Zmrtvýchvstání koszalińské úzkorozchodky

Protože Koszalińska Kolej Wąskotorowa byla státními drahami uzavřena dne 1.10.2001 a před tím jsem neměl příležitost ji navštívit, rozhodl jsem se akce zúčastnit. Cesta ubíhala klidně, do místa přestupu v žst. Stargard Szczeciński jsem dorazil dobře vyspaný v lehátkovém voze. Půlhodinu do dalšího vlaku, který mne zavezl do Koszalinu, jsem využil k vyfotografování pomníkové parní lokomotivy Pt47-14. Po příjezdu na místo jsem telefonicky lokalizoval varšavskou skupinu a společně jsme se vydali na stanici a do depa koszalińské úzkorozchodky. Tady je ovšem třeba odbočit a zmínit se o její historii, která začala ještě za pruských časů a rozvíjela se v Německu.

Tehdy se objevila potřeba vybudovat v koszalińské oblasti místní dráhu. Do té doby využívané nezpevněné cesty způsobovaly čím dál větší dopravní problémy a vážně ztěžovaly fungování četných cihelen, lihovarů, zemědělských hospodářství i dalších malých a středních podniků. Dráha mohla naopak zajistit volný dovoz materiálů, potřebných k výrobě, i vývoz produktů, a také sloužit k osobní dopravě, což dávalo šance na oživení hospodářství regionu. Rozhodnutí o stavbě koszalińské úzkorozchodky padlo roku 1897, avšak koncese a stavební povolení bylo vydáno až 24.5.1898. Trať měla původně rozchod 750 mm, což bylo pro Západní Pomořansko netypické (u většiny tamních úzkorozchodek to bylo 1000 mm).

Dne 24.5.1898 byla založena Spółka Akcyjna Kolei Wąskotorowej Koszalin-Nacław, jejímiž vlastníky byli koszalińský okres, mnichovská lokomotivka Krauss-Maffei a drobní akcionáři. Továrna Krauss-Maffei poskytla materiál pro stavbu trati (pražce, koleje atd.) a později také trakční park (parní lokomotivy). 1.11. téhož roku byla zprovozněna trať Koszalin – Manowo - Nacław (32 km) a od dráhy Sławieńska Kolej Powiatowa pronajat úsek Nacław - Jacinki (7 km). Dobré přepravní výsledky vedly posléze společnost k výstavbě kolejové sítě. 1.11.1905 byl otevřen úsek Manowo – Świelino - Bobolice (34 km) a o den později Świelin - Białogard (32 km). Když do společnosti vstoupily také okresy Białogard a Bobolice, bylo rozhdnuto změnit její název na Spółka Akcyjna Zjednoczonych Kolei Wąskotorowych Powiatów Koszalin, Bobolice i Białogard. 16.9.1909 byl předán nove vybudovaný úsek Białogard - Rarwino (20 km).

Roku 1932 byl v důsledku správní reformy Německa zrušen okres Bobolice a železnice změnila svůj název na Koszalińsko-Białogardzka Kolej Wąskotorowa, Spółka Akcyjna. O dva roky později, vzhledem k tomu, že sławieńská dráha přebudovala trať Sławno – Jacinki - Polanów Pom. (43 km) ze 750 mm na 1435 mm, byl od ní pronajat úsek Jacinki - Polanów Pom. - Żydowo (15 km) a na trase Jacinki - Polanów Pom. byla zřízena tříkolejná splítka. V letech 1940 až 1945 byly tratě společnosti, nazývané tehdy Köslin-Belgarder Bahnen, začleněny do Pommerschen Landesbahnen (Pomořanské zemské dráhy) se sídlem ve Štětíně. Jejich ředitelství řídilo provoz na 1 644 km tratí různých rozchodů.

Rok 1945 se stal pro koszalińskou úzkorozchodku posledním – postupující Rudá armáda demontovala koleje a vozový park odvezla do SSSR. 1.5.1945 všechny železniční tratě převzaly Polskie Koleje Państwowe. O rok později, patrně pod tlakem armády, která plánovala výstavbu letiště o obce Zegrze Pomorskie, padlo rozhodnutí o obnovení koszalińské úzkorozchodky. Trať měla zprvu vozit materiál na stavbu letiště a pak palivo letecké i k vytápění budov. První vlak na trasu Koszalin – Świelino - Bobolice (46 km) vyjel dne 1.7.1948. Po obnově kolejí do obce Kurozwęcz zde byla zahájena výstavba velkého nádraží (třetího největšího na trati) a odbočky na letiště v délce 5 km.

K obsluze lokálky byli delegováni strojvedoucí z poznańské úzkorozchodky. Výstavba od roku 1945 neexistujícího úseku Rarwino - Lepino (6 km) omožňovala cestovat úzkorozchodnými vlaky z Koszalinu do Kołobrzegu, Stargardu Szczecińského a také k Zalewu Szczecińskému. Předpokladem k tomu však bylo přerozchodování kolejí ze 750 na 1000 mm, tedy na rozchod, který měly ostatní západopomořanské úzkorozchodky..Po jejich spojení dne 1.5.1949 byly zřízeny Pomorskie Koleje Dojazdowe (PKD) se správami v Gryficích a Stargardu Szczecińském. Roku 1951 PKD zprovoznily trať Świelino - Białogard (32km) a v roce 1952 Białogard – Rarwino – Lepino - Sławoborze (30km). Jedinou neobnovenou tratí zůstal 42 km dlouhý úsek Manowo - Polanów Pom. - Żydowo.

Největší přepravy na koszalińské úzkorozchodce, dosahující 500 000 osob a 200 000 tun zboží, byly zaznamenány v 50. letech. V dalším období jejich objem znatelně klesal. Nejnižší přepravní výkony byly zaznamenány v letech devadesátých. Tehdy započal proces postupného útlumu osobní dopravy na jednotlivých úsecích. Roku 1984 byla uzavřena trať Świelino - Bobolice (16 km). V roce 1991 byla po vykolejení nákladního vlaku v důsledku špatného stavu železničního svršku zastavena nákladní doprava na trati Białogard – Sławoborze.

O rok později postihlo zastavení osobní dopravy v úseku Białogard - Sławoborze (30 km) a byla zrušena výtopna Białogard. V roce 2001 byla trať Koszalin - Świelino (30 km) zkrácena o 10 km a do koncové stanice Rosnowo vlaky jezdily jen o prázdninách. Dne 17.9.2001 jel poslední vlak na letiště Zegrze Pomorskie a 22.9.bylo ukončeno spojení v úseku Świelino – Koszalin. Po čtyřech letech, dne 7.11.2005 bylo u Oblastní soudu Koszalin zaregistrováno Towarzystwo Miłośników Koszalińskiej Wąskotorówki, jehož cílem je znovuzprovoznění trati.

Ale vraťme se z historie do současnosti a k naší akci. Vzdor časné hodině se v depu začali scházet členové Towarzystwa Miłośników Koszalińskiej Wąskotorówki. Začaly přípravy vozidel a byla i možnost remízu si prohlédnout. Místní kolegové ochotně vyprávěli o doposud vykonaných pracech a o svých plánech do budoucnosti. Program jubilejní akce nabízel, po posunu v kolejišti depa, projížďku motorovým vozem MBxd2-307 na trase Koszalin – Bonin – Manowo – Las Manowski, tedy na celém opět zprovozněném třináctikilometrovém úseku.

Když jsme vyfotografovali posun v depu, usadili jsme se v jediném fungujícím hnacím vozidle koszalińské úzkorozchodky a vyrazili jsme do stanice Koszalin Wąskotorowy, kde se odehrálo další fotografování, také s účastí vlaků normálněrozchodných. poté jsme vyrazili na trať. S několika fotozastávkami jsme pomalu dojeli do Bonina, kde se účastníci akce hromadně vydali do blízkého obchodu, aby doplnili zásoby. Po nezbytném fotografování jsme pokračovali dál do Manowa a poté na konec průjezdného úseku v manowském lese.

Po změně směru jízdy jsme přijeli k manowskému kostelu, kde se u krásného rybníka uskutečnilo další fotografování. Následující další zastávku naplánovali pořadatelé na stanici Manow, kde bylo uchystáno ohniště k opékání klobás, jež se protáhlo až do soumraku.Na zpáteční cestě do Koszalinu se podařilo pořídit ještě několik nočních snímků. Po krátkém rozloučení v remíze jsme se pak rozjeli do svých domovů.

Organizátorům patří poděkování za přípravu povedené akce. Popravdě řečeno, na počátku byly problémy s adekvátní organizací fotozastávek, ale hostitelé byly přístupni radám zkušenějších přátel železnice a pak už to fungovalo dobře. Členové Towarzystwa Miłośników Koszalińskiej Wąskotorówki si ovšem zaslouží také uznání za dosavadní pracovní úsilí, které vložili do obnovy tratě, i za jejich plány na její další pokračování. To do budoucna skýtá naději dalších podobných jízd na čím dál delších trasách.

Prameny a odkazy:

1. Koszalińska Kolej Wąskotorowa
2. Koszalińska Kolej Dojazdowa
3. Koleje wąskotorowe na Pomorzu Zachodnim – Wikipedia, wolna encyklopedia
4. Historia kolei wąskotorowych na Pomorzu Zachodnim
5. Pommersche Landesbahnen – Wikipedia
6. Köslin-Belgarder Bahnen – Wikipedia

Titulní snímek: Fotozastávka u manowského kostela © Jan Guzik

(Přeložil a mapkami, ilustračními obrázky a odkazy doplnil: PhDr. Zbyněk Zlinský)