Tovačovkou s „pilštykem“ v hledáčku a dešťovými mraky nad hlavou

18.8.2012 8:00 Radek Hořínek

Stalo se již tradicí, že v rámci Tovačovského portálu a Kojetínských hodů ožívá trať se zastavenou osobní dopravou z Kojetína do Tovačova. První taková jízda se uskutečnila v roce 2007 a letos to byla v pořadí už šestá, tentokrát s pilštykem, jenž je jedním z exponátů olomoucké deponie historických vozidel Českých drah, a trojicí vozů řady Ci.

Než se podíváme na dění letošní, tak si trochu zavzpomínáme na to, co se na trati od počátku objevilo. Při první jízdě v roce 2007 to byla dvojice šukafonů 810.395 a 810.271, druhou jízdu v roce odjezdily 810.678, 810.271 a 814.052. Od třetí jízdy se k Tovačovskému portálu jako lákadlo pro svezení přidaly hody v Kojetíně a na trati byly dva dědečkové, M 131.101 a M 120.417. Rok 2010 přivál dvojici olomoucko-šumperskou, 851.005 a 831.183, a vloni to bylo v režii hostů ze Slovenska – M 262.007 a M 274.004.

M 274.004 v čele a M 262.007 na postrku loňského vlaku za Uhřičicemi © Radek Hořínek

Pro letošní rok byl v plánu „ropovod“ v podání dvojice hurvínků a jednoho odpovídajícího přívěšáku. Žel kvůli nepodepsané smlouvě mezi Českými drahami a Národním technickým muzeem nebylo možno využít šumperského M 131.101, a tak se muselo najít jiné řešení. Z nově otevřené deponie historických vozidel ČD v Olomouci se tedy vydal pilštyk T 466.0007 s trojicí vozů řady Ci a cestou přibral v Přerově ještě služebáček řady Daa-k.

Služební vůz (pro dopravu vozíčkářů a kol) na konci letošního vlaku v úseku
Lobodice - Tovačov © Radek Hořínek

Já jsem se druhou srpnovou sobotu probudil do deštivého rána. I přes nepřízeň počasí jsem se vydal na hlavní nádraží v Olomouci, abych vyrazil do Kojetína. Odjezd jsem si naplánoval na dřívější dobu. Cestou jsem si v Dluhonicích všimnul čekající T 466.0007. Když jsem v Přerově stál na nástupišti, tak si to vláček šinul bokem, aby později přibral ještě zmíněný hytlák. Avizovanou 754.041, která byla za mým dřívějším odjezdem z Olomouce, jsem si vyfotil ve stanici. Déšť mne hned nepustil z nádraží v Kojetíně na širou trať.

Zmoklý (ale od minula opravený) most v úseku Lobodice - Uhřičice © Radek Hořínek

Navíc jsem se stal cílem posměšků, že jsem věrný své tradici přivezl déšť a jak odjedu, bude opět krásně. Dosti pozdě jsem se vydal na první místo, které bylo v plánu na focení. Kousek na Kojetínem jsem taktak vylovil foťák z batohu. Odtud mé kroky směřovaly ke hřbitovu v Uhřičicích. Sem tam nějaká kapka spadla, ale jinak v pohodě. Po pár metrech jsem vystřízlivěl. Spustil se slušný liják a já jsem si připadal jako zmoklá slepice. Moc radosti jsem z toho neměl, ale nejsem z cukru, tak jsem pokračoval ve své pouti. Další slušná sprška přišla před Lobodicemi.

Z Tovačova se vracející se T 466.0007 jsem potkal před Lobodicemi © Radek Hořínek

Tam jsem dorazil s vypětím všech sil, zalezl na autobusovou zastávku a počkal až déšť ustane. Ustal celkem rychle a byl posledním větším, který mne onen den potkal. Po silnici jsem pokračoval k Tovačovu. Sice jsem chtěl vyrazit hned domů, ale nakonec počasí umožnilo mému já osychat a zůstat o nějakou chvíli déle. Pořídil jsem si něco málo fotek a došel do cíle své poutě. O hodně dříve, než jsem chtěl.

Z povzdálí bylo slyšet vystupující na festivalu Tovačovský portál. Já jsem v onu chvíli volil trochu jiný hudební žánr, který jsem si do uší pustil ze svého přehrávače, a vyčkával jsem na příjezd vlaku od Kojetína. Byl jsem rozhodnutý, že se vrátím domů. Přece jenom před odjezdem na dovolenou jeden nemá chuť být nemocný. Vlak přijel a hodně cestujících z něho vystoupilo, jiní nastoupili a jelo se.

T 466.0007 při objíždění soupravy v Tovačově © Radek Hořínek

V Kojetíně následovala krátká dokumentace objíždění soupravy a pozorování nástupu cestujících. V jednom případě dokonce i s invalidním vozíkem. Pěkný dýmový efekt mi předvedl na rozloučenou pilštyk při své odjezdu do Tovačova. Já jsem si počkal na svůj přímý osobní vlak do Olomouce, abych cestou pozoroval sluneční paprsky, které se snažily prodrat přes ocelově zbarvené mraky a docela se jim to dařilo.

T 466.0007 v čele Os 13958 vyráží z Kojetína do Tovačova © Radek Hořínek

Určitě mnohým ve chvíli mého odjezdu spadl kámen ze srdce. Několikrát za den jsem od přátel slyšel „ono přestane pršet, ale kmotr musí odjet“. Škoda, že jsem měl na neděli plánovanou jinou činnost. To už bylo počasí lepší na pěší výlet z Kojetína do Tovačova a focení vlaku. I když bych mohl zase nějaké ty dešťové mraky vzít s sebou a bylo to počasí opět jenom na ježdění. Inu není každý den posvícení. Na druhou stranu, mohlo být i hůř...