Ohlédnutí za peážní dopravou v Trojzemí

13.11.2010 8:00 Václav Vyskočil

Ohlédnutí za peážní dopravou v Trojzemí

Na pomezí tří států, České republiky, Spolkové republiky Německo a Polska, se nachází několik tratí, na nichž je provozována peážní doprava. Vlaky ČD jezdí na trati mezi Libercem a Varnsdorfem, po území Polska přes Porajów a území Německa přes Zittau. Podobně vlaky německé (v současné době SBE) mezi Zittau a Seifennersdorfem jezdí přes český Varnsdorf.

 

 

 

Naše peáž využívá bývalé Žitavsko – Liberecké dráhy uvedené do provozu 1.12.1859, která byla 1.1.1905 zestátněna. Ale i po osamostatnění našeho státu zůstala tato dráha v majetku Saského státu, a tak se stala od dubna 1920 jedinou německou tratí na území ČSR a zůstala jí až do skončení druhé světové války. Hraniční přechod pro zboží byl za první republiky v Liberci. Pro cestující v pohraničním styku byla celní kontrola v Zittau, zatímco pasová kontrola byla v Hrádku nad Nisou. Pro cestující z Liberce do Varnsdorfu byly řazeny přímé vozy, tyto vozy byli na území Německa uzavřeny a uzamčeny a nebyl v nich vykonávána celní ani pasová kontrola.

Po druhé světová válce byla stanovena nová hranice mezi Německem a Polskem, na Nise a Odře a peážní i mezinárodní byla v květnu 1945 zastavena. Tím se dostala část peáže na Polské území, kde byla až do roku 1966 obsazená odbočka a vlečka Porajów, která byla obsluhována náležitostmi PKP přes Zittau. Dohody o provozu vlaků mezi Hrádkem nad Nisou a Varnsdorfem bylo dosaženo ve smlouvě z 30.12.1950. V ní byli stanoveny podmínky pro provoz vlaků ČSD Hrádkem a Varnsdorfem přes Zittau a pro průvoz vlaků DR z Grosschönau do Seifhennersdorfu přes Varnsdorf. Přímé peážní vlaky mezi Libercem a Varnsdorfem začali jezdit 1.4.1951. Osobní hraniční přechod v Zittau byl otevřen teprve 6.4.1977, výstup a nástup cestujících do peážních vlaků byl v Zittau povolen od 23.5.1982.

Po roce 1945 nebyl obnoven ani peážní provoz DR na trati z Grodchönau do Seifhennersdorfu přes Varnsdorf. Cestující z Zittau do Seifhennesdorfu tak museli jet přes Oberoderwitz a přestupovat v Eibau. Cesta se tak prodloužila z 5 km na téměř pětinásobek. 30.12.1950 byla uzavřena výše zmíněná dohoda a 12.2.1951 byl zahájen provoz vlaků přes Varnsdorf a Varnsdorf staré nádraží. Osobní hraniční přechod ve Varnsdorfu byl otevřen teprve později. Na území SRN se v současné době objevují pouze motorové vozy řady 810. V minulosti jsme se zde mohli setkat s motorovými lokomotivami řad 750 a 753 a motorovými vozy řad 810, 830, 852 a 853 a před nimi motorovými vozy řady M 131.1 a parními lokomotivami různých řad, v posledních letech provozu parní trakce především řady 556.0. Nákladní doprava zde v současnosti není provozována.

Na peáži přes Varnsdorf se v současné době můžeme setkat z motorovými vozy dopravce SBE. V minulosti zde kralovaly parní lokomotivy řad 86 a 52 DR, v pozdější době především motorové lokomotivy řad 110 a 112 DR. V současnosti na těchto tratích provozují dopravu ČD a také společnost Railtrans (resp. Hochwaldbahn – HWB), která oproti vlakům ČD umožňuje výstup a nástup i ve všech stanicích na cizím území. Nicméně při nástupu na území SRN se musí ve vlacích společnosti Railtrans platit jízdné v eurech, což je určitě důležitá poznámka pro všechny cestovatele, kteří by chtěli použít tohoto vlakového spoje. Společnost Railtransport, ale uznává jízdenku Libnet, na kterou lze v těchto končinách velice levně cestovat. Na trati Varnsdorf – Zittau – Liberec České dráhy provozují šest párů vlaků a soukromý dopravce Railtrans (resp.HWB) o jeden pár vlaků méně.

Další peáž poblíž Žitavy nalezneme na hranici mezi Německem a Polskem. Leží na trati Zittau – Hagenwerder – Görlitz. Tato peáž vznikla po druhé světové válce v souvislosti se vznikem nové hranice na řekách Odra a Nisa mezi Německem a Polskem. Tato původně německá trať prochází totiž několikrát střídavě územím Polska a Německa. Na Polském území leží stanice Krzewina Zgorzelecka (před válkou Ostritz), kde dokonce vlaky DR zastavovali pro výstup a nástup německých cestujících z městečka Ostritz. Odtud vedla do tohoto městečka lávka používaná pouze k tomuto účelu. Po roce 1990 na této lávce vznikl hraniční přechod, v současné době je zde volný pohyb osob, a není problém zde vystoupit a nastoupit do vlaku i z území Polska. Zároveň byla po této trati vedena peážní doprava PKP v úseku Krzewina Zgorzelecka – Porajów přes Žitavu. Dalo by se též říci že na této trati peážují i vlaky PKP, jelikož v úseku Kzewina Zgorzelecka – Turoszow několikrát překračují řeku Nisu, a tak se střídavě objevují na území Polska a Německa.

Poslední peážní tratí v tomto regionu je trať DB v úseku Neusalza - Spremberk – Taubenheim vedoucí přes území ČR. Na této trati se nenachází žádná služebna ČD. Tato trať byl vždy používána pouze pro provoz vlaků DR (nyní DB). V blízkosti této tratě se do konce druhé světové války nacházela obec Fugau (Fukov). V tomto místě se dají dobře fotografovat vlaky DB dnes vedené výhradně motorovými jednotkami Desiro ř. 642 DB, nebo RegioSwinger  ř. 612 DB. Přístup je po silničce z městečka Šluknov, kam jezdí vlaky z Rumburka. Všem můžu doporučit návštěvu těchto tratí, kterou lze rovněž spojit s návštěvou známých úzkorozchodných tratí s parním provozem Zittau – Kurort Oybin s odbočkou Bertsdorf – Kurort Jonsdorf.

A ještě malá poznámka k budoucnosti. Od nového GVD se nebude v úseku Liberec – Zittau – Varnsdorf již jednat o peážní provoz. Na základě společného zadávacího řízení na provozovatele veřejné železniční dopravy na trati Liberec - Zittau – Varnsdorf – Rybniště/Seifhennersdorf (DB 236/SŽDC 089) byl vybrán jeden železniční dopravce, a to společnost ARRIVA který bude zajišťovat dopravní obslužnost na území všech tří států moderními železničními vozidly. Současně se tímto také zefektivní provoz na trati tím, že dojde ke zrušení souběhů, které je v současné době způsobeno Nový dopravce, který zvítězil ve výběrovém řízení, bude provozovat vlaky na trati Liberec - Zittau – Varnsdorf, Rybniště / Seifhennersdorf od prosince roku 2011 do prosince 2021.

Titulní snímek: VT42 HWB jako Os 83086 v Chrastavě dne 14.8.2007 © Václav Vyskočil

Galéria

Súvisiace odkazy