Nádraží pod vodárnou (1)

 

 

 

 

 

Produkt té návštěvy je současně vyvrcholením mého fotografického putování po nádražích a zastávkách města na soutoku Labe a Orlice, které jsem započal na Slezském Předměstí, abych v něm pokračoval v rámci výšlapu po hradeckém trianglu i letmou návštěvou tarifního bodu na okraji Věkoš. Původně jsem plánoval reportáž jedinou, ale materiálu jsem nakonec shromáždil tolik, že by byla příliš rozsáhlá. Takže jsem se rozhodl pro miniseriál, jehož první část představí nádraží z pohledu cestujícího, tedy jeho výpravní budovu s okolím, druhá pak bude věnována kolejišti a vlečkám do něj zaústěným, přičemž neopomenu ani příslušné stavby.

 

 

Byť fotografický základ této reportáže vznikl v neděli 9. října tohoto roku, procházku po královéhradeckém hlavním nádraží zahájíme již ve čtvrtek 4. listopadu 1875, kdy k tehdejšímu pevnostnímu městu Königgrätz dorazila železnice. Toho dne byla zahájena doprava na trati Jihoseveroněmecké spojovací dráhy z Pardubic do Jaroměře. Její nádraží bylo zbudováno na území Pražského Předměstí, od centra města poměrně vzdáleného. Až s postupem doby se městská zástavba nádraží přibližovala, nicméně i současná výpravná budova, v pořadí už třetí, byla v letech 1929 - 1935 postavena v prostředí charakteru doposud spíše ještě předměstského.

 

 

V té době už pochopitelně stanicí Hradec Králové (přídomek „hlavní nádraží“ dostala až v roce 1952) procházely krom dnešní tratě číslo 031 další dvě. Dne 4.10.1873 do ní začaly jezdit vlaky od Velkého Oseka, které od 10.1.1874 pokračovaly do Týniště nad Orlicí (dnešní trať číslo 020), a 19.3.1882 byla zahájen provoz na spojnici s Ostroměří (dnes trať číslo 041). Rostoucí frekvence vlaků si vyžádala přestavbu původního nádraží v letech 1873 a 1894, ale ani to posléze nepostačovalo. V podvečer 4.7.1929 byla navíc výpravní budova značně poškozena vichřicí, což dalo podnět k rozhodnutí o zadání projektu a stavby nové, prostorné a multifunkční.

 

 

Nová výpravní budova hradeckého nádraží byla sice slavnostně otevřena v květnu 1935, ale dokončena byla až v roce následujícím. Svého času patřila mezi nejmodernější ve střední Evropě, a tvořila významný článek ve vývoji nádražních budov u nás. Výrazně ovlivnila svým řešením vývoj dopravních budov po 2. světové válce. Autorem návrhu je ing. arch. Václav Rejchl, se kterým na projektu spolupracoval jeho ml. bratr ing. arch. Jan Rejchl. Stavbu prováděla firma stavitele Fr. Komárka ze Svobodných Dvorů. Statické výpočty zhotovila známá pražská firma Dr. tech. ing. Hacar a Dr. tech. ing. Klouček, můžeme se dočíst v Registru stavebních děl ČVUT.

 

 

Na uvedené stránce se píše vše podstatné o uspořádání i konstrukci stavby, já si dovolím ještě krátkou citaci: Výpravní budova hradeckého nádraží je charakteristická svou 152 m dlouhou uliční fasádou, které dominuje 46 m vysoká vodárenská věž. Věž architektonicky rozděluje budovu v souladu s vnitřním a konstrukčním členěním na dvě části. Jižní část s hlavní halou tvoří konstrukčně železobetonový skelet s cihelnou výplní, severní část je zděná s železobetonovými stropy. Jižní dvoupatrová část je zakončena pylonovým rizalitem, na jehož vrcholku je sousoší dvou běžců s pochodněmi a okřídleným kolem od hradeckého sochaře Josefa Škody.

 

 

V uvedeném textu jistě pozorný čtenář našel objasnění toho možná podivného titulku reportáže. Takže mi zbývá ještě rozvinout onu výše uvedenou zmínku o multifunkčnosti (kterýžto termín jistě ve 30. letech neužívali) této moderní budovy. Krom některých tehdy nadstandardních služeb v hale byla severní část postavena jako obytná, byly zde byty k pronájmu a hotel. Pro kanceláře a další provozní prostory, které byly v tomto traktu zřízeny později, původně postačovaly místnosti ve dvou patrech části jižní. Moderní prvky představovalo i zařízení vodárny ve věži či posuvné plošiny k údržbě světlíku odbavovací haly, oku jejího návštěvníka ukryté.

 

 

Dalšího popisu vás ušetřím, zvídavý čtenář najde další podrobnosti o stavbě v odkazech na konci stati, nemluvě o jistě výmluvnějších fotografiích v připojené galerii. Ty sice zachycují stav současný, avšak víceméně původní. Budova totiž za léta svého provozu nijak neutrpěla ani válečnými událostmi (které Hradec Králové shodou okolností víceméně minuly), ani zásadními proměnami stavebními. Těm v poválečném období zabránilo její zařazení mezi nemovité kulturní památky, k němuž došlo už dne 3.5.1958. A tak i rekonstrukce, která v minulých letech postihla etapovitě exteriér i interiér výpravní budovy, se musela striktně držet její původní podoby.

 

 

Na tomto místě si můžeme připomenout, že ta rekonstrukce interiéru tak docela úspěšná nebyla, a to ani svým provedením, ani svým zamýšleným výsledkem. Nedávno položená nová dlažba odbavovací haly by už potřebovala zásadní opravu a našly by se i jiné zfušované práce, které celkový příznivý dojem hatí. Nově upravené prostory pro cestující měly dostat i nový obsah, což se Českým drahám doposud podařilo zajistit jen z části a na dotažení plánované revitalizace si cestující asi ještě počkají. Je pravda, že z haly zmizely různé nevzhledné stánky a využití stabilních prostorů pro prodej a služby se zlepšilo, ale zatím nikoliv ve všech případech.

 

 

Tu drobnou kritiku jsem si odpustit nemohl, nicméně nerad bych, aby zastínila skutečnost, že se úroveň služeb pro cestující rekonstrukcí královéhradeckého nádraží, včetně všech tří jeho peronů a přístupů k nim, za ta uplynulá léta opravdu zlepšila. Mimo jiné také díky tomu, že se odehrála v časové i logické souvislosti s rozsáhlou reorganizací návaznosti vlakových spojů na další druhy veřejné dopravy, která je ukryta pod pojmem Terminál hromadné dopravy (THD). O něm se však šířit nemusím, seriál článků pro VLAKY.NET toto téma průběžně a docela podrobně mapoval a vy si je můžete připomenout v níže uvedené rubrice Súvisiace odkazy.

 

 

Nicméně za vyzdvižení stojí, že komplexní přestavba Riegrova náměstí nejen zlepšila přestupní komfort mezi prostředky MHD a vlaky, daný jak stavebními úpravami, tak provázaností vizuálního informačního systému o odjezdech spojů a třeba dodatečně instalovanými akustickými majáčky pro nevidomé, ale také samotné výpravní budově konečně dodala důstojný rámec. Přednádraží se zklidnilo a získalo ve velkých městech tolik potřebné zóny pro odpočinek a relaxaci. Ale vraťme se opět do útrob nádraží a podívejme se, jaké služby v nich náš národní osobní železniční dopravce svým zákazníkům nabízí. Jejich schéma ukazuje plánek:

 

 

K němu je ovšem třeba cosi doplnit. A začneme tou špatnou zprávou – na schématu inzerovaný veřejný internet v době mé návštěvy nejenže nefungoval, ale jaksi nebyl vůbec. Nějací zlovolníci přístroje poškodili ucpáním mincovních otvorů, jak praví nálepka v místě demontovaných terminálů. Kladem nádražních služeb, který se v plánku naopak neprojevil, je bezbariérový přístup k vlakům, jehož bylo, krom stavebních úprav v přednádražím prostoru, dosaženo zřízením výtahů na všech nástupištích a pořízením mobilní zvedací plošiny pro vozíčkáře. Cestujícím běžným pak slouží dva opravené a kupodivu zatím ještě nikým nevyzdobené podchody.

 

 

Ostatně obvykle všudypřítomné sprejerské okrasy či jiný nepořádek nenajdeme ani na rekonstruovaných třech peronech, ani na nástupišti 1A, které má zatím ještě stále původní povrch a ani nic jiného se na něm nezměnilo. Zda je ten potěšitelný stav výsledkem bdělé obsluhy staničního kamerového systému (či strachu z ní, i když třeba neexistuje) či občasné, ale o to viditelnější přítomnosti městských strážníků, to je otázka možná zajímavá, ale ve srovnání s výsledkem nepodstatná. Výpravní budova je sice v době od 23:00 hod. do 04:00 hod. uzamčena, ale nástupiště samotná jsou i v té době přístupná - vraty mezi nádražím a vedlejší poštou.

 

 

A u nich se sejdeme zase příští týden, abychom podnikli procházku po těch prostorách královéhradeckého hlavního nádraží, které nejsou cestující veřejnosti vesměs přístupny. I když z pokračování článku vyplyne mimo jiné skutečnost, že některé z nich používá dokonce veřejnost necestující, aby si zkrátila cestu odněkud někam. A někdy také k činnostem méně bohulibým. Dlužno však uvést, že ve srovnání s dobami nedávno minulými se nádraží a jeho okolí zdá být prosto nekalých živlů a působí bezpečnějším dojmem. Jediný bezdomovec, který si oné neděle četl denní tisk v závětří bývalého skladiště, rozhodně žádné nebezpečí nepředstavoval.