2010 – Svět 1435 milimetrů – slovenské ozvěny

Ale i tak se něco podařilo. Především v rámci oslavy narozenin našeho webového portálu jsem se vypravil na cestu na východ. Následovalo i několik menších výprav, který byly podrobněji popsány a fotograficky připomenuty v jiných reportech. Z cesty na narozeniny ale zůstalo pár snímků, které myslím stojí za ohlédnutí. První tři připomínají společnou cestu a drobné fotozastávky, které jsme absolvovali od nástupu Pia na palubu modrého ropáka až do cíle na Štrbském Plese.  

Tradiční fotomísto je Milochov. Já jsem se tam 7. května minulého roku podíval poprvé.

Na vjezdu do Povážské Bystrice jsme ulovili manipulační vlak

A když už jsme se toulali - Bešeňová a tamější oblouky, kdo by odolal.

V den narozeninové jízdy tedy samozřejmě je řeč o 8. květnu 2010, mě po ránu čekalo překvapení. I když to tak večer nevypadalo, ráno se ozvalo pomyslné ťukání na okno a sluneční paprsky klepaly morseovkou: Dobrý den, já jsem sluníčko a budu dneska svítit. No, kdo by odolal. A protože já jsem neměl žádné akutní povinnost, naložil jsem taky Igiho a vyjeli jsme do slovenské šotomekky. Výsledkem bylo přátelské pokecání v trojlístku, neboť dvojici Shalomek a Igi shodou náhod doplnil na místě třetí muž s fotoaparátem, festo, aktivně fungující na dalším ze slovenských, (či rovněž už spíše federálních) webů. Strávili jsme na mezi v těsné blízkosti železné magistrály nemálo minut a doba, kdy hukot trakčních motorů pohlcoval klapání závěrek fotoaparátů, se nesla v debatě lidí, kteří sice zásobují jiné weby, ale i přesto spolu umí rozumně promluvit. Za toto setkání jsem náhodě, či vášní, která nás svedla, vděčný.  

První obětí se stala 163,111 na osobním vlaku

Po přesunu kousek dál od vjezdu stanice Štrba jsem spokojeně mlaskal při setkání dvou šestikoláků

Českotřebovský stroj vedl Excelsior

Z ranních úlovků bych připomněl ještě jedno dvojče. No a taky bych připomněl, jak si již třeba stálí návštěvníci mých reportů mohli všimnout, že ani tentokrát mi nebylo přáno zvěčnit odkryté vrcholy Vysokých Tater. Jak je jejich zvykem, zase se přede mnou ukryly.

Další částí úlovků z 8. května se vracím k narozeninové jízdě. nejprve setkání singrovky a delfína, následně i fotopózování pielsticku.

Fotopózování na odbočce na širé trati bylo jedním z bodů programu. Připomenu jej snímkem z jiné pozice, než pochází většina již odprezentovaných záběrů. Ne, že bych z břehu nad tratí néfotil. ale právě pro známost těch snímků volím jiný záběr.

A ještě jeden záběr, už z odjezdu na trať.

N8sledující den už byl ve znamení návratu domů. Už ne sluneční paprsky, ale hustá mlha ráno ovládla pohled z okna stanice Štrbské Pleso. Cestou dolů na Štrbu se sice mlha ztratila. O počasí z předchozího dne jsem si ale stejně mohl jen nechat zdát. I tak jsem se ještě jednou vrátil na stejjné místo jako předchozí den a snímky ukázal, jak totéž může být vlastně úplně jiné.

V tomto případě už bylo naprosto zbytečné přemýšlet, že bych měl do snímku dostat i tatranské štíty. Opravdu to nemělo smysl řešit.

Zastavil jsem se ještě kousek pod Štrbou. I když jsem věděl, že senzační snímek nepořídím, nevzdával jsem se. Aspoň něco, řekl jsem si. 

Byl to zvláštní rok, ten rok 2010. I když se po Slovensku toulám rád, nějak mi to nevycházelo. Supervolební rok na české politické scéně a spousta dalších věcí, to vše nepřálo cestovatelským plánům. A když už se schylovalo, že bych přeci jen mohl vyrazit, dopřál jsem si nějakou nehodu a místo cestování skuhral doma s naraženými žebry. Prostě, smolař. MOžná i proto doháním pisatelské resty pro web až teď. A taky se snažím si vzít ponaučení. Letos se zatím snažím udělat si čas a vyjet na výlet. I když pravda, není to vždy bez následků. Ale o tom, jak jsem si (opět) pochroumal žebra, tentokráte v Rakousku, už jsem přeci psal.