Sranda musí být, i kdyby na vlak nebylo

Tedy slovem a obrazem. Každému, kdo se pohybuje s fotoaparátem kolem kolejí či po nich, se asi občas zcela náhodně podaří zachytit něco k pobavení. Jsou ovšem mezi námi i tací, kdož podobné záběry vyhledávají a pořizují zcela záměrně. Avšak i fotografie s námětem naprosto vážným může získat třeba v kontextu doby charakter žertovný, je-li uvedena vhodně zvoleným popiskem. Někteří autoři železničních vtípků jdou ještě dál a legrační výjevy a scénky aranžují, jiní zase sahají po fotomontáži. Což samozřejmě není případ snímku, jehož námětem je roztomilý ufonek, který pronikl na palubu Apolla 17 při „letu“ R 993.

A bylo patrno, že si ve vlaku lebedil. Zdá se, že se na naší planetě objevilo podobných potvůrek povícero a některé si železnici oblíbily natolik, že se nespokojily s pouhým cestováním, ale vstoupily do řad modré armády. Jako tento posunovač malej, ale šikovnej.

Navíc kamuflovanej nezbytnou výstražnou vestou, která se postupem doby stala dokonce oblíbeným módním doplňkem, jak dokázala prezentace nové kolekce modelů Léto 2011 na nádražním molu.

Novému módnímu trendu neodolala ani mužská část naší populace, jistého našeho reportéra nevyjímaje. Ten razí heslo když do hospody, tak ve výstražné vestě, jeden nikdy neví, co ho tam může porazit!

On je to vůbec člověk nad jiné opatrný a dbalý všech předpisů. I když to někdy může vypadat, že si hraje na mašinku, Ale co bych to rozváděl, následující snímek mluví sám za sebe.

Stejně jako ten následující, opět s tématem z oblasti ochranných pomůcek. I když tady se nějaké to slůvko doprovodného textu přímo vnucuje. Třeba známé zvolání sklerotiků „Kde jsem nechal hlavu?“

Ale dějí se horší věci, než že železničář potratí součást své garderoby. Třeba když řidič speciálního drážního vozidla postrádá koleje, po kterých by se vydal a zůstane kdesi trčet jako sám voják v poli.

I když je možné, že jsem onu situaci jen z neznalosti problematiky špatně pochopil a Správa železniční dopravní cesty, s.o. už realizovala to, co České dráhy, a.s. teprve hlásají: Zpátky na strom!

Ne že by to tažení bylo něco prudce pokrokového, dráhy na východ od sítě SŽDC tím směrem vykročily už dávno a jen zahraniční návštěvník může při spatření revitalizované železnice zvolat ono rozšířené „Ty krávo!“

S revitalizací železničních společností na Slovensku úzce souvisí úsporná opatření všeho druhu, v nichž jdou příkladem i nejvyšší představitelé státu. Například tím, že jim nebyl proti mysli ani nový salonní vůz vlády Slovenské republiky.

Ten byl možná inspirací i pro České dráhy, které v boji o cestující na trase mezi Prahou a Ostravou hodlaly nasadit opravdu těžký kalibr. Na doposud utajovaném snímku Karel Gott testuje posilový letní vůz pro spoje SC Pendolino.

Mistrovi se však na plošině vozidla typu MUV SC dvakrát nelíbilo, obával se o svůj zlatě slavičí hlas a jízda mu navíc neumožňovala pracovat na jeho písních. Oba nedostatky napraví nově vyvíjená klimatizovaná MUVka s kompletním studiovým vybavením.

Ač České dráhy tyto své projekty pečlivě tají, jiné formy zlepšování svých služeb čas od času prezentují médiím. Mnohdy tak překotně, že o nových formách práce nevědí ani jejich pracovníci. Tak mohl pozorný reportér zaslechnout větu „Cože, my pojedeme vlakem?“

Ano, slečny to pochopily správně. A už vlakem jezdí – přičemž netuší, že je čeká ještě něco horšího. Vzhledem k tomu, že cestujícím s nadměrnými zavazadly nestačí při nastupování do vlaku jejich milý úsměv, vedení ČD rozhodlo, že vlakušky nezbytně musí posilovat.

Náš národní železniční dopravce nejen stále zvyšuje nároky na své zaměstnance, ale dokáže se také se vzrůstající odpovědností postarat o jejich zdraví a osobní pohodu. Což dokazují také už.nakoupené tzv. neviditelné rukavice pro nošení zavazadel.

Že vám ty vtípky zas až tak vtipné nepřipadají? Nevadí, nový rok nám přinese určitě plno věcí, které budou přímo k popukání. Sice možná nikoliv smíchem, nýbrž vzteky, ale i s tím si určitě naše švejkovská národní povaha poradí svým charakteristickým způsobem. Nakonec není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo, jak praví už téměř zlidovělá píseň. A v souladu s jejími minimalistickými nároky na předpoklady spokojenosti člověčí si přejme, aby nám i roce 2012 aspoň nějaká železnice, na jejíž úkor bychom mohli na jeho konci žertovat, vůbec zůstala a neskončila tam, kam naše dráhy vláda vede.

Poděkování

náleží Karlu Furišovi, který přispěl do tohoto dílka veselými snímky ze svého archivu, ač mu zrovna veselo nebylo, neboť mu odešel počítač, jak se mi svěřil. Neprozradil mi sice, kterým směrem, ale snad jej Karel dohnal a přivedl zpátky.