval, že dva stříbrné smrky před staniční budovou přežily fašisty, komunisty, sovětské vojáky – ale současní demokraté je nechali skácet, prý aby bylo ten barák lépe vidět.

 

 

Vzhledem k tomu, že jednotka měla v Milovicích pobýt pouhých deset minut, měli její cestující reportážního ražení dost velkou honičku, aby vše stihli. Zvláště, když samotné nástupiště nebylo zrovna průchodné a na uliční straně staniční budovy zase nějakému rozletu bránila záplava bláta na komunikaci. A přece bylo třeba zchytit nejen to, co zde zůstane, ale i momenty pomíjivé. K nim patřily třeba provizorní zastávka i vozidlo poslední den trvající náhradní autobusové dopravy, tu a tam probíhající reportážní rozhovory médií či samotný zájem domorodého obyvatelstva o železniční vozidlo sice známé, ale přece jen v tomto místě ještě nevídané (krom zkušební jízdy, která ovšem veřejnosti unikla).

 

 

Desetiminutovka s Městským slonem uběhla (někomu v poklidu, mnohým ve shonu) jako voda a místní obyvatelstvo se muselo s novým vozidlem rozloučit. Ne však na dlouho – už od pondělka do Milovic začnou podobná zajíždět pravidelně (jak vysvětluje tisková zpráva ČD) a stanou se zde tak všedním jevem, jako v sousední Lysé nad Labem. A také trať a její okolí se už záhy nebude svou novotou a absencí vegetace tak vyjímat v polabské krajině. Na to téma zavedli řeč i strojvedoucí v kabině řídicího vozu při zpáteční cestě, když vzpomínali na předchozí podobu této lokálky. Autor je vyslechl, když použil oněch výše zmíněných „otevřených dveří“, aby získal podklady pro virtuální projížďku připravenou v připojené galerii.

 

 

V Lysé nad Labem byla tentokrát jen dvouminutová zastávka pro výstup těch z hostů, kteří nechtěli pokračovat ve zpáteční cestě až do Prahy. A bylo jich poměrně dost, takže se už před tím nepříliš zaplněné vozy jednotky do značné míry vylidnily. Cesta do Prahy se nesla v obdobném duchu, jako tomu bylo ráno, jen všichni byli pochopitelně mnohem uvolněnější, protože akce proběhla bez sebemenších problémů. Mnozí z těch, kdož se podíleli na její organizaci, si jistě oddychli. A to nesporně platilo také o cestujících, kteří byli účastni zrodu samotného předmětu oné oslavy. tedy elektrizace naší sice malé, ale přece jen významné trati.