Pendolinem poprvé a naposledy. Zatím...

Psal se rok 2005 a autorka oné výše uvedené žvatlavé zkráceniny nebyla ještě na světě, když nám Pendolino začalo jezdit ve zkušebním provozu s cestujícími. Jednotka číslo 003 najížděla mezi stanicemi Praha Masarykovo nádraží a Děčín hlavní nádraží svou tehdejší denní porci kilometrů na páru rychlíků 772/777. A já tehdy u toho chtěl být. Tak nějak jsem tušil, že podobnou příležitost už nebudu mít a napříště se omezím na obdivování toho „italského zázraku“ spíš jen zvenčí, než bych si užíval jeho interiéru.

Vlak to moc nepřipomíná (682.004-7 na SC 10017 dne 27.6.2009) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Onoho dvacátého májového odpoledne jsem s Veronikou vyrazil Košičanem do Prahy, kde jsme měli domluvený nocleh a nachystané místenky na sobotní výlet do Děčína. Večer po příjezdu do hlavního města se nesl v duchu pokojné debaty s příbuznými Veroniky a ladění sobotního ranního odjezdu na Masarykovo nádraží. Prosadil jsem dřívější odjezd s krátkým zastavením na nádraží hlavním a nelitoval jsem toho, jak je vidno v galerii.

429.996 neboli 354.7152 postává na pražském hlavním nádraží © Radek Hořínek

Pak následoval pěší přechod na Masaryčku a mohlo se vyrazit. V 10:26 v sobotu 21.5.2005 se jednotka číslo tři coby R 772 dala do pohybu a my pomaloučku opouštěli Prahu. Nejprve podél Vltavy a poté podél Labe jsme směřovali v slušně nacpaném vlaku do cílové stanice ve městě Děčín. Cesta ubíhala v pohodě a v jejím průběhu se z vlakového rozhlasu ozvalo, že jedeme rychlostí 160 km/h. Po přijetí do stanice Děčín hl.n. nás čekalo další překvapení.

475.179 se na hlavním nádraží děčínském nefláká © Radek Hořínek

Stanicí popojížděla Líza 475.179. Kdo by odolal fotce černé historie a moderního zázraku. Veronika rozhodně ne a spokojeně využívala čas mezi příjezdem a odjezdem našeho vlaku. Já se věnoval kromě Lízy provozu normálnímu a prohlídce zmodernizované stanice. Necelé dvě hodiny jsme pobyli ve městě, kam jsem se vrátil po 18 letech. Ve 13:57 se rychlík číslo 777 vydal zpět ku Praze.

„Co že je hezčí mašina?“ © Veronika Kluková

V Praze na Masarykově nádraží jsem vylezl z vlaku celý rozlámaný. Pozvolna jsme se vydali k metru na hlavní nádraží a když jsme tam došli, projelo Pendolino směrem na ONJ. My jsme sedli na krtka a vydali do místa našeho dočasného působiště, které jsme následujícího dne dopoledne opustili a vyrazili zpět k domovu, do metropole Hané, nesoucí jméno Olomouc. Plni vzpomínek nejen na pokrokové cestování.

Veronika a šlapací drezina - pomalá, ale blbovzdorná (ta drezína) © Sylva Slezáková

Od té doby jsme ani jeden z nás Pendolinem nejeli. Nějak nás to neláká. Snad ale jednou s dcerou Radkou si výlet jejím pidinem třeba do Prahy uděláme.

Titulní snímek: Veronika 001 a Pendolino 003 v Děčíně © Radek Hořínek