Reportáž ze šuplíku: Když se na lokálkách slavilo (trať 047)

20.1.2011 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

V současné době zastavování osobní i nákladní dopravy na místních tratích a jejich následného rušení možná neuškodí ohlédnout se do časů relativně nedávných, kdy naše lokálky nejen žily svým docela rušným všedním životem, ale také občas slavily nějaké to kulaté nebo půlkulaté výročí. Jako třeba ta z Trutnova do Teplic nad Metují, když jí bylo 95 let.

Nápad na postavení pohraniční spojnice.odbočné větve Jiho-severoněmecké spojovací dráhy (Süd-Norddeutsche Verbindungsbahn - SNDVB) Jaroměř - Trutnov s tratí Rakouské společnosti státní dráhy (k. k. privilegierte österreichische Staatseisenbahn-Gesellschaft – StEG) Choceň - Otovice zastávka (resp. její částí, vedené dnes pod číslem 026) se formoval sice už v posledních letech 19. století, avšak k jeho realizaci došlo až v roce 1906, kdy byla zahájena stavba Místní dráhy Teplice – Poříčí – Trutnov (Lokalbahn Wekelsdorf–Parschnitz–Trautenau – WPT), dnes ovšem známé jako trať Trutnov - Teplice nad Metují. 31,9 km dlouhá jednokolejná trať s jedním tunelem byla dokončena o dvě léta později a slavnostně otevřena dne 24.9.1908, byť ne bez problémů, které zachytila obecní kronika.

Lokálka byla v držení soukromých akcionářů a provoz na ní zajišťovaly na účet vlastníka státní dráhy, do roku 1918 rakouské, poté československé. Svůj soukromý charakter si přes opačné snahy československého státu udržela až do roku 1940, kdy byla zestátněna, ovšem Německou říší, na jejímž území tehdy ležela. Podrobnější informace o jejích osudech od prapočátků až do nedávné současnosti najdete na neoficiálním webu lokomotivního depa Trutnov a další zajímavosti na už jednou odkázané oficiální stránce adršpašské. Přiznám se, že když jsem objevil někdy v půli srpna roku 2003 na internetu pozvánku na oslavy 95. výročí provozu na této lokálce, věděl jsem o ní pramálo. A tehdy jsem ani po ničem nepátral, pro mou potřebu zcela postačoval letáček, který jsem získal při akci samotné.

Pochopitelně, v té době jsem ještě nikam nejezdil se záměrem své zážitky kdesi prezentovat a kořenit dodatečnými informacemi. A bohužel jsem ani své cestování nijak zvlášť podrobně fotograficky nedokumentoval. Ono tomu bránilo také mé vybavení, spočívající v dnes už směšné krabičce od Kodaku s rovněž pobaveníhodnou kapacitou jejího elektronického paměťového média. Což mi navíc poněkud znesnadňuje i samotné psaní této retrospektivní reportáže, protože v paměti své biologické mám za těch pár let přece jen už nějaký ten prázdný sektor. A jen s podporou jakéhosi uchovaného záznamu povahy fyzické mohu dovodit, že jsem z hlavního nádraží královéhradeckého na to trutnovské dorazil na palubě víkendového R 1484 Sněžka a hned se zaměřil na to, co mne tam přivedlo.

Čímž byla parní mašinka. Tedy lépe řečeno dvě, protože kromě velkého býčka 423.009, jenž byl hlavní postavou na jevišti oslav, se tam vyskytoval také kafemlejnek 310.0134, který hrál svou roli v představení zcela jiném, laděném do stylu country. Jen zcela náhodou jsem při hledání dalších informací k oslavám trati narazil v jakési diskusi na zvěst o tom, že z trutnovského hlavního nádraží v onu sobotu vyrazí parní vlak do Královce (a posléze i do Malých Svatoňovic) se skupinou Star West a milovníky jejích produkcí. To bylo ostatně také důvodem dost zásadní změny mých původních plánů, protože v zájmu setkání s onou roztomilou mašinkou jsem zavrhl původní záměr jet oslavovat rovnou do Teplic nad Metují, které byly centrem všeho dění, a také se utvrdil ve své účasti už v první jeho den.

310.0134 v čele ještě nerozřazené soupravy osobních vozů © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zatímco mašinka malá spokojeně odfukovala a poklidně čekala na svůj westernový úkol, ta větší byla obklopena omontérkovanou skupinou čím dál víc umaštěných opatrovníků, kteří řešili akutní problém s její ojnicí, jenž jí byl patrně schopen zabránit v plnění svěřené úlohy. Nicméně zdálo se, že nezbytné práce zdárně pokračují, takže jsem od jejich pozorování pro tu chvíli upustil a ohlížel se po něčem dalším, co by nemělo optice mého fotografického šidítka uniknout. A nemusel jsem pátrat někde daleko, protože na opačném konci téže soupravy zářilo cosi oranžového. Při bližším ohledání vyšlo najevo, že jde rovněž o historické vozidlo, byť trakce motorové a původu tak trochu exotického. Šlo o původně vlečkový jaroměřský stroj „dederonské“ provenience s označením V 60-16995 (716.517-8).

V60-16995/716.517-8 pro postrk historického vlaku do Teplic nad Metují © PhDr. Zbyněk Zlinský

Bohužel jsem se, neznalý tehdy příliš příštího vývoje, fotograficky věnoval především oněm historickým vozidlům, která existují dodnes, a opomíjel ta, která spěla postupně ke svému zániku, či spíše transformaci. Mám na mysli na kolejích nádražních či v blízkém depu se vyskytující tehdy ještě vcelku běžné motorové vozy řad 852 a 853, které teprve postupně procházely přeměnou v katry řady 854. A jen příležitostně jsem zachycoval také jiné jevy v tehdejším provozu na trutnovském nádraží. Neunikl mi pochopitelně „šílený osobák“ do Jaroměře, složený ze dvou brejlovců, hydry a jejího přípojného vozu. A samozřejmě ani vozidla společnosti Viamont, obsluhující její trať mezi Trutnovem a Svobodou nad Úpou. Z nich mne upoutalo hlavně malé lego, poněkud komicky řazené na postrku orchestrionu.

704.401-9 a 810.205-5 spol. Viamont jako Os 15711 ze Svobody nad Úpou © PhDr. Zbyněk Zlinský

Mezi tím vším byla 423.009 opravena a spolu s oběma dalšími historickými lokomotivami se rozjela k sestavování obou vlaků. Dokončení posunu jsem ale vyčkat nemohl, protože jsem se musel vydat na druhý konec jubilující trati, k čemuž mi posloužil Os 15757 v podobě orchestrionovité. Cestou jsem tak byl odsouzen k pouhému sledování krajiny, aniž bych ji zvěčnil. Při průjezdu zastávkou Radvanice jsem mohl už jen uvažovat o tom, jak to v jejím kolejišti vypadalo v dobách, kdy zde stávaly hornické osobní vlaky a předávaly se vozy vytěženého uhlí i radioaktivních surovin. Ona zlatá éra nákladní dopravy na lokálce skončila dnem 31.3.1994, kdy byla tamní těžební činnost ukončena. A zůstal po ní jen okolí zamořující hořící odval, jehož sanace tou dobou pokračovala a o dva roky později byla před završením.

810.550-4 na Os 15760 Teplice n.M. - Trutnov při křižování v Radvanicích dne 21.5.2005 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Do Teplic nad Metují můj spoj dorazil necelou hodinu před plánovaným příjezdem historického vlaku, což mi dávalo dostatek prostoru k tomu, abych nahlédl na výstavku SPŽ Meziměstí (a tím za 10,- Kč získal vstupenku v podobě pamětní lepenkové jízdenky a také výše zveřejněný letáček s informacemi o trati) a pak si zašel do nedaleké prodejny koupit něco k posílení své fyzické podstaty. Při té příležitosti jsem zatoužil i po posílení psychična, neboť vyšlo najevo, že jsem ráno při nákupu jízdenky nedobrovolně zvýšil tržby Českých drah o 150,- Kč. Inu, paní pokladní se při vracení na velkou bankovku zmýlila a já si to nezkontroloval. Naštván na svou hloupost jsem se přemístil k tunelu, abych se u něj na svou osobu naštval znovu. To když jsem zapomněl zazoomovat a zmršil tak neopakovatelný snímek.

423.009 v čele historického vlaku z Trutnova vyjíždí z Teplického tunelu © PhDr. Zbyněk Zlinský

To mé zazmatkování bylo dáno mým nováčkovstvím – jak v obsluze relativně nového (a mého prvního digitálního) přístroje, tak v hromadném focení na trati, které jsem u toho tunelu zažil vlastně poprvé. Stejně jako následný davový úprk za vlakem na nádraží. Inu, člověk se prý pořád učí a celoživotní vzdělávání je nakonec heslem současné doby. Pravda, to si říkám dnes, onoho dne jsem však měl starosti jiné. Vláček se měl sice podle jízdního v teplické stanici zdržet 25 minut, ale přijel poněkud opožděn, a tak následný děj nabral poněkud rychlejší spád. Takže bylo třeba uvážlivě zaujmout fotograficky alespoň trochu použitelné místo k zachycení velkého býčka při objíždění soupravy a jejího následného odjezdu v roli zvláštního spoje do Janovic u Trutnova. Což se mi nakonec také víceméně podařilo.

423.009 a V60-16995/716.517-8 odjíždějí v čele vlaku Teplice nad Metují - Janovice u Trutnova © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když vláček odjel, oslavy pro mne prakticky skončily. I když jsem měl připraveny všelijaké variantní plány, při kontrole fotoaparátu vzaly za své. Paměťová karta byla prakticky zaplněna a nepatrná vestavěná paměť také už mnoho možností neskýtala. Takže jsem nějak (přiznám se, že si už nepamatuji jak) strávil onu více než hodinu a půl, která mi zbývala do odjezdu Os 5103 Meziměstí – Letohrad, jímž jsem se hodlal na cestě k domovu posunout do Týniště nad Orlicí. Ve skutečnosti jsem tímto způsobem jen zabil další čas, protože z Týniště jsem stejně mohl do Hradce Králové pokračovat až vlakem R 754 Meziměstí - Praha-Smíchov, kterého jsem mohl využít už z Teplic nad Metují. Ale aspoň jsem si při tom přestupu mohl v trafice koupit Dráhu, vyfotit čekajícího banána a ovšem i „mašinku, co mne vezla“.

714.206-0 v čele Os 5103 Meziměstí - Letohrad před odjezdem z Týniště nad Orlicí © PhDr. Zbyněk Zlinský

I když jsem v úvodu spojil, či spíše řečeno do kontrastu postavil, lokálky kdysi slavící s jejich současným útlumem, tato konkrétní trať doposud mezi ohroženými nefiguruje. I když ztratila svůj někdejší význam v nákladní dopravě, udržuje si své poslání v dopravě osobní, byť hlavně v té turisticky motivované, svázané zejména s neutuchající návštěvností Národní přírodní rezervace Adršpašskoteplické skály. Na druhou stranu je pravda, že o pět let později se na ní žádná oslava nekonala. A já jsem tudíž nemohl napravit, s už lepším vybavením a většími zkušenostmi, třeba ten nepovedený obrázek parní lokomotivy, vyjíždějící z Teplického tunelu. Zato mi nic nebránilo v tom, abych se později po trati číslo 047 vydal znovu a už podrobněji zdokumentoval stále ještě pestrá vozidla v PJ Trutnov.