Cesta na východ aneb Jak jsme Katku neprobudili
Již tradičně se v dubnu koná první větší železniční akce na Slovensku, Prebúdzanie Katky. Tento rok musela být o týden dříve kvůli velikonočním svátkům. Většina z nás ví, že na Katku je vždy pěkné počasí, ale tentokrát rosničky hlásily počasí studené a s občasným deštěm, někde dokonce i sněžení. Vše nakonec dopadlo jinak a na Katku nezapršelo. Taky ovšem pro to, že tam dotyčná nebyla.
Po domluvě s mým hostitelem Igim jsem se vydal na svou cestu již ve středu. Ideální spojení se nabízí z Ostravy přes Hranice na Moravě.V 10:45 hod. odjíždím brněnským R 736 do Hranic, kde vyčkávám asi hodinu na EC 121 Košičan. Oba vlaky bez zpoždění a v pohodě a klidu z Hranic odjíždím směr Slovensko. Venku celkem zima a polojasno. Kolem Povážské Bystrice je dokonce zataženo a deštivo. Ve vlaku samozřejmě útulno a teplo. V Žilině se vystřídá pár cestujících a pokračujeme dál na východ. Před Štrbou začíná za oknem vlaku chumelenice a na Štrbě jsou již stráně pokryty sněhem.
Vůbec to nevypadá na jaro, ale je apríl a počasí tedy aprílové. Od Popradu už bylo polojasno a do Košic přijíždím asi s minutovým náskokem proto, že z Kysaku jsme odjeli o nějakou minutku dříve. Po přivítání s Igorem se rozhodneme pro cestu do města, kde navštívíme kavárnu a posedíme u dobré kávy. Tento den se už fotografování nekonalo a tak jsme jen probrali program na budoucí den. Ráno celkem brzy vstáváme a vydáváme se na cestu do příhraničí Maďarska městečka Hidasnémeti. Díky dobrému dopravnímu systému na Slovensku je cesta celkem pestrá.
Nejdříve autobus MHD, pak dále kousek vlakem a tam, kde koleje vedou a vlaky nejezdí, se musí dále autem. O pobytu v Maďarsku a okolí se nebudu rozepisovat, snad bude reportáž jen o této zajímavé cestě a zajímavých železničních úlovcích na ni. Po návratu na Slovensko mě Igi ukazuje v Hanisce kde jezdí jejich vlaky do železáren a zpět ven do světa. Nijak se nezdržujeme a mírně opožděným osobákem jedeme do Košic. Po dobrém obědě a příjemném posezení v nádražní restauraci vede naše další cesta do depa, kde se vše chystalo na sobotní akci.
Cestou potkáváme kamarády a debatovalo se hlavně o železnici a o Katce, která tento rok oslavu promeškala někde u Kolína.. V pátek ráno už nemusíme brzy vstávat, na fotografování toho v plánu moc nebylo, ale zato bylo pár úkolů, které jsme museli spolu s Igorem vyřídit ve městě. Kolem poledne opět na dobrý oběd na nádraží a pak už jsme očekávali příjezd Magdy na stanici. Využili jsme služeb Hurvínka (Magdy) a svezli se do depa. V depu potkáváme kolektiv KHT a KHKV. Pořizujeme pár fotografii, cestou se prohodilo pár slov s přáteli, přesunuli jsme se na železniční stanici a očekávali příjezd kamaráda Tomáše z Jablunkova.
Vysušený Tomáš po vystoupení z vlaku navrhnul posezení u piva. Po prohlídce dopravní kanceláře výpravčího jsme se na dvě točené odebrali do nádražní restaurace. Den je u konce a už se nemůžeme dočkat rána. V sobotu ráno po bloudění Tomáše na sídlišti odjíždíme do depa. Lidé se začínají scházet a potkáváme spoustu známých. Vlakyneťáků je plné depo a s některými vyšlo se jen pozdravit. Pak přišla velká chvíle, když se najednou ukázal pro nás zatím osobně neznámý, jinak však notoricky známý diskusní „zlobílek“ Milan.
Kolem desáté hodiny proběhlo zahájení a tentokrát nezapalování žádného ohně pod kotlem Katky. Po zahájení dorazil opožděně i parní vlak z Bratislavy v čele s albatrosem. Parních strojů se letos v Košicích setkalo nejméně za posledních pět let, co akci navštěvuji. Nic z toho neubralo na atmosféře a stále bylo co fotografovat a nebo se věnovat přátelům, co jsme dlouho neviděli. Den tak rychle uběhl, že už potmě jsem udělal na závěr pár snímků přátel a odebrali jsme se na nocleh.
Neděle byla už ve znamení návratu na Moravu. Počasí v neděli se ukázalo jako „nej“ za celý týden a byl to krásný slunečný den. Takže sbaleno a po kontrole, jestli jsme něco nezapomněli, odcházíme na autobus MHD směr nádraží. Zde si do úschovny zavazadel uložíme můj kufr a tašku od Toma. Pak nám nic nebrání zaskočit ještě na chvilku do depa. Pořídíme snímky, které ještě nemáme, a u stánků nabíráme potřebné kalorie. Potkáváme opět spoustu známých, ale čas nás tlačí a tak z depa odjíždíme bagetkou na stanici. Letošní Katka bez Katky je za námi.
Náš vlak R 608 Kúpele Lúčky je připraven na druhém nástupišti. Cesta do Žiliny uběhla a zde přesedám s Tomášem na Ex 142 Odra. Tomáš mne doprovázel už jen do Českého Těšína a ten kousek do Ostravy jsem už zvládnul bez úrazu sám. Chtěl bych poděkovat Igimu za přístřeší a Tomášovi za společnost. Oba jsme byli spokojeni z krásného pobytu na východě Slovenska.
Titulní snímek: Jánošík, co se jmenuje Lucia © Karel Furiš
Galéria
Súvisiace odkazy
- Detská železnica Košice pozýva na „Rušňoparádu 2018“ , 1.4.2018 8:00
- Ako som z „Rušňoparády 2014“ cestoval s „albatrosom“, 19.5.2014 8:00
- Čriepky z „Rušňoparády 2014“, 12.5.2014 8:00
- V Košiciach opäť prebudia „Katku“, 9.4.2013 8:00
- Jak jsem letos byl zase Katku probouzet, 11.5.2012 8:00
- Výlet za železnicami 10 – Prebúdzanie Katky bez Katky, 24.5.2011 8:00
Diskusia
