Es Selamu Aleikum, Božidare - vzpomínky na cestu do Bosny i Hercegoviny (1/5)

 A tak slovo dalo slovo a na konci loňské zimy jsme měli připravený návrh plánu, který jsme postupně upřesňovali – spolu se sběrem podkladů k cestě a zdokonalování se v jazyku. Do plánování výrazně zasáhlo konání akce „Rotary vlak / voz 2011“, kterou jsme se rozhodli do programu dodatečně začlenit (navzdory už zakoupeným rezervacím).

Jedním z hlavních cílů naší cesty bylo seznámení s bosenskými horami. To však neznamená, že bychom se veřejné dopravě vyhýbali; vlakům zvlášť! S ohledem na zaměření těchto stránek jsme se snažili právě veřejné dopravě v cestopisu věnovat co nejvíce prostoru (naopak o horách se zmiňujeme jen ve zkratce). A jak už to při cestě „na vlastní pěst“ směrem na jihovýchod od našich hranic bývá, o zážitky rozhodně nebyla nouze. Podělíme se s vámi zejména o ty, které napoví o zdejším životě a reáliích… Obecné povědomí o Bosně u nás není velké, proto jsme se rozhodli na úvod zemí představit v základních datech a číslech, včetně odkazů, které se vám mohou při plánování podobné akce hodit.

BOSNA A HERCEGOVINA

Rozloha: 51 129 km2
Počet obyvatel: 4,5 mil. (2009); na konci 19. století = 1 568 092 (dle Sčítání lidu 1895)
Státní uspořádání: De facto konfederace „Federace Bosny a Hercegoviny“ = (51% území, které obývají hlavně Bosňáci + Chorvaté) a částečně autonomní „Republiky Srbské“ (49% území)
Hlavní město: Sarajevo (418 tis. obyvatel) / Republika Srbská = Banja Luka (228 tis. obyvatel)
Vznik státu: Březen až duben 1992 (referendum o vlastním státu / rozpad Jugoslávie)
Nejrozšířenější náboženství: Islám (40%), Pravoslavné (31%), Římskokatolické (15%)
Úřední jazyky: Bosenština, Chorvatština, Srbština
Měna: 1 konvertibilní marka (KM, resp. BAM) = 100 feniků (1 € = 1,95 KM; v praxi ale leckdy 2 KM)
Vízová povinnost: NE (definitivně zrušena pro občany ČR v roce 2005, pro občany BiH roku 2010)
Nejdelší řeky: Sava (945 km), Drina (346 km), Vrbas (240 km), Neretva (218 km), Una (214 km)
Nejvyšší hory: (Bosanski) Maglić = 2 386 m; Řada dalších „dvoutisícových“ pohoří: Bjelašnica, Treskavica, Čvršnica, Volujak, Vranica, Leljia, Zelengora, Cincar; Za nejkrásnější se udává „Bosenská Himaláj“ = Prenj
Klíčové historické události: Začlenění do Osmanské říše (15. století); Protektorát / anexe Rakousko-Uherska (1878 / 1908); Sarajevský atentát na Františka Ferdinanda d'Este => 1. světová válka (1914); Společné království / Jugoslávie (1918-1992); Zimní olympijské hry v Sarajevu (1984); Občanská válka (1992-1995)

OBCHODNÍ VZTAHY S ČR

Největší investice: ČEZ (tepelné elektrárny v Republice Srbské), Škoda Auto (výrobní závod v Sarajevu)
Modernizace ex-ČKD tramvají: Pars Nova Šumperk (stav 2008: 12 kusů Satra II, 4 kusy Satra III)
Dodávky na železnici: CZ Loko (2 posunovací lokomotivy řady 797 pro elektrárnu v Tuzle)

ŽELEZNICE BOSNY A HERCEGOVINY

Dopravci: ŽFBH (Željeznice Federacije Bosne i Hercegovine), ŽRS (Željeznice Republike Srpske)
Státní koordinátor: ŽBH / BHŽJK (Bosanskohercegovačka Javna Korporacija)
Délka sítě: cca 1 000 – 1 100 km (většina sítě elektrifikována)
Typ dopravy dle podílu na výkonu: Nákladní +- 95%, Osobní +- 5%
Počet cestujících za rok: ŽFBH = 30 mil., ŽRS = 36 mil. (data UIC za rok 2008; možný částečný překryv)
Objem přepraveného zboží za rok: ŽFBH = 682 mil. tkm, ŽRS = 408 mil. tkm (UIC 2008; možný překryv)
Klíčové převážené komodity: Dřevo, uhlí, železo, celulóza, koks, bauxit, hliník, ropa, pšenice
Modernizace infrastruktury ŽFBH: Hlavní koridor Sarajevo – Konjic – Mostar – Čapljina – HR (Metković / Ploče) = 99 km úsek Konjic až státní hranice (jižní polovina od hranice po Rašku Goru dokončena, zbylá ve výstavbě); Stavbu vede rakouská společnost Alpine Bau ve spolupráci se Swietelsky
Modernizace infrastruktury ŽRS: 65 km úsek Jošavka až Kostajnica (stejné konsorcium jako u ŽFBH)
Projekty v oblasti vozidel na ŽFBH: Probíhající dodávka 9 souprav Talgo 7. generace (některé soupravy v nočním uspořádání; předpoklad nasazení do Bělehradu, Budapešti a Záhřebu), Nový „niskopodski vlak“ řady ŽFBH 4412 (výroba Končar 2009 jako prototyp pro Crotrain); Modernizace lokomotiv Končar na řadu ŽFBH 441.9 (v rámci zapůjčení TCDD); Repase interiéru elektrických jednotek Ganz řady ŽFBH 411
Projekty v oblasti vozidel na ŽRS: Dodávka 5 souprav Talgo 7. generace (podobné parametry jako ŽFBH)

DOPLŇUJÍCÍ ODKAZY A INFORMACE

• Oficiální stránka ŽFBH shrnující historii bosenských železnic (k dispozici i v angličtině a němčině) 
• Jízdní řády ŽFBH (vlaky uváděné v úseku Bihać – Martin Brod jsou v provozu „od data vyhlášení“) 
• Železniční mapa BiH a Západního Balkánu (od Martina Zedníka) 
• „Rječnik“ – bosensko-český slovníček základních pojmů (nejen) z dopravního prostředí
• Situace na železnici v BiH (zpráva WB) 
• Cestopis z dávnější společné akce „Vlak a korán“ (jaro 2009)  
• GRAS (dopravní podnik Sarajevo) s informacemi o jízdních řádech a plánky sítě
• Mostar Bus (dopravní podnik Mostar) s plánkem sítě
• Fórum s informacemi o všech bosenských autobusových dopravcích
• Hostel NINA (poblíž centra Mostaru na východním břehu Neretvy)
• Samir Bilanović – služby všeho druhu v oblasti Konjice (mj. ubytování)
• Server věnovaný bosenským horám s mapami a GPS trasami

Plánek cesty k 1. dílu © Rastislav Štangl

Den D nastává v pátek, 10. června 2011 večer, kdy se naše trojčlenná skupinka setkává před odjezdem vlaku R 719 na pražském hlavním nádraží. Zaujímáme naše místa v lůžkové kabince ve voze WLABmz Českých drah (výroba: 2006 SGP Maribor) na relaci z Prahy do Budapešti. Ve vlaku nás příjemně překvapil nevídaně přátelský stevard Jídelních a lůžkových vozů a také nefunkční kartové otevírání dveří u WC, které nás nenutilo brát si kartu při každé cestě na toaletu. Lůžkové vozy WLABmz jsou na noční cestování velice příjemné a nabízí i sprchu, nicméně oproti předchozí generaci WLABmee nepotěší méně místa v kabince a zkosené horní lůžko nevhodné pro osoby vyššího vzrůstu. Cena je poměrně příznivá (zpáteční jízdenka při vhodném rozdělení na 3 národní části vyjde zhruba okolo 700 Kč + příplatek za lůžko stojí cca 350 Kč jedním směrem). Rychle jsme usnuli a probouzíme se kolem 7. hodiny na slovenském území u Štúrova.

DEN 1, Sobota (11. 6. 2011)

Po vstupu do Maďarska v okolí hradu Visegrád až po město Vác následuje velice pěkná krajina soutěsky Dunaje, a tak lákáni vidinou spouštěcích oken, přesouváme se do sousedního vozu ČD řady Bmee. Záhy však přichází zkontrolovat lístky průvodčí MÁV-Start, kterému ani na mezinárodním vlaku cizí jazyky vůbec nic neříkají. Naštěstí nonverbální komunikace zabírá a přesvědčujeme jej o příslušnosti k sousednímu vozu. Po tradičně velebně pomalé jízdě v budapešťském uzlu s mírným zpožděním zastavujeme na východním nádraží (Bp-Keleti). Jízdenky dále na Balkán v ČR bohužel seženete jen pod velice drahým tarifem NRT, ale v Budapešti lze koupit zpáteční lístek s více než 50% slevou. U mezinárodní pokladny nás již očekávala (i německy hovořící) pokladní požadující za zpáteční lístek Budapešť<->Sarajevo děsivě znějící částku 14 470 HUF. Po mohutném razítkování, jehož intenzitu dále umocnila eurová platba (55 eur / osoba), držíme naše jízdenky v ruce a míříme k metru, jímž se přesuneme na nádraží Déli, odkud odjíždí vlak IC Dráva do Sarajeva.

11.6.2011. Lokomotiva řady V43 v čele IC "Dráva" do Sarajeva © Aleš Svoboda

Ve vestibulu metra se u automatů na jízdenky MHD táhne nehybná půlhodinová fronta (právě v metru jsou lístky nutnost, revizoři jsou zde takřka na každém kroku). Jízdenky lze naštěstí pořídit i bez čekání na nádražním zeleninovém stánku. V metru nás překvapila změna názvu stanice „Moszkva tér“, která ještě nebyla do plánků ani hlášení promítnuta, a tak místo klasické znělky se najednou ozval rozpačitý hlas strojvedoucího včetně upozornění na zavírání dveří. Na nádraží Déli nás již čeká souprava o cca 10 vozech. Ovšem dál z Pécse do Sarajeva pokračují už jen vozy 2: jeden maďarský a jeden bosenský nebo bosensko-srbský (ob den se střídají). Cesta do Pécse je typicky maďarsky nudná až uspávající – i přesto, že zde najdeme hned 3 z celkem 19 tunelů v celé zemi. Zpestřili jsme si ji návštěvou jídelního vozu společnosti Utasellátó, kde zjišťujeme, že platba je možná výhradně ve forintech a při prohlížení jídelního lístku nám servírka jeho obsah aktualizovala tak, že polovinu překryla rukou. Nezbývá nám než si objednat kombinaci 3x coca-cola + 3 česnekové polévky – v reálu obyčejné instantní polévky, navíc nedovařené.

V Pécsi měníme stroj řady V43 „Szili“ za motorovou lokomotivu řady M42, ovšem jen na následujících cca 30 kilometrů neelektrifikovaného úseku k hraničnímu přechodu Magyarboly / Beli Manastir. Okolí následující cesty už bude mnohem zajímavější, a tak se z klimatizovaného vozu Bmz MÁV přesouváme do mírně špinavějšího vozu řady Bm ŽRS (se stahovacími okny). Vlak se v Pécsi hodně vyprázdnil a hranici do Chorvatska nás ve vlaku překračuje jen zhruba 30. Po bezproblémové pohraniční kontrole jsme ještě vyčkali lehce zpožděné „proti-Drávy“ tvořené jediným vozem MÁV (zatím ještě netušíme proč). V sousední chorvatské stanici Beli Manastir lokomotivu měníme opět, do čela nastupuje chorvatská dieselová lokomotiva řady 2062 přezdívaná „američki dizel“. Při jízdě vlakem taženém tímto strojem srdce železničního fanouška zaplesá – charakteristické je mohutné vytí motoru při rozjezdech a pronikavá vůně pálené nafty. 

11.6.2011. Ve stanici Beli Manastir přistupuje "američku dizel" © Rastislav Štangl

Trať na chorvatském území je ve výrazně lepším stavu než maďarský úsek z Pécse, rychlost 100 km/h byla naprosto běžná a v rovinaté Slavonii zpočátku jízda rychle ubíhá. Nicméně, stopy válku jsou bohužel stále patrné všude v okolí trati (ať již rozstřílené drážní objekty či četná upozornění na minová pole). Osijek nás vítá zbrusu novou do dáli zářící ukázkou moderní architektury. V rámci výstavby autobusového nádraží zde nad staničními kolejemi postavili vistou lávku pro pěší vedoucí do městské čtvrti za nádražím (oproti všem ostatním objektům působí doslova jako pěst na oko). Několik kilometrů za Osijekem je modernizovaný úsek trati přerušený a následuje asi čtvrt hodina ploužení čtyřicítkou. Ve stanici Strizivojna-Vrpolje, kde křížíme hlavní trať Zagreb – Beograd, opět nabíráme rychlost a již pod dráty pokračujeme do chorvatsko-bosenské pohraniční stanice Slavonski Šamac.

V Šamaci jsme byli z vlaku vyhnáni rovnou do štěrku, neboť na síti bosensko-srbských železnic ŽRS je vyhlášena stávka. Náhradní autobusová doprava byla zajištěna, ovšem museli jsme vyčkat na obratový autobus, který zajišťoval náhradu za (rovněž odřeknutý) rychlík ze Sarajeva do Beogradu. Bohužel, second-handový autobus dobojské společnosti Bosna Express přijel s dvouhodinovým zpožděním. Po rychlém obratu se vydáváme po mostě přes Sávu k silničnímu hraničnímu přechodu do Bosny. Kontrola na hranici byla poměrně rychlá, na bosenské straně dokonce pasy nekontroloval vůbec nikdo (stačilo odevzdat předem vyplněnou „soupisku“ cestujících). Kontrola našich jízdních dokladů pak už není potřeba vůbec – místo toho se od přítomného průvodčího ŽRS dozvídáme: „Mne to neinteresuje!“. Aby bylo jasno, dodává: „Ja protestujem. Sve ignorujem!“. Během jízdy kolem mešity navíc tento průvodčí zvolá: „Palestina“, načež se zachmuřeným obočím začne mumlat jakési zaklínadlo. To však plně kompenzuje řidič autobusu, který svou pracovní náplň zpestřuje závlekem do přilehlé obce Modriča, odkud si z kiosku řidič odnáší zmrzlinu, aby pak zanedlouho zastavil na poli za obcí a předal ji jako důkaz své lásky zde pracující ženě.

11.6.2011. Náharadní autobus přijel po 2 hodinách čekání.. © Rastislav Štangl

Dále již pokračujeme podél trati do hlavního uzlu ŽRS Doboj, kde u rekonstruované staniční budovy krátce zastavujeme. Nikde není ani noha a na dveřích visí jediný nápis: „Štrajk“. Pokračujeme ještě asi 35 km, než konečně dosáhneme první stanice muslimsko-chorvatských železnic ŽFBH – Maglaj. Zde rychle přestupujeme do typově stejné soupravy, jaká nás vezla z Budapešti. Vozy MÁV a ŽRS tu zůstaly během stávky ŽRS „uvězněné“ nakonec na 2 týdny. Na dvoukolejné trati vlak dosahuje rychlosti až 100 km/h, ale bohužel se brzy setmělo, ve voze ŽRS si můžeme posvítit tak nanejvýš čelovkami. Zpoždění zůstalo po celou dobu stejné (2 hodiny) a ve 23 hodin přijíždíme do Sarajeva. Nocleh jsme měli zajištěný v hostelu Gonzo v místech, kde se odehrával děj známého filmu Grbavica (od režisérky Jasmily Žbanić). Osobně nám jej doporučil Honza, na zdejším webu působící jak reportér známý pod přezdívkou „SZKV“, který v hostelu Gonzo přenocoval v rámci svého jarního balkánského putování. 

Z hostelu pro nás přijel syn majitele až přímo na nádraží, za což jsme byli velmi vděčni (po 23. hodině končí provoz MHD). Během jízdy velice moderním a luxusním autem se dáváme do družného hovoru a dozvídáme se řadu zajímavostí z tamního prostředí. V posledních letech zde probíhá výrazná expanze nadnárodních společností, a tak mladí a vzdělaní lidé (zejména v oborech ekonomie, účetnictví, IT) zde mají velice slušnou perspektivu – což se o zbytku země říct moc nedá.

DEN 2, Neděle (12. 6. 2011)

I nadcházející ráno na nás opět čeká odvoz, tentokrát už majitelem hostelu osobně. Vyrážíme vstříc prvním bosenským horám: národnímu parku Sutjeska s nejvyšší bosenskou horou Maglić (2386 m). Na internetu jsme našli spoj z autobusového nádraží Lukavica s odjezdem v 7:45. Sarajevo má 2 hlavní autobusová nádraží. Jedno se nachází v blízkosti železniční stanice a říká se mu jednoduše Sarajevo: odjíždějí z něj hlavně spoje do muslimsko-chorvatské části země a většina mezinárodních linek. Území Republiky Srbské a Srbska samotného pak obsluhuje nádraží v městské části Lukavica (nazývá se též Istočno = východní Sarajevo). Nachází se již přímo v Republice Srbské, zhruba 250 metrů od konečné trolejbusů Dobrinja (ležící ještě na území federace). Přes „etnickou hranici“ se tedy musí pěšky: v terénu to není nijak poznat, celá cesta se nachází v sídlištní zástavbě a je lemována řadou krámků.

Příjemně nás překvapilo, že spoj zjištěný z internetu, byl uveden i na tabuli odjezdů. Zakupujeme jízdenku a na minutu přesně, v 7:45, se letité vozidlo značky Mercedes-Benz dává do pohybu. Jednalo se o spoj linky Sarajevo – Foča – Trebinje a my s ním cestovali zhruba 65% trasy do Tjentište, což je východisko do národního parku Sutjeska. Spoje této linky jedou 3krát denně, spojení do Tjentište je ale mnohem více. Stačí využít jeden z četných spojů relace Sarajevo<->Foča (případně dále do Srbska či Černé Hory) a zde přestoupit na linky směřující ze Srbska na jih do Mostaru či Dubrovníku. Dálkové spoje zde lidé často využívají jen na pár kilometrů: řidiči ochotně vyhoví přání vystoupit na jakémkoliv rozcestí. Silnice do Foči vede členitým terénem s množstvím tunelů a mostů – střídají se výhledy na malebné pohoří Treskavica a řeky Željeznica a Bistrica. V údolí řeky Bistrica  spatřujeme pozůstatky bývalé úzkorozchodné železniční tratě. Odjezdy autobusů z Tjentište nelze zjistit, znali jsme jen dojezdy do Sarajeva. Celá cesta ze Sarajeva zabere zhruba 3 hodin a ty jsme pak odpočítali, abychom jsme zjistili, kdy lze očekávat autobus zpět.

12.6.2011. Letitý Mercedes na "naší" lince Sarajevo - Trebinje © Aleš Svoboda

Národní park Sutjeska je národním parkem č. 1 v Bosně a Hercegovině a nachází se zde i nejvyšší hora země – Maglić s výškou 2388 m (oficiálně se nazývá Bosanski Maglić, ale v srbské části země se přívlastek nepoužívá). Následující 2 dny jsme strávili turistikou spojenou se zdoláním vrcholu Magliće. Prvních 20 kilometrů z Tjentište vede po cestě lesem do sedla Prijevor. 5 kilometrů před ním potkáváme automobil v mohutném stádiu rozkladu neurčité značky a bereme zavděk nabídkou bezplatného odvozu do sedla. Poznáváme tak dvojici bosenských Srbů. Milošev je povoláním lesník (bosensky „šumar“), zajímavější je však jeho ko-pilot Božidar (povoláním správce národního parku). Jak již jeho jméno – evokující nejvýše položenou poštou v ČR napovídá – jedná se vskutku o boží nadělení. Nepřehlédnutelná postava charakteristická svým statným černým plnovousem bez jakýchkoliv známek vnější údržby nepředstavuje zrovna někoho, koho byste přáli v lese potkat. Vzhled však může klamat: s oběma se pouštíme do velmi příjemné konverzace. Hodně je překvapí Rasťův dotaz na účel kapesního revolveru mylně se domnívající, že bude potřeba asi kvůli zdejší hojné dravé zvěři (mj. medvědi), ale význam jejich odpovědi v podobě hurónského smíchu si uvědomíme až po času… Upozorňují nás i na nedalekou velice neobvyklou stavbu – chátrající konstrukci rozhledny, odkud Tito spolu s dalšími „spřátelenými pohlaváry“ východního bloku stříleli medvědy. Den zakončujeme u nádherného průzračně modrého Trnovačko jezera nacházejícím se ve výšce 1600 m na území Černé Hory. V těchto místech však hranici nikdo neřeší a lidé ji tu prakticky volně překračují. Jezero je vhodné ke koupání, ovšem teplota okolo 15°C nás k tomu nepřesvědčila.

DEN 3, Pondělí (13. 6. 2011)

Tento den jsme celý strávili na území Národního parku Sutjeska. Ráno vystupujeme na Maglić – nejdříve po strmém chodníku od jezera na hlavní hřeben do výšky 2 100 metrů. Pak už následuje pohodová hřebenovka po alpínských loukách a krasových závrtech s krásnými výhledy na okolní pohoří. Variantně je na Maglić možno vystoupit i po stezce vedoucí přímo ze sedla Prijevor (to však vyžaduje horolezeckou výbavu). Po obědě u jezera se vracíme zpět stejnou cestou, po níž jsme přišli – přes sedlo Prijevor.

13.6.2011. Trnovačko jezero ráno © Rastislav Štangl

DEN 4, Úterý (14. 6. 2011)

Ráno sestupujeme poslední zbývající kilometry k autobusu do Tjentište. Dole u hlavní silnice nás vítá sídlo správy národního parku, poštu či nemocnici či 2 prodejny potravin – neklamné známky toho, že jsme v cíli. Při nákupu se od prodavačky dovídáme mimojiné velice nadějnou předpověď počasí na následující den: slova „Sutra sunce“, doprovázená obřadným rozpažením rukou. Zastávkový označník (natož jízdní řád!) byste na autobusovém „stanovišti“ hledali marně, ale aspoň je zde zastávkový záliv a dokonce i lavička s odpadkovým košem. 20 minut po námi odhadnutém čase přijíždí v Bosně hojně rozšířený malokapacitní autobus typu Isuzu Turqouise dopravce Balkan Express. Po necelých 3 hodinách (s delší zastávkou ve městě Foča) jsme opět v sarajevské čtvrti Lukavica. Na autobusovém nádraží jsme poobědvali typicky bosenské čevapi za 5 konvertibilních marek (2 KM = cca 1 EUR) a vyrážíme do Sarajeva vstříc dalším zážitkům-