Tovačovka zahájila bez dešťových kapek

9.5.2012 8:00 Radek Hořínek

Pátý květnový den tohoto roku byl prvním v provozu na trati z Kojetína do Tovačova a snad ne posledním, neboť v plánu jsou ještě tři jízdy, kdy se milovníci dopravy železniční budou moct povozit a blázni s foťáky a kamerami vyblbnout podél trati, na níž je osobní doprava řadu let provozována už jen příležitostně, péčí občanského sdružení Kroměřížská dráha.

První vlakový víkend na místní dráze Kojetín – Tovačov, důvěrně zvané Tovačovka, se konal díky dvojici akcí, konaných v Tovačově: závodů psů Kirican Disc Dog Freestyle a modelářské výstavy Plastic People of Tovačov 2012. A já tam nemohl chybět. Při první jízdě singrovky M 240.0113 v rámci výlovu Hradeckého rybníku 17. 10. 2009 pršelo, jen se lilo. Den před letošní akci opět někdo otevřel nebeský vodovodní kohoutek, což nevěstilo nic dobrého. První květnové sobotní ráno také moc optimismu nepřineslo.

363.024-1 v čele R 732 „Radegast“ uvítala v Kojetíně mlha © Radek Hořínek

Venku mlha, kterou by Rákosníček možná krájel. Já se s velkými obavami vydal na hlavní nádraží v Olomouci, abych se vlakem R 802 posunul do Přerova, kde už slibně svítilo slunce. Odtud jsem se díky R 732 Radegast dostal do Kojetína, kde opět mlha nevěstila nic dobrého. Tady jsem chvíli pozoroval poslední přípravy před vyjetím prvního vlaku směr Tovačov. Slušně jsem si dovolil duchovního otce jízd na Tovačovce Rosti Kolmačky požádat o potřebné povolení, že se na ni mohu vydat. Prý déšť nepřinesu. Nicméně napřed jsem měl cíl jiný.

754.066-9 projíždí se Sp1643 „Radhošť“ úsekem Kojetín - Bezměrov © Radek Hořínek

V tom ne moc dobrém počasí jsem nejprve zamířil někam mezi Kojetín a Bezměrov, abych si počkal na rudého ďábla 754.066 na Sp 1643 Radhošť. Po jeho zvěčnění mne čekal pochod přes celé město, které bylo v sobotu výchozím místem vláčků kolejáčků. Povedlo se mi najít zastávku Kojetín – Nad Jordánem. Docházel jsem k ní, když se přede mnou vynořila už ve slunečních paprscích singrovka M 240.0113 s přívěšákem Blm 5-2243. Jen já blb jsem se pořádně nepodíval na foťák. Proto jsem si nevšimnul, že mám nastaveno něco jiného, než je u mne zvykem.

Zastávka Kojetín - Nad Jordánem má zatím jen příležitostný označník © Radek Hořínek

Ona zastávka Kojetín – Nad Jordánem měla svůj význam, neboť je v blízkosti husté zástavby. O její vybudování s pracovním názvem Kojetín – Sever usiluje občanské sdružení Kroměřížská dráha a realizace by byla možná v rámci rekonstrukce nebo možná spíš přestavby trati označené číslem 300. Lehce rozladěn ze své blbosti jsem pokračoval k Uhřičicím, abych si u zastávky Uhřičice – U hřbitova počkal, zda někdo bude nastupovat, a měl jsem dostatek štěstí. Stejně jako na první uvedené zastávce, i tady byl povolen nástup do vlaku pouze prvními dveřmi směrem k obci.

Cestující nastupují do vlaku na zastávce Uhřičice - U hřbitova © Radek Hořínek

Vlak projel a já se vrátil kousek od v rámci těchto jízd neobsluhované zastávky Uhřičice obec, abych si počkal na singrovku tady. Dočkal jsem a otočil jsem zpět ku Tovačovu. Malý šok jsem zažil na svém oblíbeném místě. Marně jsem hledal hromadu, ze které jsem toho tolik na této trati nafotil. Smutně jsem to obešel a pokračoval dál na jiné místo. Cestou jsem moc bláznů snímků dychtivých nepotkal. Možná to bylo tím, že spousta byla zaměstnána jízdou 534.0432 v okolí Bylnice. Tak jsem se dostal k jednomu z mála mostů, ale na něm něco chybělo.

Mostu v úseku Lobodice – Uhřičice cosi chybí © Radek Hořínek

Asi někdo potřeboval doplnit svou peněženku a z mostu zmizelo něco málo železa. Už ráno jsem byl na tuto skutečnost upozorněn v Kojetíně. Pomalými kroky ve velmi teplém počasí jsem, jak je mým zvykem, pokračoval do cíle své cesty. Pole plné žlutého kvítí z řepky sváděla k tvorbě fotek s projíždějící singrovkou. Takto jsem si na ni počkal někde nad Lobodicemi a potom ještě v Tovačově, kam jsem nakonec dorazil hlavně díky svým normovaným bagetám. Chyběl tam ale někdo, kdo by to celé zase zdokumentoval. V cíli své cesty jsem si počkal na poslední spoj do Kojetína, který mne vrátil do výchozího místa mé procházky.

M 240.0113 v Tovačově objíždí svůj přípojný vůz © Radek Hořínek

Z Kojetína jsem se vydal osobním vlakem přímo do Olomouce. V duši jsem měl pohodu - a jistě nejen já sám, neboť (stejně jako při loňském výlovu Hradeckého rybníka) se po ranní mlze objevilo sluníčko a i díky němu byly spousty odvezených cestujících i méně vydatné množství pohybujících se kolem trati bláznů spokojeny. Takto nezbývá, než se těšit na srpen, kdy se v rámci folkového festivalu Tovačovský portál a hodů v Kojetíně bude místo květnové singrovky s přece jen poněkud anachronickým přípojným vozem po trati prohánět snad přiměřenější dvojice Hurvínků.