Když dva krát dvě jsou tři

4.7.2012 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Takový výpočet platí v případě, když se dva kamarádi rodu vlakofilního vydají dvakrát na jedno místo a výsledkem jejich tématicky i „grafikonicky“ obdobného putování jsou tři reportáže. Dvě, pojaté povýtce vážně, se již na tomto místě objevily, a ta třetí, laděná už v lehčím tónu, právě začíná. Je sice tak trochu druhu „co se jinam nevešlo“, ale věřím, že alespoň někoho dokáže zaujmout.

Jak zjistili mnozí a jeden z nich se s námi o své zkušenosti podělil, proniknout do Zkušebního centra VUZ Velim (ZC VUZ) byť jen prostřednictví fotoaparátu není snadné. Sice se tam občas pořádají dny otevřených dveří popřípadě tam směřují jízdy zvláštních vlaků některých klubů či sdružení, ale v zásadě platí zákaz fotografování areálu, především vozidel v něm testovaných. Přejí si to tak jejich výrobci, kteří chtějí své novinky představit při nějaké oficiální příležitosti, nebo k tomu mají další důvody. Takový zákaz ovšem nelze prosadit na samotných zkušebních okruzích, jejichž koleje vedou širou krajinou, jak se můžete přesvědčit na fotomapě:

Schéma velkého a malého zkušebního okruhu ZC VUZ na fotomapě; zdroj: www.cdvuz.cz

Jenže ne každý se může vydat do okolí Cerhenic a číhat na vybraném fotofleku na případný průjezd nějakého zajímavého vozidla. Proto není divu, že jsem přivítal možnost projít (nikoliv poprvé, jak dokumentují Súvisiace odkazy pod tímto článkem) branou ZC VUZ s fotoaparátem na krku zcela oficiálně. Ta byla naší redakci nedávno nabídnuta v rozmezí zhruba měsíce dokonce dvakrát a nevyužil jsem jí sám. V obou případech byl mým společníkem náš ostravský reportér Karel, obdařený režijkou i volným časem a ochotou využít je v zájmu návštěvníků VLAKY.NET. Má mnohdy jiný pohled na dění a především je umí zachytit také v pohybu.

Osvědčená dělba práce - já fotím a Karel pořizuje video (Cerhenice, 24.5.2012)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Naše první putování do Cerhenic měla na svědomí firma LEO Express, a.s., která dne 24.5.2012 ve ZC VUZ prezentovala svou první elektrickou jednotku řady 480, jak už víte z naší reportáže. Ta ovšem pominula vše, co jsme zažili cestou tam i zpět. Z tohoto pohledu vydatnější cestování zvolil Karel, který z Ostravy-Svinova vyrazil už po 4. hodině ranní (kdy já jsem se teprve hrabal z pelechu) vlakem Ex 402 Silesia, který jej dopravil na místo našeho srazu v Kolíně v 07:01 hod. Tento předčasný příjezd zvolil záměrně, aby na kolínském nádraží navštívil našeho (možná) sloužícího kamaráda nebo vyfotil nějaký tam (určitě) vyskytující se zajímavý vlak.

Ex 402 „Silesia“ v čele s fotbalovou 380.011-7 (Kolín, 24.5.2012) © Karel Furiš

Jestliže má cesta byla po této stránce chudší, o to byla napínavější. Ač jsem k odjezdu z Hradce Králové zvolil dřívější vlak, než bylo podle nabídky IDOS třeba, málem jsem se do Kolína včas nedostal. Sp 1783 Trutnov hl.n. - Pardubice hl.n. přijel na hradecké hlavní nádraží s téměř čtvrthodinovým zpožděním a ani jeho další jízda nebyla bez problémů. Nejprve jsme nějakou dobu čekali na křižování v Opatovicích nad Labem (kde tou dobou provoz navíc komplikovaly úpravy v kolejišti) a poté nás obdobné zdržení čekalo ve stanici Pardubice-Rosice nad Labem. Výsledné zpoždění na pardubickém hlavním nádraží pak dosáhlo 23 minut.

Sp 1783 Trutnov hl.n. - Pardubice hl.n. dorazil do svého cíle opožděn (24.5.2012)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Jinak řečeno, dorazili jsme právě v době, kdy měl přijíždět můj navazující spoj R 620 Matalík Vsetín - Praha-Smíchov, který se však opozdil právě o tu chvilku, potřebnou k přechodu z prvního na třetí nástupiště. Všechno tak pro tu chvíli dobře dopadlo a já jsem uháněl ke Kolínu, kde už na mne čekal Karel. Spolu jsme pak měli před přestupem na Os 9320 Kolín - Praha Masarykovo n. právě tolik času, abychom stihli fotograficky zaznamenat soupravu 162.118-4 + A-RJ 61 81 30-90 039-1 ABmz společnosti RegioJet, a.s., která se vzápětí vydala na další cestu ku Praze. Do zastávky Cerhenice jsme dorazili víceméně v souladu s jízdním řádem.

Os 9320 Kolín - Praha Masarykovo n. dorazil do Cerhenic na čas (24.5.2012)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Ačkoliv Karel by se u hlavní trati ještě rád zdržel, já jsem naléhal, abychom se bezodkladně přesunuli na místo konání toho, co bylo předmětem našeho výletu. Tak trochu v naději, že se nám tam ještě před samotným zahájením akce podaří víceméně v klidu vyfotografovat jak prezentovanou jednotku 480.001-7, tak možná ještě nějaké další přítomné vozidlo. Mé tužby však nedošly naplnění, neboť hostům přístupné prostory byly od těch zbývajících nejen odděleny páskou, ale také střeženy pořadateli. Takže jsme své dokumentační aktivity museli omezit jen na objekty povolené, z nichž jen nemnohé bezprostředně nesouvisely s akcí samotnou.

Detail tabule na památníčku modernizace ZC VUZ před jeho hlavní budovou
(24.5.2012) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tak jsme si se zájmem přečetli tabuli s přehledem realizovaných modernizačních prací ZC VUZ, které vyvrcholily v loňském roce, a já (pro Karla to byla návštěva první) jsme se snažil porovnat spatřené s tím, co mi utkvělo v paměti z návštěvy předchozí, jejímž námětem byla tématika poněkud chmurná. Naší pozornosti neuniklo ani poněkud podivné sanitní vozidlo, zaparkované opodál. Nápis trainclinic na něm nám v tu chvíli nic neříkal a jeho význam i objasnění důvodu, proč se na místě nacházelo, jsme našli až později na internetu. Jinak jsme, krom bedlivého sledování už známého programu, zažili řadu příjemných setkání s přáteli a známými.

Zbyněk v rozhovoru s mluvčím SŽDC Ing. Pavlem Hallou (24.5.2012) © Karel Furiš

Když oficiální část programu skončila, táhlo nás to zpět ke kolejím hlavního tahu, abychom před odjezdem k domovu ještě stihli zaznamenat nějaký ten projíždějící vlak. I když já sám jsem byl myšlenkami spíš u svého počítače, kde jsem měl po návratu domů trávit podle předpokladu krušné a dlouhé chvíle ve snaze vyprodukovat reportáž, která by vyšla hned následujícího dne úderem osmé hodiny ranní. (A to jsem ještě netušil, že ji dokončím jen o čtyři hodiny dříve - přesto, že jsem měl část textu napsánu dopředu.) Proto jsem „přeslechl“ Karlův návrh, abychom na cerhenickém perónu počkali až na další vlak, když to tam bylo tak zajímavé.

162.117-6 projíždí Cerhenicemi v čele IC 1009 "RegioJet" Praha hl.n. - Havířov
(24.5.2012) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nakonec jsem tedy spolu odjeli do Pardubic podle původně vyhledaného spojení, které bylo v této části trasy po stránce časové víceméně dodrženo. Zlom nastal až na pardubickém hlavním nádraží, kde jsem se vcelku zbytečně svižně přesouval ke svému návaznému spoji, jímž byl R 990 Pardubice hl.n. – Liberec, kterému, když jsem jej dostihl, právě zahlásili desetiminutové zpoždění. To Karel si v poklidu počkal na příjezd Ex 149 Hukvaldy Praha hl.n. – Žilina, který jej bez nějakých zvláštních příhod dopravil domů, kde vysypal pořízené fotky tam, kam jsem na ně dosáhl, a dal se do videa z akce. Toto z cestování je už data pozdějšího:

Záběry z provozu na kolínském nádraží a cerhenické zastávce © Karel Furiš

Druhou pozvánku, na prezentaci motorové jednotky RegioShark, jak už víme z nedávné reportáže, nám poslal náš železniční dopravce národní, který svou akci pořádal takříkajíc na domácí půdě. Její prolog měl začínat v době, která nás přiměla k opětovnému setkání v Kolíně ve stejném čase, jako tomu bylo v případě předchozím. Aby si Karel cestu ozvláštnil, jel tentokrát přes Přerov, v oprávněné naději, že se mu tam podaří něco železničně poutavého potkat. Ze svinovského nádraží tentokrát vyjel o něco později, vlakem R 730 Bohumín – Brno hl.n. Jízda s přestupem na Ex 590 Zlínský expres jej po stránce zajímavostí opravdu nezklamala.

80-30 011-8 v čele Os 4212 Přerov - Břeclav ve výchozí stanici (28.6.2012) © Karel Furiš

To já jsem si vybral spojení s tím předcházejícím totožné a jen jsem doufal, že nebude spojeno s totožnými problémy. Zprvu se zdálo, že má naděje není marná, protože Sp 1783 Trutnov hl.n. - Pardubice hl.n. se dostavil na královéhradecké hlavní nádraží téměř včas. Jenže tak bohužel neodjel a zpoždění narostlo (opět) v Opatovicích nad Labem, kde jsme museli prostát dobu nezbytnou k průjezdu hned dvou protijedoucích spojů a pak jsme se plížili nařízenou desítkou přes dva právě zrekonstruované přejezdy. Výsledkem to všeho bylo, že jsme na hlavní nádraží druhé východočeské metropole dorazili se sekyrou (tentokrát „pouhých“) 18 minut.

Sp 1783 Trutnov hl.n. - Pardubice hl.n. přiváží do cílové stanice Zbyňka sice se zpožděním,
ale ještě včas (28.6.2012) © Karel Furiš

Což bylo samozřejmě lepší než minule, takže před příjezdem R 620 Matalík Vsetín - Praha-Smíchov jsem měl čas přivítat se Karlem, který se během cesty rozhodl na mne počkat už v Pardubicích. Cesta do Kolína a pak dál do Cerhenic nám ubíhala v družném hovoru poměrně rychle a podobně jsme se pak přesunuli na místo dění. Jak vyšlo najevo, trochu jsme to uspěchali, protože závora do objektu ZC VUZ se před námi zvedla až v hodinu a minutu uvedenou na pozvánce. Dobu čekání jsme nepromarnili, ale vyplnili ji obcházením a fotografováním železničních vozidel, která jsou deponována na kolejích ještě před vlastním vjezdem do areálu.

721.549-4 a vůz ABa 2003 (60 54 00-80 024-5) před areálem ZC VUZ (28.6.2012)
© Karel Furiš

Na rozdíl od prezentace LEO Expressu byla to svým režimem značně uvolněnější a také fotografům vstřícnější, jak už vyplynulo z reportáže na její hlavní téma. V ní jsem slíbil podrobnější zmínku o druhém vozidle, které jí bylo účastno, elektrická jednotce EN76-012 z rodiny PESA ELF, vyrobené pro Koleje Mazowieckie. Tu jsme si mohli s fotoaparáty projít stejně podrobně, jako tomu bylo v případě hlavního aktéra akce, motorové jednotky 844.001-8. Což jsme pochopitelně také učinili a výsledky našeho snažení můžete shlédnout v galerii, která je součásti tohoto článku. Podrobnosti o ní najdete pod výše uvedeným odkazem i na stránce výrobce.

V době, zbývající do vlastního zahájení akce, jsme měli ještě dostatek času k tomu, abychom si prohlédli a zdokumentovali další nabízející se zajímavosti. Aniž bychom se domluvili, vybrali jsme si s Karlem každý něco jiného. Zatímco on zabloudil do útrob správní budovy ZC VUZ a vyfotografoval si tam jeho areál včetně zkušebních okruhů v miniatuře, tedy ve formě věrného modelového kolejiště, mne už od minulé návštěvy přitahovalo jakési muzeální zátiší s historickými železničními artefakty a pomníkovou autodrezínou. V přilehlé budově jsem pak objevil v podobném stylu zbudované klubové zařízení, které má jistě své opodstatnění.

Také tentokrát jsem se setkali s několika přáteli a známými, i když jich nebylo tolik, jako minule, což bylo dáno možná i tím, že hostů bylo tentokrát o poznání méně. Vůbec se celá ta záležitost nesla v příjemně komornějším a méně hektickém duchu. V poklidné atmosféře pak proběhly už nám známé oficiálnosti i následující prezentační jízdy RegioSharka. Jeho o něco pomalejší i klidnější objíždění velkého zkušebního okruhu nám pak dalo příležitost zaznamenat přítomná vozidla (až na ta, která byla před tím uklizena do haly), z nichž některá jsme mohli zahlédnout už od centra dění. Šlo výhradně o produkty Škodovky pro ČD a (v jednom případě) ZSSK.

Tentokrát jsme nevyčkali závěru celého dění a přišli tak o možnost svézt se jednotkou EN76-012 nebo ji aspoň zachytit při jízdě. Opět u vidiny noční směny u počítače jsem Karla přesvědčil, abych využili výhod hodinového taktu v návaznosti vlaků z Cerhenic do Hradce Králové a vydali se na cestu právě o těch 60 minut dřív. (Jak se ukázalo, zvolené spojení, které kupodivu vyšlo včetně přestupu na hradeckou MHD, mi pak vyneslo úsporu času trojnásobnou, protože jsem reportáž dokončil už hodinu po půlnoci.) Na osobák směr Kolín jsme tentokrát sice čekali relativně krátce, ale přesto jsme stačili zachytit nějaký ten zajímavý projíždějící vlak.

Je ovšem pravda, že svým trochu sobeckým rozhodnutím jsem poněkud zkomplikoval cestování Karlovi, který teprve ve vlaku R 709 Velehrad Praha-Smíchov – Luhačovice zjišťoval, jak pojede dál. Nakonec vystoupil se mnou v Pardubicích a odtud pokračoval spojem Ex 523 Portáš Praha-Smíchov – Vsetín do Hranic na Moravě, odkud jej do Ostravy dopravil Os 3317 Přerov – Bohumín. Což z hlediska časového nakonec nebylo tak nejhorší a navíc mohl na pardubickém hlavním nádraží cosi zaznamenat na paměťovou kartu svého přístroje – stejně jako pak cestou dál. Co z toho nenajdete v galerii fotografií, určitě můžete zahlédnout ve videu: