Šotodvojka tentokrát na Westbahnu (za Railjetem a dalšími krámy)

 Když jsme si na své konto připsali na počátku minulého roku nějaké toulky za rakouskou nostalgií, bylo to pro majitele modrého pryskyřičníku stále málo. Stále častěji začal mluvit o výpravě za normálním provozem. A tak se mu pomalu začínalo dařit mě lámat. Až nakonec od Semmeringu Lukáš uspěl natolik, že jsem kývl i na návštěvu Westbahnu. Uskutečnila se 12. listopadu 

Jedním z důvodu byly i spoje, vedené Railjety. Pravda, Lukáš lákal i na mnohé další špeky... hojný počet soukromníků a dalších, ale pro mě tedy byl Railjet největším lákadlem. Sice jsem již soupravu v archivu měl, ve spojení s českofotbalovým taurusem, ale slušný záběr z normálního provozu chyběl.

Tak jsem nekladl příliš velký odpor. I když tedy nakonec se bojová výprava uskutečnila v době no... řekněme pozdního podzimu. Jak se ukázalo, Právě tato skutečnost měla na program výpravy nezanedbatelný vliv.

Mám rád tyto výpravy s Lukášem, ve Vídni se vyzná lépe, než já a tak zatímco on točí tím kolečkem nad pedály, já se můžu kochat pohledem do okolí. No, nebo taky tlemit na cestu, protože jsem holt taky řidičsky deformovaný.

Cílem byl Westbahn v oblasti mezi Purkersdorfem a Boheimkirchen, kde trať na chvíli nabízí iluzi horské dráhy a vzápětí se zase rozvíjí do volné krajiny. Lukáš věděl kam jet, tak jsme jen vybírali, kde zakotvíme. Pravda je, že teplá rána už byla dávno historií a mráz teda nebyl extra lákadlem k focení, Nicméně, když už jsme teda vyjeli ...

... tak jsme si vybírali místa na focení. Záhy jsem se dočkal i prvního Railjetu. Respektive double Railjetu, protože jezdily dvě spojené soupravy, vzhledem ke směru slunečního svitu jako na potvoru řazené v méně vhodné variantě postavení lokomotivy.

No, co si budeme vykládat, Railjetů jsem byl za dvě hodiny přesycený, že jsem každý další spoj už komentoval slovy... zase Railjet. To vše k Lukášovu pobavení. Pravda, občas mě utišil, to když místo obligátní sedmivozové soupravy ohlásil bílý ICE. A i když jsem konzervativní a říkám, že poctivý vlak má na každém konci dva nárazníky a šroubovku, v tomto případě jsem mlčel. Také proto, že těch soukromníků teda zrovna moc nejelo.