2011 - Svět 1435 milimetrů - tradiční zdechliny
Nemůže být rok, kdy bych nezažil úspěch v dokumentování nějakého toho transportu předčasně ukončivší jízdu lokomotivu. Rok 2011 nebyl žádnou výjimkou a tak i tentokrát nabízím ohlédnuutí, věnované neplánovanému soustředění lokomotiv v čele vlaku. Ano, jasně, právě přicházíte na návštěvu mezi zdechliny. A jistě bude zajímavá podívaná na jeho Veličenstvo Hugofén, který na snímcích prodělal potupnou degradaci ze záchranáře až po stroj zachraňovamý.
Ale co naděláme, takový už je život.
Tradičním příspěvkem do ročenek jsou tedy zdechliny, neboli dokumentace transportu studených vozidel do domovských dep či dílen. A tradičně jsou největším terčem pozornosti fénovací vozidla, jenž na tom obecně s výdrží nebývají příliš dobře. Tentokrát se mezi ně ale připletl i Taurus.
Jasně, těch lokomotiv za rok klekne podstatně víc, a tento příspěvek není o tom, že jen řada 350 je nespolehlivá. Spíše je o tom, že dává příležitost vyfotit něco jiného, než je turnusové nasazení lokomotiv. A tak jej laskavě vezměte.
A pokud by chtěl někdo rozdmýchat zase nějakou nacionalistickou debatu (že ano,mister bahnbilder), tak jej prosím, ať si dá pokoj. Tento příspěvek má pořadové číslo 250, ano je to 250. dílko od Shalomka, tak mi aspoň jednou nekažte náladu nacionalistickými žvásty. Děkuji moc.
První zářez na pažbě, první z loňských zdechlin, jsem ulovil 23. ledna, kdy jsem hodil přes rameno stativ a utíkal fotit mrtvý fén na EC 175. 350.017 si o pauzu řekla v Kolíně a v čele zaskakovala 363.017.
O pět dní později jsem spěchal nejprve na nadjezd do Staré Břeclavi a posléze ještě na Kostickou váhu. Flákač 350.019 se vezl za 362.019 na EC 273.
Poslední únorový den – jojo, vloni nebyl přestupný rok, jsem zaregistroval informaci o náhlém úmrtí tauruse. Spěchal jsem na nádraží, leč zastihl jsem jej až poté, co dostal přípřež.
5. května jsem byl cosi fotit na letišti. Myslím, že to byli přemnožení sysli. Profesionálně vycvičený sluch mě přiměl otočit se ke kolejím. Naštěstí jsem měl nabito teleobjektivem a tak jsem zachytil EC 275 kde se vezla 350.018 za plecháčem 242.238.
10. června Hugo jako udatný zachránce. 350.017 (podruhé focená vloni jako zdechlina), zvadla na hlavní vypínač a zachraňovala ji 350.004. V den pořízení snímku jsem netušil, že hugorén bude mít místo v seriálu o zdechlinách dokonce ještě dvakrát. Už ovšem ne jako zachránce.
O pět dní později mi sice zdechlina 350.002 přes Břeclav ujela. Klekla na EC 171 aby pak dojela jako Lv vlak. Netušil jsem ale, že ji potkám ještě v noci v Kútech na R 371, když jsem tam vyrazil kvůli stávce.
19. června zaskakovala reklamní 363.033 Relay na vlaku EC 273 aby odvezla kromě soupravy i předčasně zesnulý fén 350.014.
Největší trefa byla 30. června. Nevolno se udělalo bublinkové Coca-Cole 362.015 a u Skalice nad Svitavou si vzala volno. Eso 363.128 uprostřed trojlístku lokomotiv vlak dotáhlo do Brna a pak se jen svezlo do Břeclavi a tak zatímco na vjezdu jsem soupravu fotil s třemi lokomotivami, na Kostické váze už trolej šmrdlal jen plecháč 242.248, který zbytek vlaku vezl do Bratislavy.
7. června najbrtí eso 362.111 vleklo do Bratislavy Huga, kterému se na EC 273 náhle udělalo špatně a rozhodl se turnusový výkon ignorovat.
8. srpna už jsem měl po dovolené a k uším mi dorazila od Michala 498.1 informace o manévrech s Hugem. V čele EC 344 přijel jen do Břeclavi. Pak se na stanovišti objevilo aroma, signalizující asi zahoření a tak šel hugofén pryč z vlaku. Zvěčnil jsem jej již odstavený stranou.
23. září byly zdechlinky na EC 275 sjednocené nejen barvou, ale i “okienkami”. Ba co víc, i číselnou řadou. V čele 350.001. 002 hned za ní. Neschopná ovšem.
29. října jsem víceméně naslepo zastavil u Podivína. Měl jsem chvíli čas a chtěl jsem si tam vyzkoušet některá místa. Zpožděné EC 171 jsem neřešil. Respektive řešil až v okamžiku, kdy jsem viděl, že sestava vlaku je poněkud neobvyklá. Snímek je tak jen improvizací, nicméně do kauzy zdechliny 2011 jistě patří. V čele 362.113, zdechlinou je 350.014.
Diskusia
