Bílá sobota (nejen) v přerovských opravnách

 

 

 

 

 

 

Naše konání se mělo podřídit výše naznačenému pořadu dějů, ale přece jen jsme se bezprostředně po opuštění humanizovaného vozu v soupravě R 707 Velehrad, který nás do Přerova z Olomouce dopravil víceméně v souladu s údaji, uvedenými v jízdním řádu, neprodleně nevydali do dílen na předem dohodnutou dobu exkurse. Cosi nás zdrželo v dohledu 1. nástupiště nádraží, které se (tady trochu odbočím) našim zrakům nejevilo v nějak příliš nápadném stupni svého přerodu. Podrobnější pohled na už delší dobu probíhající a teprve v letošním únoru slavnostně zahájenou rekonstrukci jsme si však momentálně odpustili a své zraky i optiku zaměřili vstříc ohlášenému  EC 136 Moravia Budapest-Keleti pu – Bohumín, v jehož čele mohl teoreticky přijet nejnovější produkt plzeňské Škodovky. Nepřijel.    

 

 

Při čekání na předem nám určeného „kustoda“ jsme nahlédli do haly s hříží, na jejímž průčelí od naší loňské návštěvy přibylo velké firemní logo, ale jejíž bezprostřední okolí, tedy především přilehlé kolejiště, nenabylo ještě své definitivní podoby. Po přivítání s velice ochotným sobotním vládcem dílen a objasnění našich přání jsme se vydali na pouť za jejich naplněním. Cestou kolem správní budovy jsme si jen letmo všimli v kolejišti proti ní odstavených vozidel s tím, že si je necháme na sám závěr prohlídky. První oficiální zastávkou naší exkurse byla pracoviště v nové přístavbě revizní haly, pro niž se roku loňského teprve začínaly hloubit základy. Dnes nás v novotou ještě zářící budově přivítal novými barvami rovněž zářící banán 151.011-4, nedávno sem přepravený z olomoucké firemní lakovny.

 

 

Sousednímu pracovišti dominoval elektrický vůz 471.017-4 jako jeden z právě přítomných zástupců elektrických jednotek, při jejichž vyvazovacích opravách kooperuje PSO Přerov s jejich výrobcem, v poslední době zastoupeným akciovou společností Pars nova Šumperk, coby členem skupiny Škoda. Vůz nám byl servírován vkusně obložen odpovídajícími dvojkolími, sedadly a vyvázanými podvozky (byť z vozidla jiného), což zaujalo především Tomáše, který se všeobecně zajímal především o podobu detailů konstrukčních celků, za běžných okolností ukrytých oku diváka. Těch pak sousední původní revizní hala skýtala ještě mnohem více. Zbývající trojici pak potěšil celkový pohled na momentálně nevyužívaný podúrovňový soustruh, který při loňské návštěvě viděla jen v akci, tedy překrytý vozem. 

 

 

Dlužno dodat, že naše exkurse pochopitelně nespočívala jen v procházení, prohlížení a fotografování toho, co nás (každého něco trochu odlišného) zajímalo, ale také za neustálého hovoru, někdy i o věcech poněkud odlehlých. Zajímali jsme se o současnou výrobní náplň PSO Přerov, která se v průběhu času přece jen podle konkrétních zakázek mění. Tentokrát si ovšem obecnější povídání o podniku odpustím a zájemce o ně odkáži na v tomto směru značně výživný článek loňský. Ostatně i trasa naší letošní prohlídky se té předchozí podobala. Z revizní haly jsme kolem zajímavé „expozice“ odložených sběračů a dalšího z na opravu čekajících ešusů zamířili do opravny dvojkolí. Cestou nás „mobilně“ zkontroloval Vojta, jenž byl prostředníkem při zajištění exkurse, zda jsme úspěšní. To jsme nepochybně byli.

 

 

Ač jsou vyvázaná dvojkolí zajímavá a v jejich přítomnosti se rozvinula poutavá diskuse, nechtěli jsme našeho průvodce vytrhovat příliš z jeho pracovních povinností a posunuli se k nepochybnému finále – do rotundy. Tam jsme zastihli opět zajímavou sbírku lokomotiv trakce elektrické ve čtyřech z u nás používaných způsobů napájení (chyběly jen varianty k přejíždění pod troleje rakouské). A pochopitelně i místní historickou zástupkyni lokomotiv motorových. Nebudu je tady vypočítávat, všechny jsou vidět na připojených snímcích. Navíc jsme se jakoby v čase vrátili do počátků naší velikonoční tradice, které byly spojeny s pohledem na z kopřiv vytažené a pro polské zákazníky oživované lokomotivy. Následně jsme mohli porovnat vzhled stroje před zmrtvýchvstáním a už nějakou dobu po něm:

 

 

A další přítomné lokomotivy svým stavem dosvědčovaly, že proces revitalizace už dávno odepsaných strojů ČD pokračuje. Před časem zrušená 141.045-5 sice zatím úspěšně ukrývala svou identitu pod základním nátěrem, ale ten byl přece jen úhlednější, než strupovitá tvář, kterou se k objektivům obracela v posledních chvílích svého už jen nepravidelného nasazení. Navíc naznačoval, že se tato bobina bude v dohledné době zase prohánět v čele vlaků, i když zřejmě na kolejích polských. Na tento fakt pak navázal náš hovor, točící se kolem otázky, zda se vyplatí takové dlouho odstavené a v mnoha případech už nekompletní stroje vůbec opravovat do provozuschopného stavu. Zřejmě vyplatí, jinak by je nikdo z lokomotivního hřbitova neexhumoval a nezadával jejich jistě náročnou resuscitaci.

 

 

Když jsme si vše v rotundě prohlédli a získali také informace, po nichž jsme se podle svého zájmu pídili, rozloučili jsme se s naším ochotným a milým průvodcem a už na vlastní pěst se dali do zkoumání venkovních prostorů PSO. Na rozdíl od předchozích návštěv jsme tentokrát upustili od obchůzky kolem budov za rotundou, protože náš vytrvalý přítel, jenž tam vždy postával, byl vidět zdálky na opačné straně staničního kolejiště. Mám na mysli dráteníka MVTV 2-093, kterého jsem letos navštívil jen zoomovitě. Nakonec jsme měli co pozorovat na samotné točně a jejích paprscích, po nichž začala rejdit místní Adéla, tvářící se, jakoby už večeřela. Nejprve vytáhla z rotundy celkem nezajímavý transportní vozík a posléze také už mnohem zajímavější výše zmíněnou bobinu, asi k doschnutí jejího nátěru.

 

 

Pak už přišla na řadu vozidla odstavená za rotundou a v kolejišti před správní budovou. Jejich výčtem čtenáře zatěžovat nebudu, opět je všechna najde mezi připojenými snímky. Já bych sice v blízkosti strojů v různém stavu (od kopřivového až po zřejmě definitivně dohotovený) vytrval klidně i nadále, ale mí přátelé měli aktuální tužby poněkud jiné. Pominu-li Tomáše, poněkud otráveného nedostatkem ampérů v bateriích přístroje jednoho a přebytkem snímků na kartě toho druhého, všichni toužili po odpočinku pro už značně uchozené dolní končetiny a doplnění zažívacího traktu tekutinou či tuhou stravou. Ovšem s následným výhledem na dokumentaci provozu ve stanici i její nové podoby, pokud se už v některých místech začala jevit. K novému nástupišti 1A nás však přilákala i nestátní mašinka.

 

 

Karla s Tomášem přilákal pěnivý mok k jeho místnímu zdroji, Radek zase zatoužil po automatizovaně expedovaném nápoji s obsahem kofeinu i zamířil do odbavovací haly. Já jsem si při té příležitosti uvědomil, že její snímky nemám, takže jsem svého dehydrovaného (či spíše kávovým absťákem trpícího) přítele doprovodil. A posléze jsem s ním absolvoval i ukojení jeho vášně gamblerské. To když jej napadlo zakoupit k potenciálnímu zlepšení finanční situace své rodinky nějaký ten stírací los u pultu ČD centra. Nakonec se naše čtveřice opět shledala, svolána hlášením staničního rozhlasu opět ke kolejím, po nichž mohlo něco zajímavého projet. A také že projelo, jenže neohlášeno, neočekáváno a tudíž nepříliš úspěšně fotograficky zvládnuto. Boudu na nás ušil bývalý zaměstnavatel Karlův.

 

 

Možná právě to setkání s dvojicí brejlovců s logem skupiny AWT přimělo Karla k iniciování odjezdu obou našich severomoravských přátel nejbližším spojem směr Ostrava. Možná ale poněkud nadpřirozeně tušil, že ten pozdější bude opožděn. Nevím, v každém případě jsme se rozloučili u R 739 Brno hl.n. – Bohumín, zamávali si a my dva jsme byli ponecháni svému osudu na přerovském nádraží. Ten nám určil, v souladu s taktovým grafikonem vlakové dopravy, dílem líně posedávat na lavičce, dílem čile pobíhat na ten či onen konec nástupiště, abychom stihli pořídit snímek nějakého přijíždějícího či odjíždějícího vlaku. Přitom nás ta sudba opět málem zaskočila, když kolem prvního nástupiště poslala další vlak nákladní dopravy, tentokrát vedený strojem sice jediným, ale o to zajímavějším.

 

Prameny a odkazy:

1. Skupina ČD » Dceřiné společnosti » DPOV, a.s..
2. DPOV, a.s.
3. Široké spektrum opravárenských služeb – prezentace DPOV, a.s. v „Železničáři“ 8/2008
4. Město Přerov - Železniční doprava
5. Železniční trať Česká Třebová - Přerov - Bohumín - Wikipedie
6. Železniční trať Brno - Přerov - Wikipedie
7. Železniční trať Přerov - Břeclav - Wikipedie
8. Správa železniční dopravní cesty, s.o.
9. Přestavba železničního uzlu Přerov – materiál z roku 2007 (formát PDF)
10. Slavnostní zahájení rekonstrukce železniční stanice Přerov
11. České dráhy, a.s. – osobní doprava
12. Železniční stanice Přerov - Odjezdy (formát PDF)
13. Železniční stanice Přerov - Příjezdy (formát PDF)
14. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Titulní snímek: 141.045-5 vstává v PSO Přerov z mrtvých pro polského zákazníka © PhDr. Zbyněk Zlinský