2011 - Svět 1435 milimetrů - Rakousko nostalgické

Přesněji řečeno, bylo hned několik důvodů, proč se moje pozornost obrátila k nostalgii v Rakousku. Jak jsem již naznačil, prvním byl nátlak, co nátlak, až teror Lukáše … prý s ním do Rakouska musím… a pojedeme modrým ďáblem. Dalším byl klesající počet nostalgických jízd u nás, proložený snižujícím se počtem provozních parních lokomotiv a třetím i zvědavost. Tak mě nakonec dostal na první akci, kterou byla jízda němky 6. ledna 2011 do Murzuschlagu. 
Jak už Lukáš prozradil, památkou na akci byly pro mě naražené žebra poté, co mě zradila zadní náprava (rozuměj nohy) při pokusu bleskově se přemístit na focení parního vlaku z vyhlídky k tunelu.  

Tuto akci připomínám snímkem od tunelu mezi vinohrady, neboli tunelu u Gumpoldskirchenu a ze známé vyhlídky u vrcholu trati. 

 Další vzpomínka na rakouskou nostalgii 2011 je z 19. února, z cesty němky údolím Kamptal do Sigmundsherbergu. Tři snímky ze dne, který nabídl vše možné, jen ne pohodové počasí, pochází postupně z Buchberg am Kamp, Stalleggu a Breiteneich.

 16.duben byl dnem další výpravy do Sigmundsherbergu. Ovšem s jiným strojem, s hrbounem 310.23 a také druhou cestou, pod dráty, mimo údolí Kamptal. Akce byla poznamenaná mým návratem pro zapomenuté doklady a poté sice včasným příjezdem na místo srtkání s parním strojem, ale s následným krkolomným pronásledováním důstojné rychlíkové lokomotivy, která vloni oslavila své sté narozeniny. Hrboun uháněl fest a proto snímků z cesty bylo poskrovnu. Jeden z nich, poslední toho dne, pochází z Klosterneuburgu a upřímně, vůbec jsem už nedoufal, že jej stihneme.

 Diesel v čele Reblaus expresu mezi Retzem a Drosendorfem byl bonusem, pořízeným 20. Srpna při jízdě skaličáku 433.001 právě do Retzu. Soustředění lidí, čekajících na další nostalgický vlak jsem nemohl nezaregistrovat a tak jsem vyrazil mezi vinice, abych jej zachytil.

 Stejně jako do Sigmundsherbergu jsme vloni jeli dvakrát, tak i na Semmering naše kroky – nebo otáčky kol, mířily dvakrát. Po úvodní akci z 6. ledna jsme tam vyjeli ještě jednou, 18. září. I v tomto případě po první akci s němkou, podruhé jsme jeli za rychlíkovou vozbou a lákala nás ke startu z domu jubilantka 310.23. A poté, co mě focení z vyhlídky sice nadchlo výhledem, ale ne možností focení, jsme tentokrát zamířili jinam.

 Předposlední loňská nostalgická jízda v Rakousku byla 3. prosince v režii podstatně menšího stroje, Lukáš zavelel, že se pojede na jízdu z Korneuburgu do Ernstbrunnu a já jako slušně vychovaný člověk jsem mu nekladl odpor. Tak jsme vyrazili na cestu, ke které jsem já ještě přirouboval Mikulášskou jízdu 433.001 do Oslavan a na zpáteční cestě čistě dokumentačně malou zastávku na putování „poctivé nostalgie“ po Moravě.

Poslední loňskou akcí byla hned následující den, 4. prosince Mikulášská jízda z Mistelbachu do Hohenau. Ano, tu jsme tréninkově odjeli již o rok dříve (2010), abychom místo funění páry poslouchali brumlání díeselové vozby 2143. Teď na nás po příjezdu na nádraží v Mistelbachu čekal dým páry. Na tuto akci jsme se museli rozdělit. Důvodem byla moje reinkarnace zpět na DJ, neboť po letech diskotékově-bavičských a letech deejayské penze jsem byl recyklován a ve stejný den mě čekala Mikulášská diskotéka pro mrňata. Proto jsem ani tuto jízdu neabsolvoval celou, na pár snímků ale čas přeci jen zbyl…. To jsem ještě netušil, že o měsíc a nějaké dva dny později pojedeme na stejnou trať, za stejnou lokomotivou, ale podstatně odlišnou soupravou znovu. Ale o tom až někdy příště.