Malá etuda zastávková

 

 

 

 

 

 

Právě proto mne mrzí, že jsem si to neuvědomoval dřív, když tarifní bod Hradec Králové zastávka figuroval na mých měsíčních jízdenkách jako východisko každodenních cest za výdělkem z Věkoš do Pardubic. A tudíž jsem si ve svém archivu neuchoval původní podobu tehdejší obsluhované zastávky s už sice dopravě nesloužícím strážním domkem, ale pořád ještě fungujícími mechanickými závorami. A pochopitelně s provozem žabotlam, hrbatých či zamračených, který je už dávnou minulostí. Fotografie sice nemám, vzpomínky ovšem ano. A ty znovu vypluly na povrch mé mysli v jedno páteční ráno, kdy jsem šlapal přes krajské město na kole do dávno už nenavštívených míst. Poněkud zběsile, protože na poslední chvíli zrozený nápad se ocitl v časové kolizi s jízdním řádem nemnoha tam zastavujících vlaků.

 

 

Nakonec jsem Os 5630 Choceň – Hradec Králové hl.n. stihl, dokonce s mírnou rezervou, nezbytnou k vydýchání, a mohl jsem být spokojen. Tedy až do chvíle pořízení prvních záběrů, které potvrdily už při minulém použití vznikající podezření, že můj fotoaparát vyžaduje zásah odborníka, protože jej opustily některé dost podstatné funkce. Ale i za těchto podmínek jsem se rozhodl v dokumentaci zastávky, přilehlého přejezdu a pokud možno i zastavujících či projíždějících vlaků pokračovat s tím, že se mi snad příliš tmavé snímky podaří doma upravit do koukatelné podoby. (Což je vysvětlení možná poněkud nepřirozené podoby některých připojených fotografií.) Jak jsem už naznačil, současná podoba zastávky je odlišná od té, jež mi ji kreslí vzpomínky, její vlastní budova zmizela a s ní i veškeré služby.

 

 

Po zděném baráčku coby stanovišti závoráře a pokladníka v jedné osobě (byly to ovšem vesměs ženy) s dřevěnou přístavbou čekárny zbyly stopy pouze neparné a úkryt před nepohodou skýtá jen „veranda“ někdejšího strážního domku, tehdy v letech osmdesátých sloužícího jako obytné stavení se zeleninovou zahrádkou a chovem slepic. Ty jsem si zapamatoval obzvlášť, neboť se hrozně líbily mému synkovi, který při procházkách spojoval jejich pozorování s koukáním na vláčky. Krom zmíněného přístřeší a místy se hroutícího nástupiště se snad fungujícím osvětlením cestující na zastávce pro svou potřebu nenajde zhola nic, dokonce ani jízdní řád ne. Pomineme-li jízdní řád výlukový, který se však tohoto úseku trati netýkal, a prvního dne své platnosti se díky nevalnému upevnění asi stejně nedočkal.

 

 

To byla jen jedna z věcí, kterých jsem si všiml za svého asi hodinu a půl trvajícího pobytu na zastávce a v jejím okolí. Zajímala mne pochopitelně také frekvence cestujících, i když pochopitelně čas mimo ranní či odpolední špičku a navíc v době prázdnin a dovolených není zrovna to pravé ořechové pro posouzení četnosti cestujících. Zastávka kdysi byla obyvateli Věkoš, části Pouchova i nedalekých paneláků Slezského Předměstí využívána také pro pravidelnou dopravu do centra města, protože časová jízdenka ČSD vycházela mnohem levněji, než táž od dopravního podniku. Tehdy ovšem osobní vlaky jezdily častěji a zvlášť po nahrazen části z nich vlaky spěšnými se situace zřejmě změnila. Přesto jsem jakýsi pohyb cestujících i v tu nepříhodnou dobu zaznamenal, vystupujících i nastupujících.

 

 

Na závěr této titulkem a úvodem slibované malé studie přičiním ještě něco málo faktů, jimiž se Hradec Králové zastávka vyznačuje. Leží v km 30,903 tratě dnešního čísla 020 Velký Osek – Choceň mezi stanicemi Hradec Králové hl.n. a Hradec Králové-Slezské Předměstí. Tento úsek byl uveden do provozu dne 10.1.1874, ale od kdy v něm samotná zastávka existuje, to se mi zjistit nepodařilo. V zimním jízdním řádu 1918/1919 ještě uvedena není, v posledním Kursbuchu okupačním ji najdeme už (v češtině) jako Hradec Králové letiště. To nahrává domněnce, že byla zřízena snad ve 30. letech v souvislosti s výstavbou hradeckého letiště, Ať už je to jakkoliv, v novodobé historii existuje a snad jí tento stav vydrží i nadále. Pokud ovšem optimalizátory z OREDO nenapadne, že by vlastně mohla být projížděna,

 

 

Nakonec proč ne, je třeba taktovat a spořit, dělo se tak v minulosti, připravuje v současnosti a jistě to není vyloučeno ani v budoucnosti. Ale nemalujme čerta na zeď, vlastně na ni nemalujme nic. To za nás učiní v tomto případě nepochybně jiní, jak dokazuje většina internetově dostupných snímků baráčku této zastávky, jako třeba jeden tři roky starý. A tu mne napadá, že jsem objekt svého snažení nechtěně vylíčil, jako by byl ve stavu zcela zanedbaném, ale ve skutečnosti tomu tak není. Budova má zjevně nedávno opravenou fasádu, vegetace podél nástupiště jeví znaky relativně čerstvé redukce a i tu absenci jízdního řádu má na svědomí nejspíš nějaký nenechavec. Zastávka je, jistě ku prospěchu zraku i ducha cestujících, obklopena zelení, byť (s výjimkou přilehlé zahrádkářské kolonie) spíš divoce rostoucí.