Hláska Přibyslavice v proměnách času

Vzhledem k narůstajícím přepravním nárokům a potřebě zvýšení propustnosti tratě, po druhé světové válce, byla v roce 1947 v kilometru 173,4, výška nad mořem 450,6 metrů, zřízena v mezistaničním úseku Okříšky – Bransouze, hláska Přibyslavice (dnes trať 240). V prostoru hlásky byla vybudována zděná služební místnost se stavěcím a hláskovým přístrojem pro ovládání návěstidel. Dále byla zřízena mechanická jednoramenná návěstidla spolu s deskovými předvěstmi. Hláska byla obsazována strážníkem trati - hláskařem ze strážního domku č. 123, který stával v km 172,708, Ludvíkem Jeřábkem, panem Poulem z Číchova a hláskaři ze stanice Okříšky.

V sedmdesátých letech zde sloužil hláskař pan Nestrojil a paní Koukalová a Pacalová. V zářezu tratě nedaleko hlásky Přibyslavice v km 173,758 byl již roku 1880 postaven nad tratí dřevěný nadjezd, délky 22 metrů a šířky 4 metry, kterému se říkalo Černý most. Tato cesta spojovala Přibyslavice resp. Číchov s Červenou Lhotou. Dne 25. května 1951 došlo, jiskrou od parní lokomotivy k zapálení suché trávy a k následnému poškození konstrukce mostu.

Co shoří to neshnije. Totiž jiskry, tedy neshořelé žhavé části uhlí, z komína lokomotivy, občas vylétly a dopadly někam kam již žhavé dopadnout neměly. Tím vznikaly požáry podél tratí kde právě parní lokomotivy jezdily. Tedy hlavně v úsecích kde byla dlouhá a táhlá stoupání, tudíž parní kotel i stroj pracovaly na nejvyšším výkonu. To bylo i místo dalšího pojednání i příběhu.

423.040 jako Lv Moravské Budějovice - Jihlava, 03/1960, © MUDr. Mirko Večeř

Jedním z úseků kde byla velice náročná služba na parních lokomotivách byl traťový úsek Bransouze – Okříšky. Zde bylo táhlé a dlouhé stoupání 11 promile, což při plném vytížení vlaku znamenalo vysilující práci topiče aby dosáhl plného výkonu kotle. Tím se nedala omezit možnost vylétnutí jiskry z komína. A tak se stalo. Den 25. květen 1951 byl docela normální jarní den, kdy teploty již dosahovaly letních hodnot, tedy v 10 hodin již bylo 20 st.C. Dne 25. května 1951 v 9:51 hodin bylo na stanoviště strážníka trati č.12 (neobsazený strážní domek – ale obývaný) nahlášen místním mlynářem Fretichem, že dřevěný most nadjezdu polní cesty v km 173,752, hoří.

Strážník tratě okamžitě vyrozuměl výpravčího v Okříškách a ten zdejší traťmistrovský okrsek. Traťmistr vyslal na kolech několik zaměstnanců k hašení. Po příjezdu na místo nahlásili tratoví dělníci v 10:40 hodin, že most již silně hoří a hrozí zřícením. Proto nechal výpravčí z Okříšek poslat na trať místní posunovací zálohu v 10:49 hodin do km u mostu. Na lokomotivě byla již donesena výstroj k hašení (hadice, háky, pily). Lokomotiva zastavila u nadjezdu a vodou z tendru přes napáječ most uhasila.

Traťová četa pak z mostu odstranila shořelé části, ale most nebyl schopný pojíždění povozy. Prvotní odhad škody byl 200.000,- Kč, přičemž bylo navrhováno most stejně odstranit-zbourat. Hasební zásah byl od 11:00 do 11:35 hodin. Velice pravděpodobnou příčinou byla jiskra z lokomotivy posledního jedoucího vlaku z Bransouz do Okříšek. To byly dva vlaky za sebou. Tedy nákladní vlak 7552 a vlak 8512. Nákladní vlak 8512 přijel z Bransouz do Okříšek v 8:14 hodin a vlak 7552 v 10:01 hodin. Pro
důsledné hledání příčin byla důležitá hmotnost nákladního vlaku a pracující lokomotivy. Nákladní vlak 8512 Jihlava - Znojmo měl 43 vozů, zátěž 714 tun a byla tažen jednou lokomotivou 524.055 výtopny Jihlava (strojvedoucí Rybka Rudolf, topič Svoboda Bedřich). Druhý vlak byl nákladní 7552 se zátěží 42 vozů, 811 tun, který již táhly dvě lokomotivy: přípřežní 354.609 (strojvedoucí Dvořák Vítěslav, topič Mafek) a vlaková 524.079 (strojvedoucí Eigl Eduard, topič Macek František).

751.315 - hláska Přibyslavice, 23.07.1998, © Ing. Mirko Večeř

Most byl opraven a spolu s ním byly rekonstruovány i betonové základy. O dva roky později, v květnu 1953 zapálila lokomotiva most znovu. Zůstal stát, ale jedna strana byla požárem značně poškozená, a tak hrozilo zřícení. Aby se zabránilo dalšímu používání, byly na obou stranách položeny dřevěné zátarasy. Přesto přes něj ještě přejelo několik koňských potahů se stavebním materiálem na nedalekou trampskou osadu Oblazeň, kde se v té době začaly stavět chaty. Vzhledem ke špatnému stavu a nebezpečí zřícení na trať, byl most ještě v létě 1953 odstraněn. Od té doby se místu, kde most stával, říká u Spáleného mostu.

Malebná příroda v okolí hlásky a Spáleného mostu sem lákala v sedmdesátých letech v letním období k táboření mnoho trampů. Poslední služba na hlásce Přibyslavice proběhla v pátek 28. května 1976. Poté byla uzavřena a návěstidla opatřena bílými kříži neplatnosti. Hláska byla až do roku 1978 vedena jako obsazená. Služebně byla vedena že „Není v činnosti“. Roku 1985 došlo definitivně ke zrušení hlásky a k odpojení mechanických návěstidel a předvěstí od drátovodů spolu s odebráním předvěstních desek a štítů spolu s ramenem návěstidla. K úplnému odstranění zbytků mechanických návěstidel a předvěstí došlo roku 1990. Domek hlásky byl zbourán až v srpnu roku 1998.

Hláskař Ludvík Jeřábek, v pozadí strážní domek č. 123, padesátá léta sbírka Ing. Mirko Večeř

Dnes je okolí a místo, kde stávala hláska Přibyslavice hustě zarostlé křovinami. Po mostu zbyly po obou stranách jen betonové základy, které jsou dobře vidět z tratě. Přesto, že se okolí tratě z Číchova do Okříšek za posledních čtyřicet let změnilo stejně jako lokomotivy, které jsem zde vídával, stojí za to úsek této tratě navštívit s fotoaparátem. Stále je co fotit.

K sepsání tohoto textu bylo použito materiálů panů Richarda Cili z Jihlavy a Ing. Mirko Večeře z Moravských Budějovic k publikaci 130 let dráhy Znojmo – Havlíčkův Brod.

Foto v titulke: 749.214, bývalá hláska Přibyslavice, 16.09.2006 © Mirko Večeř mladší