Krátké ohlédnutí za parně-dieselovými návozy na Rendez

Vzhledem k tomu, že mi přátelé z řad iniciátorů nostalgických toulek šestiválce dali k dispozici potřebné informace, mohl jsem vyjet do terénu. Stejně tak vzhledem k času jízdy a geografické poloze trati vůči směru slunečního svitu, bylo trochu nutné kombinovat. Navíc jsem si dělal choutky i na další jízdu, putování brněnské 475.101 do Bratislavy. Teoreticky to vše bylo snadné. Práce mi šla od ruky a já už se viděl, že stihnu jet zvěčnit výjezd zvláštního vlaku na opuštěnou trať Hrušovany nad Jevišovkou – Hevlín. Jenže co vypadá od počátku skvěle, obvykle se zvrtne. To zvrtnutí, to byla informace o tom, že vypukly žně, u Valtic vyjely do polí první kombajny. A to se pravidelně fotí, takže místo berty pózoval před objektivem kombajn. No co, nic nenadělám.  

První úlovek, berta na cestě ze Sedlece do Valtic 

Tady už vjíždí do Břeclavi... 

 ... zatímco v opačném směru se na cestu chystala šlechtična 475.101

 Sólo odjela do Kútů, tam se jí ujal pomeranč

 Vzhledem k pracovním povinnostem tak přišla na řadu náhradní varianta. Rovněž teoreticky snadná. Jedna foto berty cestou do Břeclavi, pak na vjezdu do stanice, bleskový přesun na vjezd od Brna, tam vyfotit šlechtičnu, počkat na bertu a tradá do Hodonína. Nebo do Kútů? Jenže ani tentokrát to nebylo tak snadné. Berta na přejezdu před Valticemi se povedla. Na vjezdu do Břeclavi taky. Jenže co to? Šlechtična si sakramentsky pospíšila a v době, kdy měla být teprve někde před Podivínem už dýmala v perónech a krátce po průjezdu diesela se pohnula i pára. Takže z toho bylo jen focení na Vídeňáku a proto jsem se rozhodl přejet do Kútů. Spolucestující fotograf nenamítal a krasojízda pokračovala v Kútech páru zapřáhl pomeranč a uháněl s ní do Bratislavy. A my? K Holíči, čekat na bertu. Navzdory nastupujícímu soumraku ještě něco uvízlo na kartě a tím návoz pro mě skončil. 
 

Berta po odjezdu z Holíče.  

 A po příjezdu do Kútů.

Program následujícího dne bude obsahem dalšího reportu a tak jej pominu a přeskočím na neděli. To se měla z Bratislavy vracet šlechtična. Namyšlený jsem měl záběr na oblíbeném místě, u oddílového návěstidla autobloku poblíž někdejšího Hradla Dyje v úseku Lanžhot - Břeclav. Jo, plán byl fajn. Jenže na místě samém jsem čekal a čekal a se znepokojením hleděl, jak se do zvoleného místa sune stín stožáru trolejového vedení a do finále se překulilo sluníčko na opačnou stranu. No nic, místo jsem musel opustit a výsledný snímek je improvizací v době, kde se Oskar už ukryl. Poslední záběr pak ukazuje už odjezd z Břeclavi a návrat do Brna.

 
Tak, to bychom měli z restů vyřízenou jednu kapitolku. Příště se dostaneme ke dni, kdy Bratislava patřila Rendezu. A čemu jsem patřil já? No, uvidíme.