Na Ferdinandce se slavilo s „kremákem“

Rána začala být chladná, tak jsem se na cestu trochu víc oděl a litoval jsem toho. Ve všech vlacích se možná až moc topilo. I v těch osobních, kterými jsem ono sobotní ráno cestoval. Jelikož jsem chtěl být na místě dříve, než přijede parní vlak, tak jsem Olomouc opouštěl minutu po půl osmé ráno a s přestupem v Přerově, jenž oslavy 170 let hostil v loňském roce, jsem dorazil do svého cíle.

163.248 dovezla Os 3309 do centra oslav © Radek Hořínek

Na nádraží jsem si v klidu vyfotil vystavené lokomotivy a techniku SŽDC, pokecal s kamarády a krátce po deváté jsem se vydal vstříc parnímu vlaku před Lipník nad Bečvou. Nějaké slavnostní zahájení spojené s proslovy jsem si nechal výjimečně ujít. Přednost dostala širá trať. Po pár fotkách z provozu jsem se dočkal. Teda nejen já, ale i spousta těch, kteří čekali na příjezd tohoto vlaku, aby se mohli projet do železniční stanice Hranice na Moravě nebo se podívat na mazaní kremáka, doplňování vody a případně si užívat doprovodný program s možností návštěvy zajímavostí hostitelského města.

Na pódiu se něco dělo, ale u kolejí to bylo zajímavější © Radek Hořínek

Po vyfocení kremáka při příjezdu jsem se přesunul do místa oslav i já. Ani ne tak, abych se zaposlouchal do slov, která zněla z pódia, ale abych stihnul odjezd parního vlaku, který v tu chvíli byl sestaven z 534.0432, čtyř vozů (bývalé) řady 050 a T 466.0007. Z jedné strany nádraží na druhou jsem se přesunul a čekal na odjezd. O něco později, než bylo psáno v jízdním řádu se souprava dala do pohybu. A já po jejím odjezdu taky.

Také jedince v dobových kostýmech bylo vidět © Radek Hořínek

Cestou zpět do stanice jsem si vyfotil něco málo z provozu, pokecal s Valachem a nesměl jsem vynechat dokumentaci podchodu, který dostal velmi krásný kabátek. Snad nějakou dobu vydrží v současné podobě a vyhnou se mu všichni rádobyumělci, kteří se nezastaví před ničím. Čas mého odjezdu se blížil, tak jsem nasedl do osobáku a s přestupem v Přerově jsem uháněl k domovu. Tam jsem ale nedorazil. Z vlaku jsem vystoupil (a podotýkám, že dobrovolně) v Grygově. Odtud mne mé nohy nesly k domovu.

Rekonstrukce přerovského mostu přes řeku Bečvu pokračuje © Radek Hořínek

Bylo to cílené vystoupit v Grygově, neboť krátce po jedné hodině odpolední měl do Olomouce dorazit i parní vlak, aby se po krátkém pobytu vydal zpět do železniční stanice Hranice na Moravě. Proti ranní jízdě, která byla přes Přerov, jel teď po spojce, což znamenalo dobré natočení kremáka při cestě z Olomouce. Opět podle jízdního řádu se vydal z Olomouce a já si ho spokojeně cvaknul a pokračoval v pěší cestě domů. Hladový jsem dorazil, rychle se občerstvil, abych byl připravený na cyklistické přiblížení se do stejného místa, kde jsem už fotil.

380.016 na EC 111 „Praha“ před Grygovem © Radek Hořínek

Kolem půl páté jsem nasedl na kolo, abych se přemístil k trati mezi Grygov a Olomouc. Po příjezdu na místo jsem využil toho, že kamarád výpravčí Vašek má noční a začal jsem zjišťovat informace o pohybu parního vlaku a jak to vypadá s vracejícím se konvojem vystavovaných lokomotiv. Ten první uvedený vyjel z Přerova o 16 minut později. Odjezd toho druhého byl naplánován kolem půl sedmé po skončení oslav. Kolem půl šesté se objevil parní vlak, valící se od Grygova domů do Olomouce.

534.0432 v čele Os 31458 se rací do Olomouce © Radek Hořínek

Jeho průjezd pro mne znamenal konec oslav. Sednul jsem na kolo a vrátil se domů. Jediné co mi osobně chybělo, byla avizovaná historická souprava společně s dvojicí lokomotiv na propagačním plakátu k oné akci. Leda že by někdo z vagonů řady 050 udělal historické vozy. A taky možnost si dát něco ostřejšího na zahřátí, za což může pan ministr zdravotnictví, který předchozího večera vyhlásil plošnou prohibici.

Úvodní snímek: 534.0432 uhání mezi Olomoucí a Grygovem s Os 31457 © Radek Hořínek