Roztoky na Východním moři (1)

Zatímco ve druhém díle se více rozletím (nejen) po celém Meklenbursku, tento díl čtenáře postupně zavede do Rostocku samotného. Začnu u polohy města na železniční mapě, a přes popis zdejšího S-Bahnu, tvořeného v podstatě jednou tratí do Warnemünde, dospěji k obrazu města a jeho městské dopravy, kde se poslední vozy z ČKD Tatra účastnily masivního rozvoje tramvajové sítě, a kde si noční autobus říká Netopýr.

Když jsem tento článek začínal psát a snažil se tam to všechno nějak logicky vylíčit, naházel jsem tam páté přes deváté a bylo to absolutně zmatené a nečtivé. Proto jsem pokud možno důsledně oddělil to „páté“ (fakta) a „deváté“ (zážitky), s tím že dopravně-popisné odstavce jsou normálním písmem a vyprávění hostujícího studenta kurzívou.

Rostock je významné přístavní město na Baltském moři, jedno z nejdůležitějších center spolkové země Mecklenburg-Vorpommern (Meklenbursko-Přední Pomořansko). Vyrostlo v místech, kde se říčka Warnow rozlévá do několik set metrů široké zátoky, která po pár kilometrech ústí do moře. Přímo u tohoto ústí leží městečko a letovisko Warnemünde (doslova Ústí Warnow), které s Rostockem tvoří jakési souměstí. Jak je u německých přístavů zvykem, města si velmi zakládají na přívlastku Hansovní (Hansestadt), proto například všechny SPZ takových měst začínají na H (HRO – Rostock, HW – Wismar, HH – Hamburg, HL – Lübeck, HB – Bremen).

Panorama centra Rostocku při pohledu z vodní hladiny, 7.10.2006 © Tomáš Kraus

Půlroční pobyt na škole v Rostocku mi umožnil studijní program Erasmus, který doporučuji vysokoškolákům, co si chtějí „zadarmo“ vyzkoušet život a studium v zahraničí. Dotace jsou štědré - nebýt toho, že jsem zhruba každé dva týdny jezdil na víkend domů, spoustu peněz bych si i přivezl. Za kolej jsem měsíčně zaplatil 125 Euro, ovšem dostával jsem zhruba trojnásobek, a zbylých 250 Euro měsíčně se v menze projíst skutečně nedá. Pravda, můj spolužák Pavel a jeho přítelkyně (dnes manželka) Jana, kteří vyrazili se mnou, nebyli s ubytováním na opačném konci města příliš spokojeni, nejbližší zastávku denní linky měli kilometr od koleje a svůj pokoj museli na vlastní náklady zbavit plísně. Mně bylo ovšem přiděleno lůžko v nejvyšším podlaží desetipatrového věžáku hned naproti škole, v nestandardně dvoulůžkovém pokoji, který jsem sdílel se sympatickým Indem jménem Uppu Thirupathi.

Rostock je důležitým uzlem dálkové dopravy a spádovým centrem regionální dopravy. Asi 20 km od města leží letiště Rostock-Laage, které odbavuje i některé mezinárodní lety. Z hlediska silniční dopravy je významná poloha na křižovatce dálnic A19 Berlin – Rostock a A20 Lübeck – Greifswald, a jakožto přístavní město samozřejmě slouží i osobní námořní dopravě. Cílem trajektů je převážně „protější“ dánský Gedser, kam plavba trvá necelé dvě hodiny, ale pravidelné linky vedou i do švédských přístavů Trelleborg a Helsingborg, či do lotyšského Ventspils. V neposlední řadě je Rostock uzlem železniční dopravy, které se budu v následujících odstavcích věnovat.

Pro „dojíždění“ na kolej z domova (tehdy Řevnice) vlastně ani jiný prostředek než vlak nepřipadal v úvahu. Auto jsem neměl a na letiště Rostock-Laage z Čech nic nelétá. A protože jet stovky kilometrů stopem či nějakou pochybnou spolujízdou s notebookem pod rukou a taškou špinavého prádla se mi příčilo, službám ČD a DB nebylo vyhnutí. Škoda jen, že v nabídce nebylo noční spojení – mezi oběma protisměrnými NZ „Saturn“ Dortmund – Stralsund (které vozily přímé vozy Dortmund – Praha) bylo v Berlíně na přestup 4-5 hodin uprostřed noci. (Přes Polsko do nedalekého Štětína noční spojení bylo, ale tady byl problém jak se dostat z Čech do Polska.) Jízdenku z Prahy do Rostocku jsem s kartami in-Junior a BahnCard 50 pořídil za nějakých 42 Euro. V Praze jsem kupoval lístky v pokladně (někdy jsem je lomil na státní hranici) a pro zpáteční cestu mi je DB posílaly poštou na kolej, abych se vyhnul přirážce v Reisezentru. Automat sice mezinárodní doklady uměl, ale neznal Railplus. Nedělní „návrat“ se asi dal realizovat levněji s použitím Schönes-Wochenende-Ticketu, ale to bych musel opouštět Řevnice prakticky po snídani a cestování regionální dopravou z Děčína do Berlína určitě nedoporučuje 9 z 10 neurologů.

Tramvaj NGT6 před křižovatkou v zastávce Steintor, 7.10.2006 © Tomáš Kraus

Před čtením zbylé části článku doporučuji dole v odkazech rozkliknout železniční mapu Německa, plán regionálních linek v zemi Mecklenburg-Vorpommern a schéma MHD v Rostocku a Warnemünde, abych se na to v popisu mohl odkazovat. Pro začátek uvedu, že kromě DB a její dceřiné společnosti Usedomer Bäderbahn (UBB) lze potkat v Meklenbursku také vlaky soukromých dopravců Ostseelandverkehr (OLA) a Ostdeutsche Eisenbahngesellschaft (ODEG), z nichž poslední jmenovaný letos pronikl až do blízkosti našich hranic (Zittau).

Universität Rostock je tradiční státní vysokou školou, která nejprve vychovávala námořní inženýry, ovšem její dnešní záběr pokrývá široké spektrum věd, především přírodních. Roztroušená je po celé aglomeraci, od reprezentativní budovy přímo na náměstí (reprezentativní je jen zvenku) přes moderní komplexy na Südstadt s prosklenou menzou a socialistické betonové budovy hned vedle až po cihlové domečky ve Warnemünde. Stejně tak jsou po celém městě rozprostřené budovy kolejí a protože zahraničních studentů přijímá škola mnoho, bylo to i u mě na patře etnicky bohaté. Společně s Indem, Němcem, Číňanem a Palestincem jsme sdíleli kuchyňku jakožto pět lidí pěti různých národností a vyznání (pokládejme moje bezvěrství za vyznání) a bylo s podivem, že nevznikaly žádné rozbroje.

Dálkové vlaky IC jezdí přes Rostock zejména v relaci Hamburg – Stralsund (- Binz), mnohé jedou až z jihozápadu země (Karlsruhe, Stuttgart). Jezdí zhruba každé dvě hodiny a tvoří je lokomotiva 101 DB a vratná souprava, přinejmenším v Rostocku mají úvrať. Na této trati jezdí také regionální vlaky linek RE1 (Hamburg – Schwerin – Rostock) a RE9 (Rostock – Stralsund – Sassnitz), které se každou lichou hodinu v Rostocku potkávají. Do Hamburku jezdí nyní nejnovější patrové vozy z Bombardieru (s logem „Hansa-Express“) s lokomotivou 112 DB v podobě čtyřvozových vratných souprav. Na Rujanu v té době jezdilo totéž co na S-Bahnu (viz níže), ovšem dnes zde pendlují na Německo poměrně netypické jednotky – Flirt od Stadlera.

V Německu se člověk musí připravit na vyšší úroveň pedantství a byrokracie, ale i tak jsem stihl oběhat všechny vstupní formality (převzetí koleje, nahlášení na rektorátu, zápis) během jednoho dne – večer už jsem držel v ruce semestrální jízdenku na MHD za nějakých 70 EUR, což byla drtivá většina částky školního poplatku. Déle pak trvalo obstarání základního vybavení koleje (lůžkoviny, nádobí), protože nic z toho k dispozici nebylo.

Vlak IC "Arkona" (Stralsund - Karlsruhe) se po mostě přes Warnow blíží k Rostocku, 10.11.2006 © Tomáš Kraus

Na trati do Berlína představuje dálkovou dopravu jeden pár ICE München – Berlin – Rostock - Warnemünde a zpět, zavedený v červnu 2007 po rekonstrukci úseku Rostock – Laage – odb. Lalendorf Ost. Tato trať byla během celého mého pobytu vyloučena a všechno jezdilo „odklonem“ přes Güstrow a Schwaan. Regionální vlaky tudy jezdí stále, obsluha těchto měst za mírné prodloužení jízdní doby stojí. Jde o linku RE5, vedenou v relaci Lutherstadt Wittenberg – Berlin – Neustrelitz – Rostock a také Falkenberg (Elster) – Berlin – Neustrelitz – Stralsund, kdy ve společném úseku Jüterbog – Neustrelitz vzniká prokladem spojů hodinový takt. Linka RE5 prochází Národním parkem Müritz s rozlehlými lesy a jezery, a protože ve slabě osídlené krajině jede vlak často až půl hodiny bez zastávky, funguje takřka jako dálková doprava, čili nějaké IC vlaky z Rostocku do Berlína nejsou zapotřebí. Používají se lokomotivy 114 DB a moderní čtyřvozové patrové soupravy, první typ označený jako „RE160“ (což odkazuje na maximální rychlost). Příměstské vlaky Rostock – Laage – Güstrow vozí třívozové motorové Talenty společnosti OLA.

Spolková země se sice jmenuje Meklenbursko-Přední Pomořansko, ale v textu používám pro zjednodušení pouze první část názvu – historické Pomořany zasahují na úzký pruh této země na východě (zbytek je ve dnešním Polsku) a vše ostatní je tedy Meklenbursko. V názvech meklenburských měst, vesnic a řek je často znát slovanský základ, který se vyznačuje například koncovkou –ow (čte se –ó), viz Güstrow, Teterow, Warnow, Grambow, Mirow či Hagenow. S trochou fantazie najdeme i Roztoky (Rostock), Křepelín (Kröpelin) a Těšín (Tessin). Se zdejší přírodou souvisí i častá koncovka –torf (slatě, rašeliniště), a protože Meklenbursko leží u moře, v názvech pobřežních měst a městeček se objevuje –münde (ústí), Seebad, Ostseebad či Ostseeheilbad.

Dvoukolejná trať do Warnemünde patří především S-Bahnu, zmíněném níže, ale kromě ICE z Mnichova se na ni dostanou další dva dálkové spoje. První je sezónní IC „Warnow“ z Lipska, který jede mimo Berlín po tradiční „endérácké“ relaci přes Magdeburg, Wittenberge a Schwerin. Každou sobotu a neděli do Warnemünde přijíždí RE „Warnemünde Express“ z Berlína (není značen jako RE5), vedený soupravou Bimzů s bistrovozem. Výše zmíněný noční spoj NZ „Saturn“ do Stralsundu, posbíraný ze tří různých vlaků ze západního a jižního Německa, mezitím odvál čas. Tento vlak přijížděl od Berlína do Rostocku s lokomotivami 115 DB v čele i na postrku a vezl mimo jiné patrový lůžkový vůz CNL.

Východní Němci říkají, že ti západní vydělávají více peněz, zatímco západní Němci tvrdí, že ti východní s těmi penězi akorát neumějí šetřit. Přitom slovíčko „šetřit“ (sparen) je alfou a omegou všech letáčků v obchodech s potravinami, protože zákazníci na to slyší. Je to snad ještě více „Lidlofilní“ národ než jsme my, běžně člověk u regálu s pečivem potká důchodkyni, jak přes brýle zjišťuje jestli houska stojí 0,15 nebo 0,16 EUR. V obchodech nás překvapilo, že je k sehnání mnoho značek českých piv (více než v některých našich řetězcích), a pár dnů po nastěhování už jsme „třicetšestkou“ – páteřní autobusovou linkou ve Warnemünde – vezli na kolej basu piva Louny. Běžně tu mají i vajíčka s bílou skořápkou a žlutým žloutkem, zatímco u nás tomu bývá naopak. Naproti tomu věc, co jsem nikde nesehnal a vozil jsem to z Čech, byl sirup - asi tu nejsou doma zvyklí pít šťávu.

Motorové Desiro DB na mostě přes Warnow u zastávky Rostock-Kassebohm, 10.11.2006 © Tomáš Kraus

V Rostocku je dále k vidění každou hodinu Desiro linky RE8 Wismar – Rostock – Tessin (RE stavící všude) a Desiro linky RB12 do nedalekého letoviska Graal-Müritz, které ve špičce zajíždí i do Bad Doberanu po trati na Wismar. Regionální linky v Meklenbursku, které přes Rostock nevedou, budou povětšinou přiblíženy ve druhém díle, teď zmíním pouze jednu, a sice RE4 Ludwigsfelde – Berlin – Wittenberge – Ludwigslust – Schwerin – Wismar, kde jezdí každou hodinu čtyřvozové „RE160“ s lokomotivou 114 DB. V krátkém úseku Wittenberge – Ludwigslust (přes hranici Braniborska s Meklenburskem) ovšem jede jen každý druhý vlak, což vlastně k žádné úspoře nákladů (personálu a souprav) nevede. Obecně velké soupravy RE4 vozí většinou vzduch, kromě nejbližšího okolí Berlína a úseku Ludwigslust – Schwerin, kde „za mě“ jezdívalo také několik posilových spojů denně jako přípoje k vlakům IC/EC. Pod názvem „Fliegender Schweriner“ je zajišťovala motorová jednotka 628 DB a na trase stavěly pouze v zastávce Schwerin Mitte.

Životní styl mladých lidí v Rostocku v sobě kombinuje nezdravé návyky ze západu i východu. K těm prvním patří například obliba rychlých občerstvení a chození do postele neumytý (sprcha ráno), k těm druhým třeba velká konzumace alkoholu a rozšířené kouření – dokud nepřijede S-Bahn, vyfukuje mládež na posledním schodě podchodu/nadchodu nikotinový kouř kolemjdoucím do obličeje, a při výstupu z vlaku už mají další cigaretu v puse a s otevřením dveří škrtají zapalovačem. Obecně východní Němci chodí ve volném čase málo ven – víkendová liduprázdnost menších měst je příznačná.

Z Prahy do Rostocku trvala v GVD 2006 cesta 8 hodin, a sice s přestupem na tehdy nově otevřeném berlínském hlavním nádraží z EC na přímý RE5. Posledním možným spojením z Prahy byla Vindobona v půl čtvrté (příjezd do Rostocku 23:35), v opačném směru se dala ráno stihnout Hungaria (odjezd z Rostocku v nekřesťanských 4:33) a nejpozdější možný odjezd byl ve 14:33. Počínaje GVD 2007 jezdí všechna česko-německá EC v obou směrech o hodinu dříve a přestup v Berlíně se tím rozvázal. Částečnou pomocí je použít z Berlína linky RE4 a RE1 objížďkou přes Schwerin, což zkracuje cestu z 9 hodin (v případě hodinového čekání na RE5) na „pouhých“ 8,5 hodiny s jedním přestupem navíc. Pokud vlak vyšší kvality pokračuje na Hamburg, je možné na RE4 přestoupit až ve Wittenberge nebo Ludwigslustu, přijde na to jestli je horší déle sedět v depresivním prázdném regionálu, nebo na něj déle čekat na peronu.

Samozřejmě jsem si při každé cestě vyzkoušel přestup v jiných stanicích, od berlínských nádraží Hbf a Spandau přes Wittenberge a Ludwigslust až po Schwerin a Bad Kleinen. Jednou nám také odklonili sudou Vindobonu přes Stendal (málokdy se dá ve voze ÖBB jet po rekonstruované trati směr Hannover a po podstatně horší trati na Wittenberge) a jednou jsem se ze zvědavosti odklonil sám přes Leipzig a Lutherstadt Wittenberg s použitím ICE. Každá ze stanic má svou atmosféru – Wittenberge představuje přesvětlené liduprázdné moderní perony, Ludwigslust je taková typická východoněmecká rychlíková stanice, a Bad Kleinen je výletem do železniční historie v podobě mohutné kamenné budovy uprostřed kolejiště s nizoučkým podchodem, podepřeným ocelovými traverzami. Největší úzkost jsem ale zažil za GVD 2006 při přestupu v nové stanici Berlin-Gesundbrunnen, kde eskalátory z nástupišť ústí na velké parkoviště a nic víc tam není. Nutno dodat, že tehdy teprve začínala rekonstrukce tratě Dresden – Berlin, která povětšinou neoplývala žádnými závratnými rychlostmi – nejtragičtější to snad bylo za Weinböhlou, kde se klimatizované EC šinulo nějakou padesátkou, zatímco po vedlejší trati na Leipzig (souběh je tam několik kilometrů) kolem svištěly ICE. Navíc než vlak vjede do rozlehlých braniborských lesů, není v zemědělské krajině příliš na co se dívat, snad jen na mimoúrovňová křížení tratí u stanic Grossenhain, Elsterwerda a Doberlug-Kirchhain.

Pláž ve Warnemünde, 19.10.2006 © Tomáš Kraus

Dnes se dá od prvního ranního EC „Johannes Brahms“ (Praha hl.n. 6:31) do Rostocku dostat přes Schwerin ve 14:51, poslední spoj je EC „Vindobona“ (Praha 14:31, Rostock 22:51). Zpět jede první vlak v 5:05, kdy se stíhá EC „Vindobona“ (Praha hl.n. 13:27), v 13:07 je potřeba odjet na poslední denní EC „Alois Negrelli“ (Praha 21:27). Pak ještě existuje možnost odjet v 16:34 linkou RE5 přes Neustrelitz do Berlína a odtud vlakem EN „Metropol“ s příjezdem do Prahy v 0:27. Tento vlak jezdí od GVD 2009, v předchozím GVD 2008 žádné takové spojení nebylo, a v GVD 2007 se dal použít zajímavý rychlík „Galileo Galilei“ (Dresden – Bratislava). Ten odjížděl z Drážďan v EC-taktu ve 21 hodin, takže z Rostocku se jelo v 15 hodin přes Schwerin, a dále do Drážďan s použitím taktového IC Hamburg – Dresden.

Na Galilea rád vzpomínám - tímto bizarním vlakem jsem jel vícekrát, protože ve druhé půli semestru jsem často jezdil domů večer. Německý „bastard“ 180 DB vezl dva vozy Beer ZSSK, lehátko MÁV a lůžka MÁV, ČD a ZSSK – ačkoliv všechny čtyři noční vozy měly být „mz“, obvykle aspoň jeden z nich nebyl (pokaždé jiný). V Drážďanech stál u peronu 4, což je kusá kolej na „pražském“ zhlaví za mostem, čili přestup obnášel delší procházku. Nástupiště tehdy ještě nebylo dokončeno, takže se do mezinárodního vlaku nastupovalo ze štěrku, trávy či sněhu při absenci osvětlení. Na zpožděné přípoje Galileo poslušně čekal, což bylo v zájmu tak asi dvou cestujících – v pracovní dny v zimě byly vozy Beer prakticky prázdné, v létě pak bylo lépe. Protože pro DB byl tento spoj vlastně bezvýznamný, nechaly ho čekat i když IC z Hamburku si přivezlo třeba půlhodinovou sekeru. Lůžko ZSSK mělo pak v Praze celkem ostrý přepřah, a proto byl v roce 2007 slavný Excelsior opožděn často nepřímo kvůli výlukám v Braniborsku a podobným „relevantním“ příčinám ve vnitroněmeckém provozu.

S-Bahn Rostock je tvořen třemi linkami, ovšem skutečný S-Bahn připomíná jen linka S1 Rostock – Warnemünde. Její základní takt je 15 minut (ve špičkách 10), ve zcela okrajových dobách 30 minut. Lokomotivy 143 DB Regio zde tahají či sunou tři patrové vozy (vložené DBuza a řídicí DABuzfa), tj. tytéž „Honneckerova patra“, co do roku 2007 byla k vidění například v Schöně na drážďanské S1 (ovšem i v S-Bahn Rostock teď už také dochází k obměně vozového parku). Dvoukolejná trať vychází ze stanice Rostock Hbf a následují první dvě zastávky (Parkstrasse a Holbeinplatz) v urbanizované části města s přímým přestupem na tramvaj. Nástupiště stanice Rostock-Bramow leží na zhlaví seřaďovacího nádraží, kam ústí mnohé vlečky, a další je zastávka Rostock-Marienehe, kde kromě bezprostředního přestupu na tramvaj není vůbec nic. Po kratší jízdě mezi křovím se vlak dostává do severních sídlišť Evershagen, Lütten Klein a Lichtenhagen – škoda jen, že trať vede po jejich východním okraji a tudíž v rozumné docházkové vzdálenosti všech tří zastávek leží jen něco.

S-Bahn směr Warnemünde v úseku Rostock Hbf - Rostock-Parkstrasse, 19.1.2007 © Tomáš Kraus

Mezi Rostockem a Warnemünde jede vlak asi kilometr nezastavěným územím, až přes rozpadlé výhybky přijede do zpustlé stanice Warnemünde Werft se zarostlým ranžírem, ležící rovněž poněkud na okraji zástavby, resp. mezi koncem obce a loděnicí (německy Werft). Do koncové stanice Warnemünde už je to jen kousek cesty podél zálivu, nádraží tvoří několik nízkých cihlových domečků a z obou stran jsou kusé koleje. Moře začíná hned za zarážedlem a do centra Warnemünde stačí jen přejít po můstku přes vodní kanál.

Chcíplá medúza – symbol podzimní procházky po baltské pláži. Každý odliv po sobě zanechá stovky vyplavených medúz a ty se začnou na písku rozkládat. Přestože je 99% jejich těla tvořeno vodou, na 99% těch kousků rosolu není příjemný pohled, nemluvě o tom, když se člověk prochází bos a nedívá se pod nohy. Přítomnost medúz (die Qualle) nám ovšem nebránila v tom, abychom se v moři vykoupali, přestože jsme za každý stupeň Celsia děkovali (pořád lepší 15°C než 14°C). Nicméně někteří Němci se chodí ve Warnemünde koupat celoročně, a jak je u nich zvykem, mnohdy si vystačí bez plavek a nikomu to nevadí.

Linka S2 Warnemünde – Rostock – Güstrow vytváří spojení do nedalekého Güstrowa každou hodinu, o víkendu jen po dvou hodinách. Hned za hlavním nádražím v Rostocku vyjede z města a na další trase (po trati kudy jezdí RE5 na Berlín) příliš zástavby nepotkává. Významnějším bodem je pouze odbočná stanice Schwaan. Spoje jezdí mezi Rostockem a Warnemünde začleněné do taktu linky S1 a soupravy jsou stejné. Nejpodivnější S-Bahn je linka S3 Rostock Hbf – Rostock-Seehafen Nord, která jezdí každou hodinu po trati vedoucí k zámořskému přístavu. Vlak přejede Warnow a za zastávkou Rostock-Kassebohm odbočí na sever, po cestě míjí rozsáhlá seřaďovací nádraží a končí na opuštěném dvoukolejném „terminálu“. Celá trať je elektrifikovaná, ale kvůli mizivé poptávce (trať vede v podstatě stále vně obytné zástavby) postačuje motorové Desiro. V plánu je prodloužení tratě k samotnému přístavišti trajektů.

Obě lodě nasazené na přívoz z Warnemünde na Hohe Düne odrážejí od břehu, 9.10.2006 © Tomáš Kraus

Rostock a okolí leží v integrovaném dopravním systému VVW (Verkehrsverbund Warnow), plošně rozděleném na tarifní zóny. Zóny 1 – 6 jsou městské, zóny 7 – 18 příměstské, obklopující aglomeraci v kruzích (vlastně půlkruzích, na moři MHD není). Zóny 1, 2 a 3 pokrývají městské oblasti Rostocku a Warnemünde. Zóna 4 je přívoz mezi nádražím ve Warnemünde a protilehlou čtvrtí Hohe Düne, tj. u samého ústí řeky Warnow do moře. Dvě lodě jezdí prakticky kyvadlově, vyrážejí z obou břehů proti sobě hned jak naloží cestující a auta, pokud jim ovšem zrovna nekříží cestu nějaká zámořská loď. Zónu 5 jsem za celý půlrok nenašel (možná se tak bere Warnowský tunel) a zóna 6 je druhý přívoz (bez přepravy aut), který jezdí do čtvrti Gehlsdorf naproti centru Rostocku a má dvojí trasu. Zatímco v pracovní dny pluje z Gehlsdorfu každých 20 minut přímo naproti do přístaviště Kabutzenhof, ležícího poblíž tramvajové zastávky, o víkendech zajíždí po zátoce až do městského přístavu na Schickmannstrasse přímo u historického jádra Rostocku, což akorát stíhá v intervalu 40 minut.

Poznávací procházku Rostockem je možné začít výstupem z tramvaje na zastávce Steintor nebo Neuer Markt. Kamenná brána (Steintor) je součástí bývalých městských hradeb, dnes stojí o samotě na kousku pěší zóny. Z náměstí Neuer Markt, kde stojí zajímavá budova radnice, vychází hlavní tepna historického jádra, jménem Kröpeliner Strasse. Tato živá ulička s mnoha obchody prochází přes centrální trojúhelníkové náměstí Universitätsplatz a na jejím opačném konci stojí Kröpeliner Tor, další kamenná brána bývalého opevnění. Pozůstatek po příkopu je vidět na nedalekém Schröderplatz. Od brány se dá jít do městského přístavu a podívat se na panorama města z jednoho z přístupných mol. Kolem vystavených železničních vozů DR na zbytku kolejí vede chodník k dominantě přístavu, kterou je vysoká sýpka. Zde je možné odbočit od vody a projít kolem dvou zajímavých gotických kostelů, Petrikirche a Nikolaikirche, což už je opět nedaleko brány Steintor. Nedaleko odtud je ještě jedna zajímavost, a sice říční lázně, kde jsou na březích a ostrůvcích naskládány malé dřevěné domečky, kde se přímo ze dveří chodí rovnou do řeky Warnow (kousek před rozšířením řeky do Rostocké zátoky).

Páteří městské dopravy je tramvajová síť, která po roce 2000 doznala velkého rozvoje. Výchozím stavem z dob socialismu bylo obratiště před nádražím, odkud vedla trať okolo centra na Doberaner Platz a dále do čtvrti Bramow (vozovna) resp. k ZOO a hřbitovu, další trať odbočující u Steintor napojovala sídliště na východě. Trať z Bramowa byla postupně prodlužována na sever, nejprve k zastávce Marienehe (2000), a dále do sídlišť Evershagen (smyčka Thomas-Morus-Strasse), Lütten Klein (smyčka Rügener Strasse) a Lichtenhagen (smyčka Mecklenburger Allee). Tam dospěla v roce 2003, kdy byla zároveň otevřena trať do sídliště Südstadt (konečné zastávky Südblick a Mensa) se zajímavým stavebním prvkem - obratiště u nádraží bylo zrušeno a tramvaj nyní vede pod nádražím v podzemí, prochází pod staničním podchodem a zastávka Hauptbahnhof má s některými nástupišti přímé výtahové spojení. Završením rozvoje bylo v srpnu 2006 otevření nové spojky „City-Süd-Linie“ mezi Doberaner Platz a hlavním nádražím, kterou poté ihned využily i některé linky jako odklon kvůli navazující dvouměsíční výluce Lange Strasse. V úseku Steintor – Schröderplatz jezdily autobusy SEV (Schienenersatzverkehr, náhradní autobusová doprava) s přesvědčivými nápisy „Ich bin eine Strassenbahn“ (Jsem tramvaj).

Tramvaj T6 s vlekem na náměstí Doberaner Platz, 19.1.2007 © Tomáš Kraus

Do Warnemünde turisté jezdí za plážemi a nikoliv za památkami – z nich stojí za zmínku jen historický maják, který v sezóně funguje jako rozhledna. Lodnímu provozu dnes slouží dva menší majáky na koncích přístavních mol, k nim je také možné dojít. Mezi centrem městečka a nádražím leží vodní kanál Alter Strom, kde kotví mnoho lodí a lodiček – některé nabízejí možnost projížďky, jiné prodej ryb a kalamárů přímo na palubě. Kdo se nechce procházet po pláži nebo ochutnávat ryby, může přejet trajektem na Hohe Düne a udělat si poklidnou procházku přes rašeliniště Rostocker Heide, kterou je možné zakončit v letovisku Graal-Müritz.

Po kolejích je vedeno 6 tramvajových linek (ne všechny jezdí celodenně a celotýdenně, např. z linek 3 a 4 jezdí vždy jen jedna) a běžný interval tramvají je v pracovní dny 12 nebo 15 minut, v sobotu 20 minut a v neděli 30 minut. Většinu spojů zajišťují plně nízkopodlažní tříčlánkové tramvaje Duewag NGT6, ale v pravidelném provozu jsou ještě poslední vozy ČKD T6A2D, které pokrývají v pracovní dny linku 1 (o víkendu se ukrývají ve vozovně Bramow). Také tyto spoje jsou bezbariérové, protože tatrovácká tramvaj veze nízkopodlažní vlečný vůz typu 4NBWE. Na autobusových linkách, označených dvoumístnými čísly, které doplňují tramvajovou síť, jsou v provozu nízkopodlažní vozy Mercedes a MAN, převážně kloubové.

Když už tramvajová doprava, tak rychlá, bezbariérová a atraktivní – tramvaj až na výjimky jede po vlastním tělese, všechny zastávky mají nástupiště v úrovni podlahy vozidla a (nejen) v přestupních uzlech jsou světelné informační tabule s nejbližšími odjezdy. Na řadě míst jsou trvale instalovány kolejové spojky, pravidelně se používají u některých smyček, které se projíždějí pravotočivě. Oproti našim zvyklostem se hlášení příští zastávky odehrává uprostřed mezi zastávkami, tedy každý název pouze jedenkrát, a zároveň se hlásí i čísla linek, na které je přestup. Totéž se zobrazuje také na displejích ve vozidlech.

Autobus náhradní dopravy při výluce Lange Strasse před radnicí na Neuer Markt, 7.10.2006 © Tomáš Kraus

Běžný denní provoz končí ve 20 hodin, od té doby do půlnoci jezdí pouze tramvaje linek 1, 3 a 5 a vybrané autobusové linky s tím, že na sebe čekají v přestupních uzlech. Po půlnoci začíná noční provoz v podobě autobusových linek F1 a F2, kde F znamená Fledermaus (netopýr). Jejich přestupní uzel, označený netopýrem, je na Saarplatz, a zatímco v pracovní dny končí kolem čtvrté ranní, v neděli jsou „netopýři“ k vidění až do osmé hodiny, protože tramvaje dříve nevyjedou.

V Německu se na technickou vysokou školu chodí 3,5 roku a pak následuje praxe před diplomkou. Pro nás jako páťáky byly předměty pro třetí a čtvrtý ročník víceméně opakováním, a tak jsme mohli alespoň lépe nasát svérázné německé technické názvosloví. Protože v našem oboru (elektrické pohony) bylo v ročníku jen 3-5 studentů, byl jsem já s Pavlem často téměř v přesile. Němci si dost potrpí na teorii, proto se na většině hodin odvozovaly vzorce (nejen na přednáškách, ale i na cvičeních) a laboratoře byly odděleným předmětem, který jsme neměli. Němčinu jsem tedy ve škole spíš poslouchal, a ve větším rozsahu jsem ji aktivně použil až při zkouškách. Protože jsme celý semestr nestrávili jen ve škole, bude následovat druhá část článku, popisující naše výlety po severním Německu. 

Odkazy:

1. Železniční mapa Německa (Thorsten Büker – Railway Maps)
2. Mapka regionálních linek v zemi Mecklenburg-Vorpommern (DB)
3. Mapka regionálních linek v zemi Brandenburg (DB)
4. Plán MHD v Rostocku a Warnemünde (VVW)
5. Plán dopravy v oblasti Verkehrsverbund Warnow (VVW)
6. Oficiální stránky Rostocku a Warnemünde