O 381.001-7 u zdi, představenstvu ČD ve vlaku a jiných jevech

 

 

 

 

 

Dlužno předeslat, že od onoho prvního letošního listopadového pátku se leccos změnilo. Slovenský mesršmit už u zdi fyzicky nestojí, zato k ní bylo politicky postaveno vedení Českých drah – pod jejím generálním ředitelem se otřásla (aniž otřesy doposud utichly) židle a jeho náměstek pro osobní dopravy i se svým kolegou pro správu majetku o ni dokonce přišli, jak jsme zaznamenali. Jestliže ona první změna je jistě ku prospěchu věci, o pozitivním dopadu té druhé by se dalo s úspěchem pochybovat, pokud ovšem nemáme na mysli zájmy samotné skupiny Škoda, jejíž monopol se odvážil Ing. Blažek narušit nákupem vozidel konkurenčních.

 

 

A když jsme u té konkurence, můžeme se pro dokreslení zmínit i o tom, že v nedávné době došlo ke změně rovněž ve vedení soukromého železničního osobního dopravce, který si podle (pro věc samu spíš nešťastných) mediálních výlevů svého zakladatele předsevzal toho státního „zlikvidovat“. Její příčinou ovšem nebyla politika (snad jen ta obchodní), ale spíš neshody mezi majitelem společnosti a jejím provozním ředitelem, jak naznačila zpráva o přestupu Jana Paroubka.k dopravci teprve se rodícímu. Je pravda, že ani jednoho ze uvedených pánů jsme na své reportážní misi nepotkali, smíchovské „depo“ jejich žlutých vlaků však ano.

 

 

Snad mi laskavý čtenář promine to odbočení od v úvodů slíbeného popisu našich zážitků, k nimž ostatně neprodleně obrátím jeho pozornost. S přítelem Karlem, který hrál druhý hlas našeho reportérského dua, jsme se setkali, jako už jednou v nedávné minulosti, krátce před osmou hodinou ranní na pražském hlavním nádraží, kam on přijel Ostravanem a mne chvíli po něm přivezl mírně opožděný R 952 z Hradec Králové. Ač nás do Plzně mělo dopravit vozidlo silniční, přestupovali jsme přece jen do chebského R 754, který nás měl výhodně přiblížit ke smíchovskému shromaždišti zástupců médií, přizvaných k nám už známé slavnostní události.

 

 

Mohli jsme sice počkat na spoj pozdější, ale to by nám unikla jen právě měsíc stará 362.046-5 v čele rychlíku, jež na něm asi nebyla bez důvodu, protože hned za ní byl řazen salonní vůz 89-80 022-4 SR, do kterého právě nastupoval už zmíněný Ing. Antonín Blažek, jedoucí ke stejnému cíli, jako my. A na smíchovském nádraží jsme uvnitř vozu mohli vidět celé vedení Českých drah, v němž jakoby kdosi přebýval. V souladu s tvrzením médií jsem žil v přesvědčení, že Ing. Jiří Kolář, Ph.D. už nemůže být náměstkem generálního ředitele pro provoz, když jeho úsek byl převeden k SŽDC a samozřejmě zmizel i z následně změněné organizační struktury ČD.

 

 

Mýlil jsem se a následně jsem si objasnil, že v původní funkci vytrval dokonce i v představenstvu rekonstruovaném. Tehdy mne ten pozorovaný jev sice zarazil, ale dnešní informace jsem k němu neměl, takže jsem o něm dále nepřemýšlel a věnoval se dění aktuálnímu. S Karlem jsme opustili smíchovské nádraží (aniž jsme opomněli zkontrolovat, zda náhodou náš místní člen nemá službu), ale jen na chvíli, po které jsme se ocitli na lávce přes jeho kolejiště, z níž lze pohodlně fotografovat už zmíněné „depo“ společnosti RegioJet. A nebo zamířit objektiv směrem opačným, kam jsme se cíleně ubírali – k zastávce Praha-Smíchov Na Knížecí.

 

 

Ta byla sice jen cílem postupným, dokonce spíš náhodným, ale proč nevyužít času, který nám zbýval do odjezdu našeho mikrobusu do Plzně od nedalekého hotelu k návštěvě toho zajímavého rezidua loňské náhradní vlakové dopravy? Zvlášť když nás do jeho blízkosti los osudu přivedl nejen v den pracovní, kdy je zastávka jedině obsluhována, ale také v dobu jízdním řádem určenou pro příjezd jednoho z nečetných spojů. Navíc jsme tak mohli svým způsobem fotograficky navázat na jarní reportáž z opačného konce jejich trasy, „hejtmanské“ stanice Hostivice. Právě odtud přijel s asi desetiminutovým zpožděním Os 25909 v podobě sólo orchestrionu.

 

 

Když už jsme se na ten konec dostali, nepominuli jsme ani bývalé nákladové nádraží Smíchov, jehož skladové budovy sice doposud slouží víceméně původnímu účelu, ale zjevně bez obsluhy kolejovou dopravou. Do jeho kolejiště kdysi ústila vlečka z dnes už zbouraného továrního komplexu někdejších Ringhofferových závodů, i v zahraniční známého výrobce kolejových vozidel, po níž pak od roku 1951 až do poloviny 90. let minulého století vyjížděly do celého světa tramvaje Tatra. Čas nám nedovolil podrobněji zkoumat všechny pozůstatky vlečkového komplexu a museli jsme se omezit jen na ty na první pohled patrné.

 

 

Následující cesta po plzeňské dálnici nás utvrdila v tom, že jízda vlakem je pro nervy cestujícího, který není při putování po kolejích nijak vtahován do provozu, přece jen výhodnější. A trochu jsme zalitovali, že organizátoři akce pominuli možnost naši hrstku připojit k výpravě Českých drah. Ale jen do příjezdu na místo děje, kde jsme jako jedni z prvních měli možnost v klidu pořídit snímky nejen samotné elektrické jednotky 650.001-1/651.001-0, ale i kousek za ní na zkušební koleji stojící lokomotivy 381.001-7. Ta ovšem neplnila roli prezentačního vozidla, nýbrž byla dolaďována před svým odjezdem ke zkouškám na železničním zkušebním okruhu VUZ.

 

 

Na opačné straně kolejiště se zřejmě už k expedici připravovaly pro změnu vozy pouliční dráhy, jež nás takto symbolicky přenesly ze slavné minulostí výroby českých tramvají, o jejíž pozůstatky jsme zakopli (já dokonce doslova) na Smíchově, do její škodovácké současnosti, Doufejme, že stejně slavné – tomu ostatně naznačovala skutečnost, že zde krom dvojice tramvají Škoda 15T ForCity pro Prahu, jejichž první exemplář byl v tomtéž areálu pokřtěn před třemi roky rovněž za naší reportážní účasti, stál také už sedmnáctý (jak se dalo usoudit z nálepky na jeho okně) vůz téhož typu pro lotyšskou Rigu a Elektra Škoda 19T pro polskou Wrocław,

 

 

V dáli kolejiště sice byla vidět ještě jiná zajímavost, i když rázu povýtce historického, ale už nebyl čas se k ní vypravit. Torzo (ne)slavného asynchronu tak můžete zahlédnout jen v Karlově videu, kde je už pozorní čtenáři předchozí reportáže jistě objevili. Než mohl přítel své pohyblivé obrázky z jízdy nové elektrické jednotky pořídit, bylo nám oběma zúčastnit se a reportážně pojednat nám již známý slavnostní kvas, k němuž se už slovy nemusím vracet – stejně jako k následnému tiskovému brífinku, kterým náš pobyt v areálu plzeňské Škodovky vyvrcholil. Některé nezmíněné, ale zajímavé momenty naší „exkurze“ přiblíží lépe fotografie v galerii.

 

 

Byť se nám na naší výpravě vcelku dařilo, drobné chybičky se vloudily. Jednu, rázu zcela subjektivního, jsem objevil až při přípravě reportáže – ani jeden z nás nezachytil podobu oddílu první třídy RegioPantera. Zprvu byl neustále plný postav, pak jsme se k němu už nevrátili. V druhém nedostatku, který vyšel najevo in situ, jsme byli nevinně. Pro nedochvilnost našich spolucestujících jsme z Plzně do Prahy vyrazili o akademickou sice, ale pro nás podstatnou čtvrthodinku později, díky čemuž nám před nosem ujel vhodný spoj ze smíchovského na hlavní nádraží a museli jsme v Praze hodinu tvrdnout. Z ní pak polovinu na nehostinném Smíchově.

 

 

Nebylo by tomu tak, kdyby jeden z osobních vlaků od Berouna nebyl vynechán a druhý neměl zpoždění – nevelké, ale ve studeném počasí dost citelné. Sice jsme vzhledem k taktování odjezdů z Prahy hl.n. momentálně nespěchali, ale určitě bychom se tam aspoň lépe zabavili, když už ne více zahřáli. Mne samotného navíc příliš neblažila vidina o hodinu pozdějšího příjezdu domů, jestliže jsem měl v plánu do následujícího rána připravit horkou aktualitu z dění v Plzni. Ale co se dalo dělat, musel jsem se s mířit s osudem v podobě noční směny. A nalézt si pak na „hlaváku“ mírné povyražení v podobě oloupané zamračené na budějovickém rychlíku, již Karel zachytil při odjezdu v pohybu:

 

Prameny a odkazy:

1. České dráhy, a.s.
2. Klíčové změny ve vedení Českých drah - tisková zpráva Ministerstva dopravy
3. ŠKODA TRANSPORTATION, a.s.
4. RegioJet - Wikipedie
5. ROPID – Pražská integrovaná doprava
6. Praha-Smíchov Na Knížecí - Wikipedie
7. Železniční trať Praha-Smíchov - Hostivice - Rudná u Prahy - Wikipedie
8. Ringhofferovy závody (ČKD Tatra Smíchov)
9. Lokomotiva 380 - Wikipedie
10. Lokomotiva 109 E (ZSSK) na stránkách výrobce
11. Tramvaje Škoda - Wikipedie
12. Depo kolejových vozidel Praha - Wikipedie
13. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Titulní snímek: 381.001-7 u zdi areálu plzeňské Škodovky © PhDr. Zbyněk Zlinský