Nádraží pod vodárnou (2)

 

 

 

 

 

 

Začneme však spíše teoreticky a připomeneme si, odkud a kam koleje, procházející královéhradeckým hlavním nádražím, vedou. Původně bylo zbudováno na trati Jihoseveroněmecké spojovací dráhy z Pardubic do Jaroměře a dále do Liberce. Tato železniční spojnice našeho hlavního tahu s městem pod Ještědem, která předloňského roku oslavila 150. výročí, je sice vnímána jako ucelená trať, ale v jízdních řádech právě takto vesměs nefigurovala, jak si můžeme ověřit nahlédnutím do jejich vydání z let 1918, 1944 či 1988. V současně platném jízdním řádu SŽDC ji najdeme rozdělenu na dva úseky - z Pardubic do Jaroměře a z Jaroměře do Liberce.

 

 

Druhou trať přivedla do Hradce Králové roku 1873 od Chlumce nad Cidlinou Rakouská severozápadní dráha, která následujícího roku zprovoznila její pokračování do Týniště nad Orlicí. Dnes jde o trať Velký Osek - Choceň, kterou v jízdním řádu najdeme pod číslem 020. ale ne vždy tomu tak bylo. Původně vedla z Týniště nad Orlicí dál do Letohradu a Lichkova, z čehož vycházel i jízdní řád z roku 1944. ČSD však použily i jiná trasování: kratší variantu Praha – Kyšperk (dnešní Letohrad) uváděl třeba jízdní řád z roku 1918, prodlouženou (Praha-) Velký Osek - Hradec Králové – Lichkov - Hanušovice/Miedzylesie dokumentuje vydání z roku 1988.

 

 

Obě tratě jsou jednokolejné, elektrizované stejnosměrnou trakční soustavou, slouží k vedení regionálních i dálkových spojů a vzhledem k nádraží jsou průběžné. V těchto charakteristikách, krom oné první, se od nich odlišuje trať třetí a poslední, která spojuje Hradec Králové s Turnovem a v jízdním řádu nese číslo 041. V roce 1882 uvedly do provozu České obchodní dráhy její úsek z Hradce Králové do Ostroměře, kde navázala na už existující trať Rakouské severozápadní dráhy do Jičína. Původní charakter na sebe navazujících lokálek respektoval jízdní řád z roku 1918, který uváděl tratě číslo 55, 57 a 100. Trať už celistvou najdeme v roce 1944.

 

 

Z předchozích odstavců vyplývá, že ze železniční stanice Hradec Králové hl.n. vedou traťové koleje celkem na pět stran, z jižního zhlaví směrem k Pardubicím a Chlumci nad Cidlinou (Nymburku a Praze), ze zhlaví severního k Ostroměři (Jičínu a Turnovu), do Jaroměře (Liberce resp. Trutnova) a Týniště nad Orlicí (Chocně resp. Letohradu). Do staničního kolejiště je zaústěno také několik vleček průmyslových i „drážních“, tedy sloužících přístupu do areálů bývalých součástí kdysi unitárních drah. Tento článek si nebude všímat všech, ale jen těch, které jsou takříkajíc na dohled od výpravní budovy, tedy spíš v pohodlné docházkové vzdálenosti od ní.

 

 

Začneme-li u jižního zhlaví stanice, můžeme v bezprostřední blízkosti stavědla č. 1 pátrat po první z nich. Její kolej vede podél budovy jižním směrem, mizí pod vegetací a končí zarážedlem před někdejším vjezdem do areálu, v němž kupodivu zůstalo trakční vedení. Původně zřejmě sloužila plynárnám a snad i jiným subjektům v této převážně skladištní oblasti. Podle kolejového plánu nádraží z roku 2003 byla jejím posledním vlastníkem firma Hacar, a.s., která ji však patrně už dlouhodobě nevyužívala a navíc počátkem tohoto roku zkrachovala. Ač je rozeznatelná část koleje ve zjevně nepoužitelném stavu, z trávy ční pečlivě natřená výkolejka.

 

 

Další vlečky nejdeme v severní části staničního kolejiště. Jedna z nich je na rozdíl od oné výše zmíněné živá, dokonce natolik, že nedávno pronikla i do médií. Bohužel zprávou neblahou, o střetu vlaku s osobním autem, u kterého zasahovali hradečtí hasiči. I když se v jejich zprávě píše o areálu bývalého ZVU v Hradci Králové, nástupce někdejších i ve světě známých Závodů Vítězného února v něm dodnes sídlí pod názvem ZVU POTEZ, a.s. Dotčená vlečka, začínající poblíž stavědla č. 2, ústí do vrat, v jejichž bezprostřední blízkosti je budova s výrazným logem skupiny Raven CZ, jejíž místní divize kolejové dopravy zřejmě také využívá.

 

 

V tomtéž prostoru se nachází další vlečka, kterou nemusíme dlouho hledat, byť se její podstatná část už ztrácí v bujném porostu. Na koleji předchozí totiž uvidíme cosi, co není tak docela (snad krom starších sad modelové kolejiva) běžné – kolejovou křižovatku. Vlečka do bývalého ZZN, dnes hradeckého závodu firmy Cerea, a.s. vychází od vjezdu do depa, od něhož vede směrem severním a po křižování s kolejí do ZVU překračuje ulici Za Škodovkou, aby zmizela za dřevěnými vraty agrárního podniku. Že už není využívána, o tom svědčí nejen ta zmíněná vegetace, ale také už neexistující přejezd, v jehož místě jsou kolejnice zaasfaltovány.

 

 

 

 

Kdybychom pokračovali směrem severním, našli bychom za tratí č. 041 do Ostroměře další k západu odbočující koleje – do skladu svrškového materiálu SŽDC, s.o., do strojního a opravárenského střediska TSS, a.s. či na pracoviště SGJW Hradec Králové spol. s r.o. To vše po levé straně trati č. 031 do Jaroměře. Po její straně pravé se nachází opravna osobních vozů DKV Česká Třebová se svým poměrně rozsáhlým kolejištěm, před jehož jižním zhlavím se choulí nevelký areál elektroúseku SŽDC, s.o. Směrem k východu pak následuje trať č. 020 do Týniště nad Orlicí s dalšími vlečkami, z nichž nejdelší končí za plotem firmy Signalmont s.r.o.

 

 

 

Osiřelo i kolejiště na straně skladů opačné, které v ještě nedávné minulosti sloužilo k odstavení vlakových souprav i k jejich provoznímu ošetřen, Z větší části bylo odstraněno také příslušné technické zázemí, ač to prapůvodní v podobě kolejové váhy a obrysnice tam ještě najdeme. Jak dlouho tento stav bude trvat, nelze v tuto chvíli odhadnout. Jisté je jen to, že České dráhy téměř celý areál už opustily a totéž učinila i jejich nákladní dcera, neboť na někdejší administrativní budově skladů už nenajdeme tabulku, označující ji jako sídlo provozního pracoviště ČD Cargo, a bezprostřední okolí vstupních dveří svědčí o tom, že je už dávno nikdo neotevřel.

 

 

Bývalý komerční obvod se už zjevně stal svému majiteli nepotřebným a jeho další los si lze domyslet. Přes 240 milionů korun zaplatí každý rok České dráhy za údržbu, opravy a ostrahu nemovitého majetku, který nepotřebují. Bývalé sklady, drážní domky, bytové domy i pozemky, pro které dráhy nemají využití, zbytečně zatěžují rozpočet národního dopravce a negativně ovlivňují jeho hospodaření. České dráhy si proto chtějí ponechat jen nádražní budovy, klíčové administrativní objekty, depa a související pozemky. Zbytek majetku nabídnou k prodeji, píše se v nedávno publikovaném tiskovém sdělení o krocích, které nepochybně zasáhnou i hradecké nádraží.

 

 

Z uvedeného je zřejmé, že v blízké či vzdálenější budoucnosti budou některé snímky v připojené galerii už neopakovatelné. Připouštím ovšem, že obrázky samotných kolejí a budov jsou pro někoho nezáživné a kdo otevře článek o nádraží, očekává v něm také přehršli mašinek. Já jsem se záměrně při tom svém nedělním potulování po nádraží pořizování vlaky oživených snímků vyhýbal, což při taktové dopravě není tak těžké, jak by se zdálo. Ale abych své poněkud suché povídání přece jen trochu oživil, na konec galerie jsem zařadil něco starších záběrů z ruchu na kolejích „nádraží pro vodárnou“, jenž by si snad zasloužil reportáž samostatnou.