Oslava Dne vítězství v pietní připomínce porážky - nebo naopak?

 

 

 

 

 

 

Trať z Kojetína do Tovačova je dlouhá 10,8 km. Její stavba začala v dubnu roku 1894 a první vlak po ní vyjel 1. září roku 1895. Ten poslední s koncem jízdního řádu 1980/81. V onen konečný rok provozu osobní dopravy trať nesla označení 33d, aby později dostala číselné označení 334 a objevovala se v sešitových jízdních řádech do roku 1999. Důvod pro zastavení osobní dopravy bylo v tehdejší době velké množství vlaků nákladních a rozvoj automobilové, v tom případě autobusové dopravy. Nač opisovat již jednou napsané. Rosťa Kolmačka to má pěkně napsáno na stránkách k této lokálce.

 

 

Pojďme raději za událostmi onoho osmého májového dne. Ráno jsem se za ne moc vlídného počasí vydal směr Kojetín. Z Olomouc prvním rychlíkem, jedoucím z Olomouce do Brna přes Břeclav, jsem jel do Přerova. Zde mne čekal přestup na R 732 Radegast, který mne dopravil do výchozí místa pro focení na Tovačovce, města Kojetín. Počasí oproti slunečné neděli moc nepřálo, ale vítr naštěstí rozháněl dešťové mraky. Proto jsem se mohl vydat z Kojetína do Tovačova podél trati pěšky. Před oním fotovlakem se šukafon po trati prohnal hned 3x tam a zpět a odpoledne měl na programu totéž.

 

 

Po vlastních jsem se tedy vydal s odjezdem prvního vlaku do Tovačova a začal ukrajovat první metry z oněch skoro jedenácti kilometrů, které na mne ten den čekaly. Snažil jsem se dodržet plán tak, abych kolem poledního byl ve svém cíli. Na focení jsem tedy volil oblíbená místa a navíc mi pomáhalo i slunce, tou dobou ukryté v mracích. První focení bylo v Uhřicích, poté jsem se pozvolna přesouval na hromadu mezi Uhřičicemi a Lobodicemi, abych od ní pokračoval po vyfocení dál. Šlapal jsem si to vesele a těšil se, až v cíl dorazím. Cestou jsem na řepkové pole narazil a šup do něj. Kýč je potřeba.

 

 

Do svého cíle jsem dorazil s notným předstihem. Nohy bolely a sednout si nebylo kam. Tak jsem se procházel v Tovačově a čekal na příjezd šukafonu, kterým jsem v plánu jeti měl alespoň do Kojetína v rámci druhé části fotojízdy. Již před nádražím mne na budově jedné oslovil transparent velký rudě zářící, na kterém „Čest práci“ bylo psáno. A další v Tovačově byly. Chyběl už jen plamenný projev soudruha nějakého se spoustou lidí jenom tleskajících.

 

 

O trochu později, než v jízdní řádu pro onen den bylo psáno, dorazil do Tovačova šukafon. Po pořízení pár fotek s transparenty onu dobu připomínajícími se skupina bláznů, jež v oné době by něco takového ani absolvovat nemohla, vydala směr Kojetín. Tedy spíše na zastávku Uhřičice obec, kde se pofotil onen motoráček. Slunce v tu dobu již svítilo na krajinu a každý spojen musel být. Blázni naskákali do vlaku zpět a vydali do Kojetína. Někteří se rozhodli setrvat déle, ale já unaven z programu náročného sobotního, o němž Shalomek jistojistě něco pěkného napíše a obrázky přidá, se vydal k domovu. Nejprve rychlíkem Brno – Bohumín do Přerova a dále potom R 704 Galán do Olomouce.

 

 

A závěrem mohu konstatovat, že akce se povedla na výbornou. M 152 jezdil plný při všech dopoledních obratech. Však cestující měli nachystaný v Tovačově program zajímavý. Na zámku se konal jarmark. Dále zde byly závody psů Kirican Disc Dog Freestyle, přesněji jejich druhý den, a v obci Uhřičice se konaly hody. Organizátorům jízd patří velký dík a snad i dál při zajímavých akcích budou pořádat jízdy vlaků na této lokálce, i když se nad ní houpe onen pověstný Damoklův meč. Tedy hlavně v úseku od hlásky Skašov po Tovačov. Nejbližší akcí, při níž se opět motory vlaků rozlehnou krajinou, je folkový festival Tovačovský portál a Kojetínské hody 13. a 14. 8. roku letošního. Tak se tam třeba potkáme.