Na svatbu do severozápadního Bulharska

Osobně bych dal přednost svezení po známé úzkorozchodné trati Sevtemvri – Dobrinište v pohoří Rila, nicméně však můj kamarád, který se sice narodil v americkém státu Wisconsin, ale jehož domovem je celý svět, si nevybíral manželku v závislosti na kráse železničních tratí, nýbrž na základě zcela jiných kritérií. Takže jeho budoucí choť byla z města Montana, ležícího na „obyčejné“ lokální trati 771 Bojčinovci – Berkovica (severně od Sofie, za pohořím Stará Planina, relativně blízko hranic se Srbskem). Ale i tak jsem byl vděčný za příležitost poznat nové tratě a za světla spatřit horský úsek Sofia-Mezdra, kterým jsem před 23 lety projížděl za již temné noci v R1370 Vitoša. Mimochodem, R1370 byl takový zajímavý sezonní rychlík, který na trase mezi Sofií a Berlínem míjel „centrální“ nádraží, kde se jen dalo – v Bukurešti (tam vůbec nestavěl a nějak to objel), Budapešti (zastavoval v Köbanya-Kispest), Brně (Královo Pole) i Praze (Holešovice).
Vlaky R734, Os4214 a EC75, autobus linky 1187 (Vienna Airport Lines), Embraer 190 na lince HG8544 (NIKI) a autobus č. 84 (MHD Sofie) mne, dceru Natálii a kamaráda Petra spolehlivě dopravily z Ostravy přes vídeňské nádraží Meidling, letiště Vienna-Schwechat a letiště Sofia International do levného sofijského hostelu Nightingale, cestovateli chváleného i proklínaného (podle internetových ohlasů). Jsouce unaveni, chceme s Petrem ihned zalehnout, nicméně v tu chvíli má už vykoupaná desetiletá dcerka „nahodila“ extrémně přísný výraz a zeptala se: „Vy se tento večer nehodláte sprchovat?“ „Samozřejmě, že hodláme“, zalhali jsme s falešnou horlivostí, neochotně se vyhrabali z postele a zamířili do sprch.

11.5.2012 - Sofie: tramvaj č.18 v centru města, rozchod tratě 1009 mm © Miroslav Husťák

 Další den ráno jsme nechali zavazadla v hostelu a podívali se do centra Sofie - více informací o zajímavostech tohoto města naleznete například zde: http://www.minutex.cz/bulharsko/sofie/.
Vzhledem k tomu, že tramvaj č. 12, kterou jsme museli použít pro cestu od hostelu na centrální vlakové nádraží v Sofii, jezdí ve velkém intervalu, dorazili jsme na „naše“ nástupiště relativně nedlouho před odjezdem rychlíku (бърз влак) БВ7624  Sofia-Mezdra-Vidin směřujícího do severozápadního „rohu“ Bulharska po tratích č. 200 a č. 700. „Nedlouho“ mělo ten dopad, že už jsme se vešli jen do chodbičky oddílového vozu, naštěstí se stahovacími okny. Uvnitř našeho vozu to vypadalo skoro stejně, jako ve vozu řady B ČD, ovšem rozdíl v čistotě a údržbě byl markantní. S tím, že bude vlak značně nacpaný, jsme ale už předem počítali - bylo pátek odpoledne… Dcerku jsme posadili na zavazadla – malé děti mají výhodu v tom, že jsou hodně „skladné“, a tak vlastně cestují v pohodlí i za různých zajímavých okolností.
Vlak byl tvořen klasickou soupravou, vozy byly oddílové i velkoprostorové, v čele vlaku byla lokomotiva řady 45, odpovídající řadě 242 ČD – více informací o v tomto článku zmiňovaných lokomotivách řady 45 a 44 a o elektrické jednotce řady 32 naleznete zde: http://spz.logout.cz/vozidla/ellokbdz.html.
Elektrifikovaná dvojkolejná trať (25kV, 50 Hz) trať se relativně brzy za Sofií „vnoří“ do pohoří Stara Planina a krásně se vine v údolí, kterým protéká řeka Iskar. Scenérie je nádherná – viz například toto video: http://www.youtube.com/watch?v=KIN6Y9m_37Q (kdo nesnáší velice nízkou kvalitu videí, nechť tento odkaz ignoruje).

11.5.2012 - před vjezdem do tunelu č.9 na trati č.200 v úseku Sofie-Mezdra © Miroslav Husťák

Ve stanici Mezdra se odpoutáváme od tratě na Ruse a Varnu (jezdí po ní mimo jiné mezistátní vlaky do Bukurešti) a míříme na sever „ven“ z hor ve směru Vraca-Bojčinovci-Vidin.
Ve stanici Bojčinovci přestupujeme do osobního vlaku КПВ71229 tvořeného elektrickou jednotkou řady 32, vyrobenou v Lotyšsku (tehdy součást SSSR). Tato řada je pravděpodobně nasazována na většinu osobních vlaků (ne-li všechny) na trati 771 vedoucí do horského (zimního) střediska Berkovica rozkládajícího se na úpatí západní části Staré Planiny. 

11.5.2012 - interiér elektrické jednotky řady 32 © Miroslav Husťák

V Montaně vystupujeme, neb se v tomto městě zúčastníme svatby, projetí celé trasy do Berkovice musí ještě chvíli počkat. Stejně tady tento vlak končil… Frekvence dopravy v úseku Bojčinovci- Montana je slušná - 8 párů vlaků denně, ale do Berkovice pokračují jen tři z těchto vlaků.
Popisem událostí v Montaně nebudu železniční web příliš zatěžovat - svatba konaná v restauraci na břehu přehrady byla na bulharské poměry velice skromná (asi 40 svatebčanů), na první polovinu května bylo velice teplo (v poledne odhadem kolem 28°C), žabí orchestr na břehu přehrady překrásně kvákal v noci i ve dne, a dcerka se dokonce stihla v přehradě i vykoupat. A paneláková Montana (oficiálně 40 000 obyvatel, neoficiálně o dost méně, neb značná část lidí je v důsledku nedostatku pracovních příležitostí nucena pracovat v Sofii či v zahraničí) je v noci docela zajímavé město s fontánami a zajímavě osvětleným centrem.
V neděli dopoledne nás ženich, nevěsta a její rodiče doprovodili do rozlehlé nádražní haly v Montaně a dle mého názoru se silně divili, že jedeme zrovna do Berkovice. Nicméně nám pomohli koupit jízdenky jak do Berkovice, tak i z Berkovice do Sofie. Jejich bulharština byla značně lepší, než naše. :-) Osazenstvo pokladny bylo nejdříve nesmírně překvapeno tím, že někdo chce jízdenky z jiného místa, než z Montany, ale po delší diskuzi došli k závěru, že to předpisy snad dovolují, vyzkoušeli to naklepat do počítače, a šlo to! Navíc delší trasa z Berkovice do Sofie nás stála méně peněz, než pátek kratší trasa pouze do Montany. Ale ten, kdo už někdy byl na Balkáně, ví, že tím se není třeba příliš vzrušovat…

13.5.2012 - osobní vlak č.71203 Bojčinovci-Berkovica vjíždí do žst. Montana © Miroslav Husťák

Elektrickou jednotkou řady 32 (vlak КПВ71203), ve které daný den jelo velmi málo cestujících, jsme „konečně“ projeli celou trať 771 o celkové délce 36 km. K mému překvapení byla koncová stanice „obsazena“ personálem.  Já vím, asi vás napadne něco ohledně přezaměstnanosti, atd., ale nám se to hodilo, neboť jsme využili místní kancelář výpravčího jakožto úschovnu zavazadel.  Výpravčí byl velmi ochotný a nabízené „úschovné“ odmítl.
Podle časopisu Dráha č. 9/2008 nebyla v roce 2008 na trati 771 provozována nákladní doprava. Já osobně jsem na této trase na nákladní vlak nenarazil, ale na nádraží v Berkovici byla k vidění odpočívající kulatina spolu s nějakým nakládacím mechanismem. Nicméně žádný nákladní vagón zde v danou chvíli nebyl. 
Podle informací z internetu funguje Berkovica (15 000 obyvatel) v zimě jakožto horské středisko a v ostatní dobu to s turistickým ruchem není až tak slavné. Západní část Staré Planiny údajně není z důvodu blízkých hranic se Srbskem příliš navštěvovaná (což tvrdí internet) a není zde tolik stezek, po kterých by mohli turisti chodit (to mi sdělila nevěsta v Montaně).

13.5.2012 - žst. Berkovica: osobní vlak č.71206 připraven k odjezdu © Miroslav Husťák

Cestou zpět se vlak ( КПВ71206, opět řada 32) velmi slušně zaplnil – bylo nedělní odpoledne a lidé směřovali většinou do Sofie za prací, studiem a bůhví za čím ještě. Ve stanici Bojčinovci jsme přestoupili do značně obsazeného rychlíku Vidin-Sofia ( БВ7625 ), tvořeného klasickou soupravou v čele s lokomotivou řady 44, nicméně všechny vozy byly velkoprostorové, ke stáhnutým oknům se nedalo dostat, a navíc venku bylo zataženo a značně šero, takže fotit ani filmovat nešlo. Zajímavostí bylo, že v každém vagonu (prošel jsem celý vlak, včetně oddílu 1. třídy, kde se pilo „jak o dušu“) to zapáchalo zcela jinak, možná aby si cestující mohli vybrat místo k sezení (nebo spíše k stání v přeplněném vlaku) dle citlivosti svého nosu... :-)

13.5.2012 - žst. Bojčinovci: rychlík č.7625 Vidin-Sofie vedený strojem řady 44 přijíždí na čtvrtou kolej od výpravní budovy © Miroslav Husťák

V nočních hodinách jsme dorazili do Sofie, kde jsem měl chvíli čas porozhlédnout se po nádražní hale. Na knižní jízdní řád jsem zde nenarazil (a ani na internetu jsem nenalezl zmínku o tom, že by vůbec existoval). Chtěl jsem se podívat do odlehlé části nádraží, kde jsem před 23 lety měl premiéru v nádražním nocování, nicméně mi v tom zabránil na tomto místě nově postavený supermarket Billa.
Tramvaj č. 12, kterou jsme použili k cestě do hostelu, přijela přesně podle jízdního řádu. Mimochodem, u tramvajových linek v Sofii nenajdete na zastávce čas odjezdu, ale jen intervaly, což je hodně praktické, je li interval 30 (nebo dokonce 60) minut a vy nevíte, kdy odjel předcházející spoj. My už jsme si ale přesný čas odjezdu raději předem zjistili na internetu.
V hostelu jsme se pobavili o svých dojmech z Bulharska s pokojskou.  Jako jediná „představitelka“ střední generace, kterou jsme v Bulharsku potkali, uměla plynule rusky – všichni ostatní v jejím věku (a starší) tvrdili, že se rusky sice učili, ale že vše zapomněli. Nicméně bulharštině lze trošičku rozumět, když mluví pomalu (a když umíte rusky).

14.5.2012 - Sofie: nástupní zastávka "letištního" autobusu č.84 v centru města © Miroslav Husťák

V pondělí ráno všichni někam spěchají, my například na autobus č. 84, abychom se dostali včas na letiště, odkud nás Embraer 190 (HG8541, NIKI) přenesl do Vídně. Zavazadla naštěstí přežila nešetrné zacházení (viděli jsme v přímém přenosu), převáželi jsme totiž vzácný náklad – vinnou rakiji, červené víno a barikované bílé víno  - vše z malého vinařství nedaleko Montany. Pak jsme si užívali 40-ti minutového ploužení se autobusem linky 1147 ucpanou Vídní (těch několik kilometrů od letiště na nádraží Meidling nás stálo 1,5x více, než cesta bulharským vlakem na vzdálenost 181 km). Na nádraží jsem poprvé zažil „každominutový“způsob oznamování zpoždění vlaku – přibližně každou minutu narůstalo zpoždění na „Pragotronu“ o jednu minutu, aby se pak ustálilo na 23 minutách. Nicméně EC72 dojel do Břeclavi včas, vypadá to, že mezi Meidlingem a Simmeringem je obrovská „vata“.  Vlaky Os4227 a R743 nás pak bez problémů dopravily do Ostravy, odkud to máme relativně jen kousek domů.