Tovačovka ve znamení ryb

S podzimem přicházejí na řadu výlovy rybníků. Jedním takovým, který přitahuje spoustu lidí ryb dychtivých je i ten Hradecký v Tovačově. Jak už se po nějakou dobu stalo zvykem, tak KMD o.s. nachystalo na dva dny několik párů vlaků na trati zvané Tovačovka. Letošní víkend 22. a 23. října přivál na tuto trať dvojici historických strojů: karkulku T 444.1516 a krokodýla 850.044.

Já se v první den ježdění vydal ráno ještě za tmy na nádraží v Olomouci, abych se setkal s Martinem a nabrali jsme kurz Kojetín. Díky zimě jsem se vybavil termoskou s horkým čajem a malým množstvím jemného dámského likéru na tři. Vyjeli jsme celkem na čas, abychom se postupně nořili do mlhy. Prostě mlha přede mnou, mlha za mnou. V Přerově jsme přestoupili z jednoho rychlíku do druhého a ten jsme opustili v zamlženém Kojetíně.

810.394 v mlhou obestřeném Kojetíně © Martin Blaťák

Tam už v kusé koleji čekala karkulka s dvojicí bixů na svůj první obrat do Tovačova. Pár fotek v nádraží, pozdravení s přáteli a hurá na trať do mlhy, ve které nebylo radno zabloudit. Tak jsme tou cestou necestou vyrazili vstříc focení, na které jsme měli času dosti. Ten nás ani jednoho netlačil a já dokonce oželel i svou účast v ochozech zimního stadiónu v Olomouci na hokeji. První traťovka vznikla na konci oblouku při výjezdu vlaku z Kojetína.

Odtud jsme se přes město výchozí naši pouti vydali k Uhřičicím, abychom si tady udělali několik fotek. Mlha se pořad držela a ne a ne se rozpustit. Někdo říká, že desátá hodina rozhodne. Nebyla to přesně ona, ale krokodýl, který jel s dvojicí bixů na třetím páru vlaků, přinesl první paprsky slunce, které si při jeho návratu našlo cestu v mlze a začalo zalívat krajinu svými paprsky. Tak letos na Tovačovce pršet nebude, jsem si s úsměvem na rtu říkal. Díky tomu se nekoná zákaz vstupu, kterým mi vyhrožoval Rosťa Kolmačka.

850.044 v úseku Lobodice - Uhřičice © Radek Hořínek

Od Uhřičic jsme pokračovali do Lobodic. Svítící slunce je krásná věc, ale taky omezuje ve focení, což nám bylo úplně jedno. Jeho hřející paprsky, které vystřídaly jemný dámský likér na tři písmena, byly velmi příjemné. Tak jsme prošli nákladištěm Lobodice a u hlásky Skašov počkali na průjezd vlaku směr Kojetín. V tu chvíli jela souprava celá ve složení 850.044 + 2 x 020 + T 444.1516. Takto jsme došli k části Tovačova, jmenující se Anín, tam nám slunce posvítilo pro změnu na karkulku.

Naše kroky směřovaly dál do cílové stanice vlaků. Tam už to bylo coby kamenem dohodil a zbytek došel. Zastavili jsme se těsně před cílem, abychom si počkali na karkulku. A ona nebyla. Došlo ke změně programu a dorazil krokodýl. I tak spousta lidiček rozesetých kolem trati fotila a točila stejně jako my dva. Doba pokročila, slunce bylo čím dál níže.

T 444.1516 mezi Tovačovem a Lobodicemi © Radek Hořínek

Blížil se poslední pár vlaků. Nachystali jsme se zhotovit jeho záznam na paměťová média našich přístrojů. Žel místo „indisponované“ karkulky se opět objevil krokodýl. Vyfotil se příjezd, objíždění soupravy a ještě jedna fotka s chátrající budovou nádraží v Tovačově. Následovalo nasednutí do 850.044, zaplacení jízdného a návrat do Kojetína.

Tady se setkala historie se současností. Druhý remotorizovaný a do korporátních barev oděný valašský motorák 842.025 se fotil při objíždění soupravy společně s karkulkou. Ještě před tím jsem se potkal v cíli s MirkemOH, který se na Tovačovku přijel podívat.

Současnost a minulost v Kojetíně © Radek Hořínek

A jaké to bylo. Super, velký dík patří pořadatelům z KMD, o.s. a KPKV. Počasí ukázalo svojí podzimní tvář s mlhou ráno a posléze vyjasněním. Ani kapka deště, který je s mými návštěvami na této trati jinak spojený. Ráno jsem byl cílem posměšku já od Valacha, ale na konci jsme smáli všichni. Tak třeba se to počasí ponese ve stejném duchu i v příštím roce při některé z jízd na Tovačovce.

Titulní snímek: T 444.1516 v mlhách © Radek Hořínek