Varování Valacha: Nejezdite z hlavama ven z okna!

No naštěsti do stofky ně eště nejaký ten pátek scházá, ale skušenosti mám a o pár postřehú sa s vama podělím.

Tož zima byla letos taková jalová, sem tam mrzlo sněhu málo, ale jak sa říká mráz ani Valacha nespálí, a tak sem sa vám vydal na cestu vlakem do Prahy a jak sa ten vlak rozjel, tak sem začal přemýšlat nad tým, že vlastně spominám na jednu cestu, když eště naše nádraží na Vláře brázdil rychlík „Moravan“ z Trenčína do Prahy a jak jednúc sem s ním jel, skoro celú cestu z hlavú vystrčenú z okna.

Ale popořádku, byly Velikonoce, byla neděla a všecko, co mělo ruky nohy bylo v Nemšovej na zábavě. Tož tam sa jelo osobákem, co jel z Brna a ráno sa vracal zase do Brna, a už tam, jak na nastúpilo, byl problém. Cérka, co cvakala jízdenky, říkala mokré a ožralé ráno nevezem, tož sem sa zamyslel a bylo ně hned jasné, že mokré budú cérky a ožralí budem šeci, ale zas taká mokrá cérka...

Vlárské cérky majú (jak paní výpravčí) na rodnej hrudě makat a né v Nemšovej trdlovat

No poďme dál. Vlak si to vyprašoval směrem do Nemšovej a už sa chystaly scénáře oblevání cérek na zábavě. V Nemšovej sa z vlaku vysedlo a jak sa řiká, šlo sa na podkladky. To je pár pif před příchodem na zábavu, ať nás pracanty ta opica nestojí moc peněz. A tož u tých pif sa neustále plánovalo, naše cérky sa už krútily na parketu a byl to mazec.

Piva sa jakésik udělaly a jak sem sa kúknul na hodinky, půlnoc za rohem, jako nejstarší z nás sem zavelel a šlo sa. Cestú do kulturáku sa ukradl v hospodě kýbl a bylo. A o půlnoci sa začalo polévat, ale ty potvory baby sa na nás nachystaly a pivo nám ubralo energie a f tomto nelítostném boji to byla plichta. Výsledek boja polétí proti ožralým 1 : 1. Tak to byla zábava a pak cesta dom, eště teď mám odřené kolena, jak sem v Nemšovej prosil tu cérku, ať nás veme do vlaku mokrých a ožralých. A tož cérka to byla hodná, vzala nás a šak taky dostala těsne před Vlárú (jakože tatarem) pořádně po řiti.

Dávný oblévací aparát slúží jak hraniční přechod ze Sidónie do Rybníků

Na Vláře sa vysedlo z vlaku, cérky sa pochytaly a beze slova sa naházaly do potoka jak špinavé prádlo a šlo sa dom. Ale za pár hodin sa na novo obléct do obleku a jit, jak sa říká, mrskat - a taky sa zmrskat. No den to byl dlúhý a náročný a já sem musel ráno do práce, na spánek nebyl čas a už sem sa hrnul na „Moravana“. Byly to muka, bylo ně zle a na cestu sem si vzal mléko. Prej když je ti zle, pij mléko - chtěl bych vidět toho trúbu, co to vymyslel. Sedl sem do vlaku, napil sem sa a jak ten vlak cuknul, ve mně zahrčalo jak ve starých hodinách a bylo zle.

Trpěl sem jak ten pes, vlak si to hnal na Prahu, já hlavu v okně a sliboval sem, že uz sa nikdy nenapiju. Dneska vám možu říct, že sem ten slib porušil hned na druhý den, Ale mělo to aj klady, cestú do Prahy sem aj pozoroval noční města, noční nádražíčka, výpravčí, no proste všecko, co može železnica nabídnút. Vzpominám na tú cestu furt, protože to bych nebyl já, aby nenastal nejký problém. Jak sem tak jel s tú hlavú z okna, tak ně do ucha nafučalo a proto vám šeckým řikám: Velikonoce za rohem a tak nejezdite z hlavama ven z okna.

Sú aj jiné důvody vystrkovat lebeňu z vlaku (jak toť Karel gdesi u Klatov)

Ale to eště néni šecko. Jak sem doplachtil do Prahy na Masaryčku, tak sem sedl na šalinu a valil sa vyspat. Enomže večer ukrutná bolest ucha a ba stalo sa to, co sem předpokládal, že sa nestane. Dostal sem do ucha průvan a jak su tak ukecaný, tak sem v Krči ukecal sestřičku na pohotovosti na pivo a šlo sa. Ale až po týdnu, nebo ně dali lékú, tak jak Gagarinovi po návratě z kosmu.

Pivo sa pilo, ja sem vykládal a jak to dopadlo? Tož dobře, cérka sa naučila jezdit vlakem na Moravu a byly to krásne roky, ale je to pryč, už sem ju vyměnil za mlačí. Tož tak je to. Jak cérka z Prahy jezdila na Moravu, byly to cesty krásné. Pamatuju jak dnes rychlik 252 „Bečva“, odjezd z Prahy v 16:31, v posledním vlaku vagoně hrával slovenský průvodčí na kytaru. Prostě nemělo to chybu.

Zábava ocaď pocaď. Aj ty svině vlárské poznajú, gdy majú dost

A na toto všecko sem si vzpomněl toť kdysi cestú do Prahy a řeknu vám, cesta uběhla jak sviňa. V IC byla krásná černovlasá průvodčí a hned, co toto dopíšu, půjdu s tú cérkú průvodčí debatovat na skajp. A estli sa něgdy objevi ve Vlárském půrsmyku aj táto cérka? Já doufám, že určitě né - mohla by sa potkat s mojú manželkú. Život je plný nástrah, mějte sa krásně fšeci, kdo máte rádi železnicu.

Z né moc čitelného podkladu upravil a aj svýma ilustračníma fotečkama opatřil PhDr. Zbyněk Zlinský. (Tá na samém vrchu ukazuje dvě makovice valašské, konkrétně meziříčské.)