Mé cesty do železničního ráje (4)

24.10.2011 8:00 Václav Vyskočil

Mé cesty do železničního ráje (4)

V tomto dílu fotografických vzpomínek na železniční zemi zaslíbenou se zaměříme na dvě mé návštěvy ve frankofonní části Švýcarska. Začínáme tentokrát v Ženevě. Toto krásné městečko u stejnojmenného jezera stojí opravdu za prohlídku. V centru je množství památek k nimž patří jedna z neznámějších tzv. zeď reformátorů.

 

 

 

Ve městě je jak tramvajový tak trolejbusový provoz. Nás však lákalo něco jiného. A to kolesový parník na Ženevském jezeře. Mi jsme se nalodily na parník Italia z roku 1908. loď byla téměř prázdná a my jsme si užili plavby na přídi. Plavily jsme se do městečka Nyon. Po prohlídce tohoto opět moc hezkého městečka, jsme se přesunuli vlakem po břehu jezera přes Lausanne a Monterux ke kamennému hradu Chilon. Zde jsme si užili západ slunce na jezerem a přesunuli se k ubytování. Ráno jsme se posunuli do nepříliš vzdáleného městečka Aigle.

Nedaleko městečka se rozkládá přímo mezi vinohrady dodnes zachovaný hrad, vystavěný již ve 12. stol. Savojci a na konci 15. stol. přestavěný rodem z Bernois. Z Aigle vychází tři místní úzkokolejky: Aigle-Ollon-Monthey-Champéry(AOMC), Aigle - Les Diablerets (AL) a Aigle, Le Sépey-Les Diablerets (ASD). První trať kterou jsme si projeli byla trať Aigle - Les Diablerets. Trať má délku 22 km, a je elektrifikována trakční soustavou 1500 V ss, největší sklon je 60 promile. Celkové převýšení je 753 m. Trať vede nejprve ulicemi Aigle.

Za depem ASD opouští trať ulice a pomocí serpertinových oblouků vede ponejprv vinicemi,a dále pokračuje lesem vysoko nad údolím Grand Eau. Za výhybnou Les Planches vede trať po vysokém ocelovém mostě společně se silnicí do stanice Le Sepey. Zde je úvrať a vlaky dále stoupají údolím Les Omouts do horského centra Les Diablets. Na trati jsou v provozu modré soupravy Po návratu do Aigle si jedeme projet ozubnicovou trať společnosti AL do Leysinu. Trať Aigle-Leysin zkráceně AL, Francousky Chemins de fer-Aigle Leysin, byla první úzkorozchodnou tratí v jihozápadní části Švýcarska. V regionu Chablais.

Trať byla otevřena dne 24. července 1892, s rozchodem 1000 mm. A stoupání až 23% překonává pomocí Abtonovy ozubnice. Napětí v troleji 1500 V ss. Trať Aigle-Leysin je 6,5 km dlouhá a překonává výškový rozdíl 1047 metrů.. První 1 km vede ulicemi Aigle z vlakového nádraží k železničním depu, kde je úvrať. Odtud vlak prudce stoupá pomocí ozubnice nejprve vinicemi nad údolím Grad Eau a dále lesem na horské louky v okolí Leysinu. Dráha končí ve stanici Leysin Grand. Hotel, před kterou se nachází jediný tunel na trati. Na trati jsou v provozu hnědé soupravy. Trať je opět integrována v dopravním svazu TPC.

Na poslední trať vycházející s úzkorozchodného uzlu Aigle došlo až za rok. Při této návštěvě jsme vstoupili na území Švýcarska s Itálie a to tzv. Simplonským tunelem ze stanice Domodosola do Brigu. Zde dokumentujeme provoz před nádržím na úzkých kolejích společnosti BVZ a FO. Druhý den se věnujeme opět tratím v blízkosti Aigle. Ráno jdeme navštívit depo společnosti ASD u zastávky Aigle, Depót ASD. A poté si jedeme projet trať společnosti AOMC do Champéry. Jedná se opět o ozubnicovou trať, délka tratě je 23,14 km, s této délky je 3, 66 km s ozubnicí systému Strub, maximální stoupání je 13,5%, napájecí systém je 850V ss. Celkové převýšení trati je 645m. Trať byla pro osobní dopravu otevřena dne 3. dubna 1907.

Vlak po výjezdu z Aigle projíždíme městečkem Ollon. Po průjezdu vesnicí překračujeme po ocelovém mostě řeku Rhone a dosahujeme Collombey, předměstí Monthey. Ve stanici Monthey je umožněn přestup na vlaky CFF a postbusy do St. Gingolph. Trať dále pokračuje přes Monthey en Place, odkud pokračuje trať úvratí trať do Champéry, do stanice Monthey Ville, která se nachází v centru města. Odtud po úvrati vlak dále pokračuje údolím Viéze až do horského střediska Champéry. Za zastávkou En place začíná první ozubnicový úsek trati do Chemexu. Dále trať mírně stoupá do výhybny Troistorrents. Dále trať stoupá opět pomocí ozubnice do zastávky Val ď Illiez.

Odsud trať dále stoupá až do konečné stanice Champery, kde je možný přestup do vysuté lanovky na Croix de Culet (1963 m.n.m.) Po návratu do Aigle se přesunujeme do stanice Bex odkud vychází další z mnoha úzkých ozubnicových tratí. Tentokrát společnosti BVB která spojuje obce Bex, Gryon, Villars a dále horské středisko Coll de Bretaye. Městečko Gryon je známo těžbou soli. Zajímavá dráha, která je směsicí tramvaje a železnice,začíná u nádraží Bex, které je od samotného lázeňského městečka poměrně vzdálené. V roce 1898 bylo proto město spojeno s nádražím pomocí tramvaje.

V dalších letech byla postupně trať prodlužována, takže na konci města nekončí, ale šplhá ozubnicovým úsekem do hor přes Gryon, Villars a pak ještě do průsmyku Col de Brétaye. Do tohoto bodu byla prodloužena v roce 1938. Na celé trati je základní interval 60 minut. Celý úsek projíždějí červené, případně panoramatické soupravy. Horní úsek Villars – Brétaye, který je rovněž ozubnicový, je částečně posílen vloženými vlaky na interval 30 minut. Na úseku od nádraží Bex do stejnojmenného města jezdí také posilové modré sólo tramvaje, které mají i více zastávek a končí u vozovny Bevieux.

Vedení trati je opravdu nádherné, a to nejen v horách, ale i v ulicích či na silnicích, protože trať (a především výhybny) jsou umístěny opravdu kdekoliv. Ve stanici Villars je nutno přestoupit, je zde úvrať. Bohužel nám nebylo dopřáno projet městský úsek Bex – Gryon z důvodu konání výluky. Po návratu do Bex se vracíme přes Martigny a Brig do Italské Domodossoly. S této stanice vychází známá přeshraniční úzkorozchodka, známá pod názvem Centovali ( trať sta údolí. Trať se nachází v nejjižnější části Švýcarska, na hranicích s Itálií. Železnice o rozchodu 1000 mm spojuje města Locarno, které leží ve Švýcarsku, a Domodossola nacházející se v Itálii.

Celá trať byla dokončena v roce 1923 a je na ní 83 mostů a 30 tunelů, délka trati je 52 km, nejvyšším bodem je stanice Maria Maggiore (836 m.n.m.). Trať je elektrifikována stejnosměrným systémem o napětí 1350 V. Provoz na švýcarské - dvacet kilometrů dlouhé - části trati zajišťuje společnost FART (Ferrovie Autolinee Regiona Ticinesi). Italskou část o délce 32 km provozuje společnost SSIF (Societa Subalpina d´Impresse Ferroviarie). Jeden s nejznámějších a největších mostů se nachází se nachází u stanice Intragna. Z Locarna se již přesouváme přes Lugano zpět do Itálie.

Titulní snímek: 2.9.2003 - Leysin-Grand-Hotel: Bt 363 AL © Václav Vyskočil

Galéria

Súvisiace odkazy