Listy končícího kalendáře 2011
30.12.2011 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský
Nevím, zda je to přibývajícím věkem či tou nepřetržitou „pracovní dobou“, kterou jsem si zvolil pro trávení svých důchodcovských dnů, ale roky jako by byly pořád kratší. Zdá se mi to být včera, kdy jsem se ohlížel za svými železničně motivovanými výpravami loňskými, a je tu bilancování letošní. Formálně stejné, jako v letech předchozích, obsahově však shrnující zážitky zcela nové.
Že je to v pořadí můj čtvrtý virtuální kalendář, nijak nenaznačuje, že bych se v tvorbě takových dílek skutečných vyžíval. Naopak. Dokonce ani nefotografuji snímky, které by si podobné využití zasloužily, to nechávám jiným. Ten tucet obrázků, které najdete níže, byl vybrán podle už z minulých let známých kritérií – mají vystihnout to, čím jsem se v daném měsíci reportážně zabýval, přičemž jejich tématika je podřízena pestrosti fotografovaných objektů a nějakým těm hlediskům formálním. Třeba aby do nich šel pohodlně vložit název měsíce. Tolik na vysvětlenou, proč následující snímky postrádají ono krásno, kdesi od fotografů vyžadované.
Souprava 750.701-5 + 82-40 395-0 BDs449 +20-41 575-1 B249, stojící sedmého dne roku u nástupiště 1A pražského hlavního nádraží, připomíná malou slavnost, při níž CZ LOKO, a.s. předala Českým drahám první stroj řady 750.7, jak zněl název o den později zveřejněné aktuality. Byť ten zcela nevystihoval její obsah, protože současně byly představeny i ony dva vozy, coby zástupci probíhající revitalizace interiéru vozidel svých řad. Netřeba dodávat, že tento výlet do Prahy nebyl plánovaný, na rozdíl od jiného, kamsi jinam. S přítelem Karlem jsme v lednu chtěli vyrazit za vláčky na zasněžených kolejích, ale jeho neblahý úraz nám v tom zabránil.
Naštěstí se zdraví mého tradičního souputníka zlepšilo natolik, že se v půli února mohl zúčastnit neméně tradiční bláznovské akce, při níž nás její organizátor Radek tentokrát zavedl do podhůří Beskyd. Jak ukazuje snímek 842.021-8 na Os 3120 Ostrava hl.n.- Frenštát p.R. v Kunčicích p.O., očekávaného sněhu jsme si neužili, ale jinak to byla vydařená akce. Tedy až na to, že se jí odmítalo zúčastnit s plným nasazením mé záznamové zařízení, což si vyžádalo jeho transport do pražské opravny. Abych spojil nepříjemné s užitečným, s pomocí staršího přístroje jsem při té cestě pořídil něco podkladů pro článek o „kauze“ Masarykova nádraží.
S obdobnou kauzou žižkovskou byla už záměrně spojena cesta pro fotoaparát opravený, které jsem navíc využil k setkání s Ostravákem Karlem a domorodcem Jirkou, které vyneslo i o něco zábavnější reportáž. A kalendářový snímek jednotky 471.062-0/971.062-5 jako Os 8834 do Berouna před odjezdem z pražského „hlaváku“. Ke všemu svolný Karel mne pak doprovázel i do Jihlavy, kam jsem byl pozván na privátní prezentaci prototypu MUVky, spojenou ovšem také s prohlídkou všeho, co je v CZ LOKO Jihlava nového. A nebyli bychom to my dva, kdybychom pominuli i další zajímavosti, které jsme při cestě na Vysočinu potkali.
Za první reportáží dubnovou jsem nemusel cestovat daleko a navíc jejím námětem byla drážní vozidla neželezniční. Přesně naopak tomu bylo o Bílé sobotě, která je (až na nějakou tu objektivně danou výjimku) v posledních letech věnována přátelskému setkání na Hané, jehož organizátorem je pochopitelně náš „lakotné Hanák“ Radek. Tentokrát znovu s ochotnou pomocí Vojtovou, který nás nejen provedl svým královstvím, z něhož pochází obrázek 141.054-7 v kolejišti olomouckého starého depa, ale doprovodil nás i kamsi jinam, jak popisuje první reportáž. A zprostředkoval také exkurzi v DPOV Přerov, zachycenou v navazující reportáži druhé.
Musím se přiznat, že v květnu jsem vlakem vůbec nejel. Využil jsem totiž krásného počasí a relaxoval u vody. Ale přesto ani tento list nezůstává prázdný – lokomotiva 740.899-0 v areálu královéhradecké pobočky TSR Czech Republic s.r.o. dokumentuje mé prozření, že není třeba jezdit někam do dálav, když má člověk železniční zajímavosti takříkajíc pod nosem. Ostatně s myšlenkou zdokumentovat vlečky, vycházející z kolejiště železniční stanice Hradec Králové-Slezské Předměstí do Skladištní oblasti, jsem si pohrával už dávno. A když už jsem se za nimi reportážně vydal, nepominul jsem přitom ani samotné druhé královéhradecké nádraží.
V červnovém výčtu sice chybí obvyklá reportáž z dálných kolejí přímořských (letošní dovolená v Turecku tento atribut postrádala), ale o to víc jich vzniklo na těch domácích vnitrozemských, i když se tak stalo během jediného dne. V poslední červnový pátek totiž České dráhy v Havlíčkově Brodě slavnostně představily svůj první Regio-Shuttle Rs1, kterážto prezentace byla hlavním bodem zahájení nebývalé výstavy železničních vozidel. Tu zde připomíná šlechtična 475.179, pózující na havlíčkobrodské točně před svou cestou na slavnosti v Chotěboři, jíž poněkud neblaze zasáhla do provozu na jubilující trati číslo 238, což postihlo i mé cestování.
První prázdninový měsíc byl pro mne opět ve znamení absence využití služeb ČD či jiných železničních dopravců. O to více jsem si užil se správcem železniční infrastruktury, což symbolizuje také fotografie MVTV 2-111 mezi odbočkou Plačice a zastávkou Hradec Králové-Kukleny. Před půlí měsíce mne přijel Karel navštívit do východočeské metropole, abychom společně zdokumentovali hradecký triangl. Pochopitelně pěšky a navíc za počasí mnohem více svědčícího spíš odpočinku u chladivé vodní hladiny či obdobně temperovaného pěnivého moku. Vše jsme přežili ve zdraví, ale bude trvat dlouho, než přítele přemluvím k procházce.
To mi dal na vědomí již při příštím našem výletu, jehož cílem byl Kořenov. Tam jsme nejprve zaznamenali nečekanou dvojici slovenských vozů a poté si užili oslav výročí zubatých lokomotiv, které zde zastupuje T 426.003 v čele Os 25484 Zubačka 2011 u ruiny kořenovské rotundy. Následující sobota mne zastihla na výletě do historie, při němž jsme s Helenou zmokli a můj foťák opět zkolaboval. Než putoval do opravny, ověřil jsem si jeho (ne)funkčnost v tarifním bodu Hradec Králové zastávka. Odborníci pak byli tak rychlí, že tradiční paromilný svátek jsem trávil ve společnosti nejen milého hosta Karla, ale už i toho ne vždy milého Canonu.
V září se už tradičně na železnici slavilo a netradičně reorganizovalo. Pro snímky k článku o tom druhém, tedy zrodu živé dopravní cesty, jsem si zajel na ono menší královéhradecké nádraží, zatímco s oslavami jsem začal na tom hlavním a vydal se mycí linkou do Dne železnice, jak dokládá snímek 814.150-9/914.150-8 při výjezdu z hradecké myčky. Hned následujícího dne jsem v oslavách Dne železnice Královéhradeckého kraje pokračoval v depu pod Černou horou a o týden později se vydal za Kyklopem a Matějem (a také Karlem) do kraje Moravskoslezského . Z dáli mne naopak v mém sídelním městě navštívil zeměmi V4 putující Papežský vlak.
Hned první den měsíce jsme se s Karlem vydali do česko-polsko-moravského pohraničí, abychom zachytili pomalu doznívající osobní dopravu. O několik dní později jsem „navštívil“ žst. Hradec Králové hl.n., abych zdokumentoval její historickou výpravní budovu, aniž bych ponechal bez povšimnutí její kolejiště s přilehlými vlečkami. Do sklepení zmíněné budovy jsem se pak vydal za železnicí modelovou, k čemuž odkazuje záběr kolejiště velikosti TT KŽM Hradec Králové. Koncem října v Jihlavě České dráhy předaly první Regio-Shuttle do regionální dopravy Kraje Vysočina, což byl sice počin jistě blahý, ale odehrál se v poněkud neblahé atmosféře.
Tramvaj Škoda 15T ForCity č. 9236 pražského DP v areálu plzeňské Škodovky tvořila pozadí prezentace elektrické jednotky RegioPanter zástupcům médií, jíž jsem se zúčastnil opět ve společnosti Karlově, s nímž jsme při té příležitosti zaznamenali i leccos dalšího. Pak nastalo každoroční sledování tiskových konferencí k novému jízdnímu řádu, z nichž jsem si tentokrát vybral pražskou a ústeckou. Tu druhou pro její spojení s premiérovou ukázkou nového řídicího vozu, k níž však nedošlo, protože sysel odmítl vylézt z nory. A bylo mi pramalou útěchou, že jsem při tom cestování zažil aspoň cosi jiného, abych mohl stvořit plánovanou reportáž.
Jak naznačuje snímek řídicího vozu 80-30 003-5 v čele soupravy zvláštního vlaku do Povrlů u prvního nástupiště ústeckého hlavního nádraží, své syslí trauma jsem si vyléčil o měsíc později. Stalo se tak v rámci zahájení rekonstrukce výpravní budovy žst. Ústí nad Labem hl.n., jež byla představena médiím 16. prosince, kteroužto příležitost jsem si pochopitelně nemohl nechat ujít. A to vzdor skutečnosti, že den předchozí jsem strávil v CZ LOKO Česká Třebová, kde jsme byli v osvědčené dvojici s Karlem účastni slavnostního otevření nové haly, na něž navázal jakýsi den otevřených dveří pro pozvané, čehož jsme řádně reportážně využili.
Titulní snímek: Museum v Pardubicích-Rosicích nad Labem za ranního slunce dne 24.6.2011 © PhDr. Zbyněk Zlinský
Súvisiace odkazy
- Listy končícího kalendáře 2016, 29.12.2016 8:00
- Listy končícího kalendáře 2015, 30.12.2015 8:00
- Listy končícího kalendáře 2014, 29.12.2014 8:00
- Listy končícího kalendáře 2013, 30.12.2013 8:00
- Listy končícího kalendáře 2012, 26.12.2012 8:00
- Listy končícího kalendáře 2010, 30.12.2010 8:00
- Listy končícího kalendáře 2009, 30.12.2009 8:00
- Listy končícího kalendáře, 30.12.2008 8:00
Diskusia
